JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 32 Odo 491/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobce JUDr. Z. N., proti žalovanému Ing. L. M., zast. JUDr. P. J., advokátem o zaplacení 44.866,82 Kč, 95.167,80 Kč a 30.159,- Kč, vše s přísl., vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 63 C 254/2001, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 3. 2005, č.j. 15 Co 225/2004-112, takto:

I. Dovolání proti výroku I .a) rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 3. 2005, č. j. 15 Co 225/2004-112, se odmítá.

II. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 3. 2005, č. j. 15 Co 225/2004-112, se ve výroku I. b) a výrocích II. a III. zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 10. 3. 2003, č. j. 63 C 254/2001-71, ve znění rozsudku ze dne 12. 1. 2004, č.j. 63 C 254/2001-100 uložil žalovanému povinnost zaplatit částku 163.657,22 Kč s 15% úrokem z prodlení z částky 30.159,- Kč od 16. 10. 1999 do zaplacení, s 12% úrokem z prodlení z částky 44.354,32 Kč od 6. 5. 2000 do zaplacení a z částky 89.143,90 Kč od 15. 5. 2000 do zaplacení, vše do 3 dnů od právní moci rozsudku, dále žalobu zamítl co do částky 512,50 Kč s 15% úrokem z prodlení od 6. 5. 2000 do zaplacení a co do 3% úroku z prodlení z částky 44.354,32 Kč od 6. 5. 2000 do zaplacení, co do částky 6.023,90 Kč s 15% úrokem z prodlení od 15. 5. 2000 do zaplacení a co do 3% úroku z prodlení z částky 89.143,90 Kč od 15. 5. 2000; soud prvního stupně dále rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 10. 3. 2005, č. j. 15 Co 225/2004-112,potvrdil rozsudek prvního stupně v části, v níž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 163.657,22 Kč s 10% úrokem z prodlení z částky 30.159,- Kč od 9. 11. 1999 do zaplacení, s 9% úrokem z prodlení z částky 44.354,32 Kč od 6. 5. 2000 do zaplacení a s 9% úrokem z prodlení z částky 89.143,90 Kč od 15. 5. 2000 do zaplacení (výrok I.b) a ve výroku I.a zamítl žalobu o zaplacení 15% úroku z prodlení z částky 30.159,- Kč od 16. 10. 1999 do 8. 11. 1999, o zaplacení 5% úroku z prodlení z částky 30.159,- Kč od 9. 11. 1999 do zaplacení, dále 3% úroku z prodlení z částky 44.354,32 Kč od 6. 5. 2000 do zaplacení a 3% úroku z prodlení z částky 89.143,90 Kč od 15. 5. 2000 do zaplacení, odvolací soud dále rozhodl o nákladech řízení.

V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že rozhodnutí soudu prvního stupně přezkoumal v odvolání dotčeném vyhovujícím výroku (výrok I. rozsudku soudu prvního stupně) a ve výroku o nákladech řízení. Žalobce se 3 žalobami domáhal na žalovaném zaplacení částky 44.866,82 Kč s 15% úrokem z prodlení od 6. 5. 2000 do zaplacení, částky 30.159,- Kč s 15% úrokem z prodlení od 16. 10. 1999 do zaplacení a částky 95.167,80 Kč s 15% úrokem z prodlení od 15. 5. 2000 do zaplacení, a to na základě smlouvy ze dne 7. 12. 1995 o poskytnutí právní služby. Žalobce podáním ze dne 4. 11. 1999 od této smlouvy odstoupil, a to pro porušení povinnosti složit na výzvu žalobci přiměřenou zálohu. Uvedené částky představují sjednanou odměnu za žalobcem poskytnuté právní služby a jeho hotové výdaje, celkem za 39 v žalobě popsaných případů, po event. odpočtu nákladů řízení uhrazených protistranou, popř. po odpočtu zálohy či částečné úhrady vyúčtované odměny. Usnesením ze dne 10. 3. 2003, sp. zn. 63 C 254/2001, spojil soud prvního stupně řízení v těchto věcech ke společnému projednání a rozhodnutí.

