JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 32 Odo 871/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobce F., společnost s ručením omezeným, zastoupého Mgr. M. H., advokátkou, proti žalovanému A., spol. s r. o., zastoupenému Mgr. M. K., advokátem, o zaplacení 175.680,- Kč, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 7/30 Cm 109/96, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 1. 2006, č. j. 7 Cmo 175/2004-146, takto:

Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 1. 2006, č. j. 7 Cmo 175/2004-146, se v dovoláním napadené části o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci 87.840,- Kč včetně souvisejícího výroku o nákladech řízení zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 28. 1. 2004, č. j. 7/30 Cm 109/96-124, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal zaplacení 175.680,- Kč a dále rozhodl o nákladech řízení.

Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací rozsudkem ze dne 10. 1. 2006, č. j. 7 Cmo 175/2004-146, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci 87.840,- Kč a co do další částky ve výši 87.840,- Kč žalobu zamítl; odvolací soud dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že zopakoval dokazování skladními kartami zásob, z nichž zjistil, že tyto karty zachycují množství žalobcem uskladněných knih a jejich titulů, a to „Ž. H.“, „S.l.“, „R. a r.“, „S. o. j.“, „Ž.“, „M.“, „O. k.“, „S.“, „S.z. v.“ a „N., p. r.. V kartách nebyla uvedena váha uskladněných knih, ale byl uveden počet kusů, u každého titulu byl zaevidován příjem a výdej knih, včetně uvedení jejich množství a u některých titulů byl uveden i konečný stav zásob.

Odvolací soud dále v odůvodnění rozsudku uvedl, že mezi účastníky nebylo sporné, že dne 1. 6. 1991 uzavřeli smlouvu o obstarávání záležitostí jiného a že žalobce prováděl pro žalovaného skladování a expedici jeho knih. Sporným však byl rozsah tohoto plnění, tedy hmotnost uskladněných knih, od níž se podle čl. V. smlouvy odvozovala výše úplaty za skladování knih. V průběhu řízení nebyl podle odvolacího soudu proveden ani označen žádný důkaz, z něhož by bylo možné hmotnost knih uskladněných i jednotlivých dnech určit. Ve skladových kartách byl uveden pouze počet kusů dodaných výtisků, nikoliv jejich hmotnost a vážení provedená svědkem K. S. vypovídalo pouze o stavu ke dni 31. 3. 1992, kdy byl smluvní vztah ukončen.

Odvolací soud dále uvedl, že uvedený stav evidence byl zapříčiněn žalobcem, který porušil smluvní povinnost provádět vyúčtování do 1 měsíce od obdržení jednotlivých titulů, což však nemá vliv na vznik nároku žalobce na sjednanou úplatu, pouze je ztížena žalobcova procesní situace.

Z uvedené situace je podle odvolacího soudu zřejmé, že žalovaný nárok je do svého právního základu prokázán (knihy byly pro žalovaného na základě smlouvy uskladněny a byla prováděna jejich expedice), nelze však určit jeho výši. V tomto případě proto odvolací soud aplikoval ustanovení § 136 o. s. ř., podle něhož lze-li zjistit výši nároku jen s nepoměrnými obtížemi nebo ji nelze zjistit vůbec, určí ji soud podle své úvahy. Za rozhodující skutečnosti při úvaze o výši žalobcova nároku pokládal odvolací soud počet žalobcem uskladněných knih, délku uskladnění (podle jednotlivých titulů) a odhadnutou hmotnost 1 knihy, která vycházela z průměru údajů uvedených žalobcem (1 kg) a žalovaným (0,4 kg). Na základě toho odvolací soud určil žalobcův nárok ve výši 87.840,- Kč, přičemž vycházel z hmotnosti 1 knihy 0,7 kg a ceny 9,- Kč za 1 tunu a den uskladnění, sjednané ve smlouvě.

Odvolací soud proto změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, jak bylo uvedeno shora.

Dovoláním ze dne 21. 3. 2006 napadl žalovaný rozsudek odvolacího soudu v části, v níž mu byla uložena povinnost zaplatit žalobci 87.840,- Kč a ve výroku o nákladech řízení s tím, že dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a bylo podáno z důvodů uvedených v § 241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 o. s. ř.

