JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 32 Odo 977/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně S., a.s., , zastoupené JUDr. R. M., advokátem, , proti žalovaným 1. J. M. a 2. J. M., , oběma zastoupeným JUDr. Z. F., advokátkou, o zaplacení částky 267 039 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 5 C 152/2002, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. února 2006 č. j. 19 Co 550/2005-183, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 10 799,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Z F., advokátky,

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. února 2006 č. j. 19 Co 550/2005-183, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 16. června 2005 č. j. 5 C 152/2002-154 ve výrocích pod body II, III a IV, a kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř).

Na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce (§ 237 odst. 3 o. s. ř.), lze usuzovat jen z okolností uplatněných dovolacím důvodem podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.

V dané věci šlo o posouzení platnosti smlouvy o dílo účastníků z hlediska určitosti jejího předmětu. Tato otázka však nemá obecný judikatorní přesah, neboť se týká jen konkrétního závazkového vztahu, a proto jediné, co by mohlo založit zásadní právní význam napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, je řešení právní otázky odvolacím soudem v rozporu s hmotným právem. Nutno v této souvislosti předeslat, že dovolací soud není oprávněn při zkoumání přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zabývat se jinými než právními otázkami a je vázán skutkovými zjištěními odvolacího soudu. V posuzované věci je vázán skutkovým zjištěním odvolacího soudu, podle něhož byla smlouva o dílo účastníků uzavřena na základě cenové nabídky žalobkyně, která byla předložena prvnímu žalovanému před uzavřením smlouvy, a která byla vypracována na základě výkazu výměr (přehledu nákladů stavby), širší projektové dokumentace a souhrnné technické zprávy, přičemž cena díla byla stanovena na základě této cenové nabídky. Pokud odvolací soud, resp. soud prvního stupně, jehož správné závěry odvolací soud akceptoval, dospěl k závěru, že předmětná smlouva o dílo je platná, neboť byl dohodnut také předmět smlouvy, který byl vymezen uvedenou cenovou nabídkou žalobkyně, není tento jeho závěr v rozporu s hmotným právem a nejsou splněny ani další předpoklady přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., upravené v § 237 odst. 3 o. s. ř.

Dovolání žalobkyně tedy směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, a proto je dovolací soud – aniž se mohl věcí dále zabývat – podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně nebyla v dovolacím řízení úspěšná a náklady žalovaných sestávají z odměny advokáta za zastupování účastníka v dovolacím řízení ve výši 9 000 Kč [§ 3 odst. 1, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15, § 17 a § 18 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. 8. 2006] a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 75 Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. 8. 2006) při připočtení 19% náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 1 724,50 Kč (srov. § 137 odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném od 1. května 2004).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobkyně dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto rozhodnutí, mohou žalovaní podat návrh na výkon rozhodnutí.

V Brně dne 30. září 2008

JUDr. Zdeněk D e s

předseda senátu

Vydáno: 30. September 2008