JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 32 Odo 771/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně J. S., podnikající pod firmou J. A., E. E. A. e. i. C. e. f., zastoupené advokátem, proti žalované I. O., spol. s r.o., zastoupené advokátem, o 8 566,04 EUR s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 18 Cm 272/2003, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. listopadu 2005, č.j. 2 Cmo 202/2005-77, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 10. listopadu 2005, č.j. 2 Cmo 202/2005-77, potvrdil v napadené části, tj. ve výroku I., rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. prosince 2004, č.j. 18 Cm 272/2003-57, kterým bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku 8 566,04 EUR s 3,5% úrokem z prodlení p.a. z dlužné částky 8 566,04 EUR od 13. 11. 2002 do zaplacení a náklady řízení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se plně ztotožnil se skutkovými a právními závěry soudu prvního stupně tak, že mezi účastníky byla platně sjednána kupní smlouva podle § 409 a násl. obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), žalobkyně svou povinnost dodat zboží žalované splnila, avšak žalovaná nezaplatila sjednanou kupní cenu a dostala se s její úhradou do prodlení. Odvolací soud neuznal důvodnou námitku žalované, že žalobkyně postupovala v rozporu s uzavřenou smlouvou ze dne 13. 8. 2002, když dodala svítidla Magic Oslo s tlumivkou namísto s elektronickým předřadníkem, jak bylo dohodnuto, vyšel-li ze zjištění, že žalovaná svým faxem ze dne 5. 9. 2002 s touto změnou u daných svítidel souhlasila, čímž došlo k dohodě o změně této části předmětu dodávky. Rovněž neuznal za důvodnou námitku žalované, že jí žalobkyně u svítidel Quatros a Lucco účtovala vyšší cenu, než si účastníci sjednali, protože z provedených důkazů vyplynulo, že sice původně žalovaná sdělila žalobkyni, že jí účtuje vyšší cenu, než bylo sjednáno, ale poté, co žalobkyně osvětlila důvody tohoto zvýšení, žalovaná zvýšenou cenu zaplatila. Odvolací soud uzavřel, že tímto způsobem došlo ve smyslu § 275 odst. 4 obch. zák. ke změně ujednání smlouvy ohledně ceny těchto výrobků.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, neboť má za to, že toto rozhodnutí řeší otázky zásadního významu, proto je proti němu dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a dovolává se důvodu nesprávného právního posouzení podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Za otázky zásadního významu považuje:

1) Je možno použít ustanovení § 275 odst. 4 obch. zák. i na změny v obsahu závazků?

2) Pokud se prodávající pokusí zvýšit kupní cenu zboží proti ceně sjednané v platné kupní smlouvě a hrozí v případě nezaplacení zvýšené ceny nedodáním zboží, znamená pouhé zaplacení požadované částky (přes slovní i písemný nesouhlas se zvýšením ceny) platnou změnu v obsahu závazku a tedy platné zvýšení kupní ceny?

3) Znamená vědomé přijetí vadného zboží automaticky souhlas se změnou obsahu závazků v části předmětu plnění neboli – vzdává se tím kupující možnosti uplatnit práva z odpovědnosti za vady zboží?

Dovolatelka přitom poukazuje, že uplatnila nároky z vad zboží a požadovala buď dodání náhradního zboží za zboží vadné nebo slevu z kupní ceny, ale poté, co jí bylo sděleno, že náhradní zboží dodat nelze, byla nucena s ohledem na své další závazky svolit s pokračováním dodávek dalšího vadného zboží s tím, že si vady odstraní sama a bude následně požadovat slevu z ceny. Dovolatelka navrhla, aby napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.), po zjištění, že dovolání žalované bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), je řádně zastoupena advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v § 237 odst. 1 písm. b) a písm. c) o. s. ř.

Podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O takový případ se v dané věci nejedná, přichází proto v úvahu pouze přípustnost dovolání, jejíž podmínky stanoví § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Ta je dána tehdy, pokud dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu).

Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Teprve za situace, kdy dovolací soud shledá přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, může se zabývat uplatněnými dovolacími důvody.

Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání žalované není podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu nemá ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam, neřešil-li odvolací soud dovolatelkou předestřené otázky rozporu s hmotným právem (§ 275 odst. 4 a § 272 odst. 2 obch. zák.). Dovolací soud ani z jiných okolností nedospěl k závěru o tom, že napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam má.