V dovolání žalovaný zejména rekapituloval dosavadní průběh řízení v této věci včetně vztahu se žalobcem a je toho názoru, že žalobce požadoval, v rozporu s uzavřenou smlouvou, zaplacení neúměrně vysoké finanční částky za skladování knih a další práce. Žalobci se nepodařilo prokázat, že by v období od 1. 6. 1991 do 31. 3. 1992 skladoval po celou dobu 64 tun knih a ani se nepokusil zjistit skutečné množství skladovaných knih a tak určit cenu dle smlouvy za skladování a expedici knih. Podle žalovaného je možné zvážit jednotlivé skladované tituly knih a z toho by vyplynulo, že průměrná váha knihy by činila 0,363 kg nikoliv odvolacím soudem uvažovaná průměrná váha 0,7 kg a tento údaj nemá žádnou oporu v provedeném dokazování.

Dovolatel proto nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že právní základ nároku byl prokázán a pouze chybí skutková tvrzení ke stanovení výše odměny žalobce a proto je třeba aplikovat ustanovení § 136 o. s. ř.

Potřebná skutková tvrzení lze podle dovolatele získat např. znaleckým posudkem, zjištěním váhy jednotlivých knih (titulů), výpočtem množství skladovaných knih podle evidence atd., o což se žalobce nepokusil.

Dovolatel se dále domnívá, že se odvolací soud při aplikaci ustanovení § 136 o. s. ř. dopustil zásadních pochybení, zejména tím, že nebyl důvod k odhadování hmotnosti jednotlivých titulů knih úvahou soudu, protože tituly lze zvážit, že nebyl důvod k úvaze o konstantním množství knih skladovaných po celé období (od 1. 6. 1991 do 31. 3. 1992, tj. 305 dní), neboť docházelo k postupné expedici knih, a že odvolací soud nezohlednil, že skladové karty zásob byly zjevně neúplné, protože v nich chybí údaje o expedici knih a tato skutečnost vyplývá z toho, že na nich není evidován žádný pohyb, a žalobce by měl tak mít na skladě značné množství knih, ačkoliv tomu tak není.

Stanovení výše nároku dle ustanovení § 136 o. s. ř. je podle dovolatele možné jen tehdy, nelze-li výši nároku zjistit vůbec, nebo jen s nepřiměřenými obtížemi. Určení výše nároku není záležitostí volné úvahy soudu a základem této úvahy je zjištění skutečností, které umožní založit úvahu na určitém kvantitativním posouzení základních okolností.

Dovolatel dále pokládá za nesprávné rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení ve výroku II. rozsudku.

Dovolatel s ohledem na výše uvedené proto navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

V podání ze dne 24. 4. 2006 se k dovolání vyjádřil žalobce. Ve vyjádření zejména uvedl, že evidence knih byla uvedena na skladních kartách a pokud na některých kartách chybí údaj o průběžném stavu, lze jej zjistit odečtením stavu v kolonce výdej od poslední kolonky stav zásob. Uvažuje-li žalovaný s průměrnou vahou knih 0,363 kg, pak nevzal v úvahu váhu obalů knih a palet, s níž bylo při expedici též manipulováno. Žalobce dále uvedl, že nemá k dispozici jednotlivé tituly a proto závěr soudu o použití ustanovení § 136 o. s. ř. je namístě.

S ohledem na uvedené žalobce navrhuje, aby dovolání bylo zamítnuto.

Nejvyšší soud České republiky s ohledem na čl. II., bod 2 a 3 zákona č. 59/2005 Sb. dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb., tj. podle právní úpravy účinné před 1. 4. 2005 (dále jen „o. s. ř.“).

Nejvyšší soud poté shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatel je zastoupen advokátem a jím bylo dovolání též sepsáno (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 a 4, § 241a odst. 1 o. s. ř.).

V posuzovaném případě je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť v dovolání napadené části odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Uplatněným dovolacím důvodem je nesprávné právní posouzení věci [(§ 241a odst. 2 písm. b)] a to, že rozhodnutí soudu vychází ze skutkových zjištění, která nemají oporu v provedeném dokazování.

Z obsahového vymezení dovolacích důvodů (spočívajících v nesprávném právním posouzení věci a v nedostatcích ve skutkových zjištěních). V dovolání je zřejmé, že dovolatel odvolacímu soudu vytýká nesprávnou aplikaci ustanovení § 136 o. s. ř. Zejména nesouhlasí s tím, že „chybí skutková tvrzení, podle kterých by bylo možné stanovit výši částky“, kterou by byl žalovaný povinen zaplatit za skladování a další práce (expedici knih) a dále polemizuje i se skutečnostmi, které vzal odvolací soud v úvahu při aplikaci ustanovení § 136 o. s. ř.(váha knih, doba skladování, množství skladovaných knih).

