JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 32 Odo 884/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně M. č. P. 1, proti žalované L. - stavební společnost, s.r.o., o zaplacení částky 2 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 51 C 307/2001, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. ledna 2006 č. j. 17 Co 479/2005-314, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7 575 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Z. A., advokátky.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. ledna 2006 č. j. 17 Co 479/2005-314 potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 6. ledna 2005 č. j. 51 C 307/2001-293, jímž byla zamítnuta žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 2 000 000 Kč s 18% úrokem z prodlení od 18. 3. 1994 do zaplacení a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně tzv. blanketní dovolání, které neobsahovalo žádné dovolací důvody, a v němž současně sdělila, že bude do 15 dnů náležitě doplněno.

Přípisem ze dne 20. dubna 2006 (č. l. 319), doručeným Obvodnímu soudu pro Prahu 4 osobně dne 25. 4. 2006, doplnila dovolatelka důvody dovolání.

Žalovaná ve vyjádření k dovolání navrhla jeho odmítnutí, neboť podle jejího názoru dovolatelka neuvedla žádnou otázku zásadního právního významu a snaží se tímto postupem pouze protahovat řízení.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou osobou, posuzoval, zda toto podání obsahuje všechny zákonem předepsané náležitosti.

Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodu se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle § 242 odst. 3, věty první, o. s. ř. může dovolací soud přezkoumat rozhodnutí odvolacího soudu jen z důvodů uplatněných v dovolání. Tato vázanost se projevuje nejen v tom, který z důvodů uvedených v § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř. byl uplatněn, ale především v tom, jak byl dovolací důvod vylíčen, tj. v jakých okolnostech dovolatel spatřuje jeho naplnění.

Uvedení dovolacího důvodu jako povinné náležitosti dovolání není splněno v případě, kdy dovolatel například pouze obecně tvrdí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, aniž dovolací důvod obsahově vymezí, tj. kdy neoznačí právní otázky nebo jejich právní řešení, jejichž posouzení odvolacím soudem považuje za nesprávné. K uplatnění dovolacího důvodu ve smyslu ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. nepostačuje, jestliže dovolatel v dovolání pouze označí některý z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř. (například tím, že odkáže na ustanovení zákona nebo že odcituje jeho zákonnou skutkovou podstatu). V dovolání je uvedeno z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, jen tehdy, jestliže dovolatel popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že určitý dovolací důvod je dán, tedy – řečeno jinak – jestliže vylíčí okolnosti, v nichž spatřuje nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu a které naplňují alespoň některý z dovolacích důvodů taxativně uvedených v ustanovení § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř. Chybí-li v dovolání vylíčení okolností, v nichž dovolatel spatřuje naplnění dovolacího důvodu, je dovolání stiženo vadou, pro kterou dovolací soud nemůže pokračovat v dovolacím řízení, neboť v takovém případě (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) není vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak z hlediska jeho správnosti nelze přezkoumat (srov. § 242 odst. 3, větu první, o. s. ř.).

Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným (neúplným) podáním. Dovolatel tuto vadu dovolání může odstranit a své dovolání doplnit o uvedení dovolacích důvodů – jak vyplývá z ustanovení § 241b odst. 3 věty první, o. s. ř. – jen do uplynutí dovolací lhůty, tj. do dvou měsíců ode dne, kdy mu bylo doručeno napadené rozhodnutí odvolacího soudu. Podle věty druhé téhož ustanovení platí, že nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v § 241 o s. ř., běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§ 30 o. s. ř.), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.

Z výše uvedeného vyplývá, že marným uplynutím této lhůty se vady dovolání uvedené v § 241a odst. 1 o. s. ř. stávají neodstranitelnými a k opožděnému doplnění dovolání dovolací soud nemůže přihlédnout. Pro postup soudu prvního stupně při odstraňování vad dovolání to mimo jiné znamená, že může dovolatele vyzvat, aby doplnil dovolání o určení obsahu, v jakém rozhodnutí odvolacího soudu napadá, nebo dovolacího důvodu, jen dokud neuplynula lhůta uvedená v § 241b odst. 3, věty první, o. s. ř., a že lhůtu k odstranění těchto vad musí stanovit tak, aby neskončila později, než lhůta uvedená v citovaném zákonném ustanovení. Podle ustanovení § 240 odst. 1, věty první, o. s. ř. může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.

Lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce (§ 57 odst. 2, věta první, o. s. ř.).

Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den (§ 57 odst. 2, věta druhá, o. s. ř.).

Lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit (§ 57 odst. 3 o. s. ř.).

Z obsahu spisu se podává, že v dovolání žalobkyně ze dne 28. března 2006 (č. l. 317), které bylo sepsáno advokátem, a které bylo dne 29. března 2006 doručeno soudu prvního stupně, dovolatelka nevymezila žádný dovolací důvod, ani neoznačila důkazy, které by měly být provedeny k prokázání důvodů dovolání. Z obsahu spisu (srov. doručenku na č. l. 315) vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu byl dovolatelce doručen dne 20. února 2006. Ve smyslu § 57 odst. 2, věty první, o. s. ř. tedy připadl konec dvouměsíční lhůty k podání dovolání na čtvrtek 20. dubna 2006.

Za stavu, kdy v době podání dovolání byla na straně dovolatelky splněna podmínka povinného zastoupení advokátem v dovolacím řízení (§ 241 o. s. ř.), běžela jí podle § 241b odst. 3, věty první, o. s. ř. lhůta k doplnění dovolání až do uplynutí dvouměsíční lhůty k podání dovolání stanovené v § 240 odst. 1 o. s. ř., tj. do 20. dubna 2006. Marným uplynutím této zákonné lhůty se stala vada dovolání spočívající v neuvedení dovolacího důvodu neodstranitelnou a dovolání žalobkyně trpí vadou, která brání dalšímu pokračování dovolacího řízení. Za této situace dovolací soud nemohl přihlížet k doplnění dovolání přípisem dovolatelky ze dne 20. dubna 2006 (č. l. 319), který byl soudu prvního stupně doručen osobně až dne 25. dubna 2006.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dovolání žalobkyně proti napadenému rozsudku odvolacího soudu odmítl podle § 243c odst. 1 a § 43 odst. 2 o. s. ř. pro vady podaného dovolání.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně nebyla v dovolacím řízení úspěšná a náklady žalované sestávají z odměny advokáta za zastupování účastníka v dovolacím řízení ve výši 7 500 Kč [§ 3 odst. 1, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1 a vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudní řízení (advokátní tarif)] a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 75 Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalobkyně dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně 21. června 2006

JUDr. Zdeněk D e s, v. r.

předseda senátu

Vydáno: 21. June 2006