JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 32 Odo 521/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně F. – C., spol. s r.o., zast. advokátem, proti žalovanému J. L., zast. advokátem, o 304.000,- Kč s přísl., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 20 Cm 257/98, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. září 2005, č. j. 2 Cmo 200/2004-132, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 8. září 2005, č. j. 2 Cmo 200/2004-132, potvrdil (v pořadí druhý) rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 1. března 2004, č. j. 20 Cm 257/98-102, jímž tento soud (vázán právním názorem vysloveným odvolacím soudem v jeho předchozím rozhodnutí – usnesení ze dne 15. září 2003, č. j. 2 Cmo 106/2002-85) uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 304.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 14 % ročně od 21. 2. 1996 do zaplacení (bod I. výroku), dále žalovanému uložil povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit České republice na účet soudu prvního stupně náhradu nákladů řízení ve výši 659,- Kč (bod II. výroku) a současně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 158.844,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (bod III. výroku); odvolací soud dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Nedatovaným blanketním dovoláním, osobně doručeným soudu prvního stupně dne 13. 12. 2005, napadl žalovaný rozsudek odvolacího soudu, v němž pouze označil dovoláním napadený rozsudek a - aniž vymezil rozsah dovolání a dovolací důvody - uvedl, že své dovolání ve lhůtě 14 dnů písemně odůvodní.

Dne 28. 12. 2005 bylo doručeno soudu prvního stupně nedatované podaní nazvané „Dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. 2 Cmo 200/2004-132 ze dne 8. září 2005, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 20 Cm 257/98-102“, dané k poštovní přepravě dne 22. 12. 2005, v němž žalovaný odůvodnil své dovolání ze dne 13. 12. 2005 a závěrem navrhl, „aby dovolací soud zrušil rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č. j. 2 Cmo 200/2004-132, a celou věc vrátil prvoinstančnímu soudu k novému řízení“.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) dospěl k závěru, že dovolání vykazuje nedostatky, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Podle § 240 odst. 1 věty první o.s.ř. může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání uvedené lhůty nelze prominout (§ 240 odst. 2 věta první o.s.ř.). Podle § 240 odst. 3 věty první o.s.ř. je lhůta zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným poučením soudu o dovolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do čtyř měsíců od doručení (§ 240 odst. 3 věta druhá o.s.ř.). Podle § 241b odst. 3 o.s.ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedené v § 241 o.s.ř. (povinné advokátní zastoupení dovolatele), běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§ 30), běží lhůta podle věty první znovu od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.

Z uvedeného vyplývá, že lhůta k podání dovolání je lhůtou procesní, zákonnou, neprodlužitelnou, jejíž zmeškání nelze prominout; jejím marným uplynutím se proto původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými a k opožděnému doplnění dovolání dovolací soud nemůže přihlédnout. Případná výzva, aby dovolání, které neobsahuje všechny podstatné náležitosti, bylo opraveno nebo doplněno (§ 243c odst. 1 a § 43 odst. 1 o.s.ř.), se stává po uplynutí lhůty k podání dovolání bezpředmětnou (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 6. října 2003, sp. zn. 22 Cdo 280/2003, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, pod C 2119 v sešitě 27).

V projednávané věci z obsahu spisu vyplývá, že žalovanému byl dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu k rukám jeho právního zástupce s procesní plnou mocí doručen dne 14. 10. 2005. Účastníci v něm byli řádně poučeni o lhůtě k podání dovolání, a soudu, u něhož se dovolání podává, a dále také o tom, že dovolání je přípustné dle § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. Žalovaný byl při podání dovolání zastoupen advokátem. Opravné usnesení, jak vyplývá z obsahu spisu, nebylo odvolacím soudem vydáno. Proto od data doručení napadeného rozsudku, tj. od 14. 10. 2005, počala plynout dvouměsíční dovolací lhůta, jejíž poslední den připadl na středu dne 14.12. 2005 (§ 57 odst. 2 věta první o.s.ř.). V uvedené lhůtě, konkrétně dne 13. 12. 2005, podal dovolatel pouze podání, které vzhledem k jeho obsahu lze považovat za tzv. blanketní dovolání, tj. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, z jakých důvodů a v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá. K doplnění uvedeného podání, jenž bylo podáno až po 14. 12. 2005 a soudu prvního stupně doručeno dne 28. 12. 2005 (tj. bylo dáno k poštovní přepravě dne 22. 12. 2005), nelze již přihlížet. Dovolání neobsahující údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným podáním, které může dovolatel doplnit o chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty. Ustanovení § 241b odst. 3 o.s.ř. tak zamezuje tomu, aby podáváním tzv. blanketních dovolání nedocházelo k faktickému prodlužování dovolací lhůty jakožto lhůty prekluzivní, které je častým důvodem průtahů v řízení (shodně srov. též důvodovou zprávu k zákonu č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, jehož prostřednictvím bylo uvedené ustanovení vtěleno do občanského soudního řádu).

Vzhledem k uvedenému lze – stejně jako v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. června 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněném pod č. 21 v sešitě č. 3 z roku 2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – uzavřít, že dovolání nezpůsobilé zahájit dovolací řízení musí být odmítnuto, a to za přiměřeného použití § 43 odst. 2 věty první o.s.ř.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. a o skutečnost, že žalobkyni v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady nevznikly, na jejichž náhradu by jinak měla proti dovolateli právo.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. července 2007

JUDr. Ing. Jan H u š e k

předseda senátu

Vydáno: 30. July 2007