Podle § 275 odst. 4 obch. zák. s přihlédnutím k obsahu návrhu na uzavření smlouvy nebo v důsledku praxe, kterou strany mezi sebou zavedly, nebo s přihlédnutím ke zvyklostem rozhodným podle tohoto zákona, může osoba, které je návrh určen, vyjádřit souhlas s návrhem provedením určitého úkonu (např. odesláním zboží nebo zaplacením kupní ceny) bez vyrozumění navrhovatele. V tomto případě je přijetí návrhu účinné v okamžiku, kdy byl tento úkon učiněn, došlo-li k němu před uplynutím lhůty rozhodné pro přijetí návrhu.

Podle § 272 odst. 1 obch. zák. smlouva vyžaduje k platnosti písemnou formu pouze v případech stanovených v tomto zákoně nebo když alespoň jedna strana při jednání o uzavření smlouvy projeví vůli, aby smlouva byla uzavřena v písemné formě.

Právní úprava § 272 odst. 2 obch. zák. stanoví, že obsahuje-li písemně uzavřená smlouva ustanovení, že může být měněna nebo zrušena pouze dohodou stran v písemné formě, může být smlouva měněna nebo zrušena pouze písemně.

Je třeba konstatovat, že smlouvy mohou být měněny i konkludentně. Pro změnu závazku, pokud si strany ve smlouvě nesjednaly výjimku, není předepsaná zvláštní forma. Podstatou změny závazkového právního vztahu dohodou, tzv. kumulativní novace je, že k původní právní skutečnosti, která daný právní vztah založila, přistupuje další právní skutečnost, která mění práva a povinnosti z původního právního vztahu. Tuto právní úpravu lze nalézt pouze v občanském zákoníku - dále jen „obč. zák.“ (§ 516 odst. 3), neboť obchodní zákoník speciální úpravu neobsahuje. Změna musí být provedena v době mezi vznikem závazku a jeho zánikem (srov. např. A. Galíčková, Změna obchodních vztahů, Obchodní právo č. 1/1994).

V daném případě ze skutkových zjištění, které nelze v dovolacím řízení přezkoumávat, soudy dospěly k závěru, že žalovaná souhlasila se změnou kupní ceny u svítidel Quatros a Lucco, což vyplynulo z faxu ze dne 16. 9. 2002, tedy se změnou kupní smlouvy, žalovaná zboží za zvýšenou cenu převzala a zvýšenou cenu žalobkyni uhradila. Ze skutkových zjištění nevyplývá, že by žalovaná nesouhlasila s navrženou změnou kupní smlouvy. Soudy správně na základě tohoto skutkového zjištění dovodily, že v tomto směru došlo konkludentně ke změně písemné kupní smlouvy ve smyslu § 272 odst. 2 a § 275 odst. 4 obch. zák.

Obdobná situace je i u převzetí svítidel Magic Oslo s tlumivkou namísto svítidel s elektronickým předřadníkem. Ze skutkových zjištění, především ze zprávy žalované o vadách ze dne 4. 9. a 5. 9. 2002 a ze sdělení žalobkyně, že nesouhlasí s uplatněním práva z odpovědnosti za vady, žalovaná dne 5. 9. 2002 souhlasila se změnou smlouvy, zboží dále přebírala a platila za ně kupní cenu. Tvrzení žalované, že trvala na slevě z kupní ceny i poté, co zboží dále odebírala, ze skutkových tvrzení nevyplývá. I v tomto případě soudy správně na základě skutkového zjištění dovodily, že došlo konkludentně ke změně písemné kupní smlouvy ve smyslu § 272 odst. 2 a § 275 odst. 4 obch. zák.

Vzhledem k tomu, že žalovaná neprokázala existenci pohledávek, jež podle jejího tvrzení měly spočívat v rozdílu mezi původní a navýšenou cenou svítidel Quatros a Lucco a v nákladech na přepracování svítidel Magic Oslo, které započítala žalobkyni proti pohledávce na zaplacení požadované kupní ceny, je rozhodnutí odvolacího soudu, jak výše uvedeno, v souladu s hmotným právem.

Nejvyšší soud proto dovolání žalované - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když žalobkyni žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 18. června 2007

JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.

předsedkyně senátu

Vydáno: 18. June 2007