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, která na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, popř. ji nesprávně aplikoval.

Podle § 136 o. s. ř. lze-li výši nároku zjistit jen s nepoměrnými obtížemi, nebo nelze-li ji zjistit vůbec, určí ji soud podle své úvahy. Soud může podle ustanovení § 136 o. s. ř. postupovat tehdy, je-li jistý právní základ uplatněného nároku. Při určení výše nároku jsou podkladem pro úvahu soudu takové skutečnosti, které vycházejí ze souvislostí posuzovaného případu a umožňují učinit určité kvantitativní závěry, o výši uplatněného nároku; nejde tedy o určení výše nároku volnou úvahou soudu.

V posuzovaném případě ze skutkových zjištění vyplývá a bylo nesporné, že účastníci (resp. jejich právní předchůdci) uzavřeli dne 1. 6. 1991 hospodářskou smlouvu o obstarávání záležitostí jiného, na jejímž základě žalobce prováděl pro žalovaného skladování a expedici jeho knih. V čl. V. smlouvy bylo dohodnuto, že za skladování a expedici knih zaplatí žalovaný 9,- Kč za 1 tunu a den za jednotlivý titul. Fakturou ze dne 27. 4. 1992, č. 0003/92 Eu, jejíž přílohou bylo vyúčtování, vyúčtoval žalobce žalovanému částku 175.680,- Kč za celé období skladování, tj. od 1. 6. 1991 do 31. 3. 1992 (tj. za 305 dní) s tím, že bylo uloženo 64 tun knih (plně obsazený sjednaný prostor pro skladování, tj. 128 palet po 500 kg); žalobce měl skladné a další práce vyúčtovávat do jednoho měsíce.

Ze skladových karet, soud prvního stupně zjistil, že 1. 6. 1991 bylo uskladněno 6.124 ks knihy „Ž. H.“, 1.890 ks knihy „Ž.“ a 8.880 ks knihy „M.“, což bylo celkem 16.894 ks knih. Odvolací soud poté zopakoval dokazování skladovými kartami a zjistil, že byly skladovány ještě tituly „S. l.“, „R. a r.“, „S. o. j.“, „O. k.“, „S.“, „S.z. v.í“ a „N., p., r.“. V kartách nebyla uvedena váha uskladněných knih, ale pouze jejich počet, byl zaevidován příjem a výdej knih včetně dne a množství, někde byl uveden i konečný stav. Ze svědecké výpovědi K. S. vyplynulo, že k 31. 3. 1992 bylo uskladněno 64 tun knih.

Ze skutkových zjištění odvolacího soudu (po zopakování dokazování skladovými kartami) vyplývá, že ve skladových kartách byl uveden počet kusů jednotlivých titulů, den příjmu titulu, popř. jeho vydání (expedice) a množství přijatých a vydaných knih, event. i konečný stav zásob (tj. počet nadále skladovaných knižních titulů).

Dospěl-li odvolací soud za uvedeného skutkového stavu k závěru, že nelze (pro stanovení výše odměny za skladování a expedici) stanovit hmotnost uskladněných knih, a proto bylo nutné aplikovat ustanovení § 136 o. s.ř., je tento závěr nesprávný.

Z uvedeného je zřejmé, že prostým zvážením jednotlivého uskladněného titulu (knihy) lze zjistit jeho váhu a pokud, jak uvádí odvolací soud v odůvodnění rozsudku, je ve skladových kartách uveden počet uskladněných knih (titulů), a dále den a množství (v kusech přijatých a vydaných knih, lze podle názoru dovolacího soudu poměrně snadno zjistit hmotnost knih skladovaných v určitém období, popř. i váhu, palet vč. obalu.

Dovolací soud proto dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nebyl důvod pro aplikaci ustanovení § 136 o. s.ř., neboť nebyly splněny podmínky pro jeho aplikaci, a to že výši nároku lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi, popř. ji nelze zjistit vůbec. Rozhodnutí odvolacího soudu proto spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Nejvyšší soud proto podle ustanovení § 243 b odst. 2 o. s. ř. rozhodl tak, že rozsudek odvolacího soudu v dovoláním napadené části a souvisejícím výroku o nákladech řízení zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

O náhradě nákladů řízení, včetně nákladů dovolacího řízení, soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 273 odst. 1 o. s. ř.(.

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. února 2008

JUDr. Ing. Jan Hušek

předseda senátu

Vydáno: 21. February 2008