Odvolací soud dále v odůvodnění rozsudku uvedl, že mezi účastníky byla uzavřena podle § 566 obch. zák. mandátní smlouva, podle níž žalobci vznikl nárok na úplatu za poskytnuté služby právní pomoci dle tehdy platného advokátního tarifu, tj. vyhlášky č. 270/1990 Sb. Neztotožnil se s výkladem předmětné smlouvy prezentované žalovaným, že právní služby mu žalobce poskytne bezplatně a místo odměny obdrží jen náklady řízení placené třetí osobou.

Žalobce, jak již bylo uvedeno, odstoupil od smlouvy o poskytování právní pomoci a podle odvolacího soudu účinky odstoupení od smlouvy nenastaly 5. 11. 1999, kdy byl tento úkon žalovanému doručen, ale k 8. 11. 1999. Od smlouvy mohl žalobce totiž odstoupit z důvodu nepodstatného porušení povinnosti dle § 345 odst. 3 obch. zák., protože od smlouvy neodstoupil bez zbytečného odkladu poté, kdy se o porušení povinnosti dozvěděl (k úhradě zálohy žalovaného vyzval 29. 4. 1999), tj. po uplynutí dodatečné přiměřené lhůty ke splnění povinnosti. Žalobce takovou lhůtu neposkytl a proto podle odvolacího soudu účinky odstoupení nastaly po uplynutí lhůty 3 dnů (od doručení úkonu odstoupení) jako přiměřené doby pro splnění peněžitého dluhu.

Odvolací soud dále v odůvodnění rozsudku uvedl, že odstoupení od smlouvy má za následek zánik práv a povinností a vzájemné plnění je nutné si podle § 351 odst. 2 obch. zák. vrátit. Vzhledem k tomu, že plnění žalobce, poskytnutí právních služeb, nelze vrátit, musí mu být poskytnuta peněžitá náhrada, která spočívá v realizovaných úkonech právní služby žalobcem, jejíž výše byla v té době stanovena advokátním tarifem – vyhláškou č. 270/1990 Sb., a po 1. 7. 1996 vyhláškou č. 177/1996 Sb., přičemž rozsah úkonů právní služby nebyl mezi účastníky sporný.

Odvolací soud dále nepokládal za důvodnou námitku promlčení nároků žalobce, neboť žaloba byla podána dne 24. 1. 2001 tedy v obecné čtyřleté promlčecí době a v případě peněžní částky vyúčtované fakturou č. 990010044, s ohledem na její částečnou úhradu, došlo u zbývající části k uznání závazku dle ust. § 407 odst. 3 obch. zák. a novému běhu promlčecí doby. Taktéž obranu žalovaného, že mu žalobce způsobil škodu nejméně ve výši žalované částky opožděným přihlášením pohledávky žalovaného do konkursního řízení na majetek úpadce N. s., a. s. neshledal odvolací soud důvodnou. Za důvodnou však považoval námitku žalovaného týkající se výše úroku z prodlení a s ohledem na to změnil rozsudek soudu prvního stupně jak bylo uvedeno shora.

Dovoláním ze dne 20. 6. 2005, doplněným podáním právního zástupce ze dne 22. 2. 2006, napadl žalovaný uvedený rozsudek odvolacího soudu v plném rozsahu s tím, že soudy obou stupňů nezjistily řádně skutkový stav a neposoudily věc správně po právní stránce a rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

V odůvodnění dovolání žalovaný uvedl, že soudy zatížily řízení tím, že nebyl proveden výslech svědků dr. J. B. a Mgr. H. a dále nebyly provedeny listinné důkazy spisy Okresního soudu v Bruntále sp. zn . E 544/79, E 2045/96, E 2044/96, Okresního soudu v Jindřichově Hradci sp. zn. 2 C 173/97, Okresního soudu Vranov n. T. ve věci proti povinnému obec H., smlouvou o postoupení pohledávky mezi účastníky sporu z roku 1995 a evidencí motorových vozidel z roku 1995 a 1996 ohledně dr. N.

Dovolatel dále uvedl, že nesprávně byla posouzena smlouva o poskytování právních služeb z roku 1995, z níž podle jeho názoru vyplývá, že soudní poplatky hradí žalovaný a náklady právního zastoupení žalobce hradí protistrana.

Toto ujednání vzniklo v prosinci 1995 z toho důvodu, že žalobce potřeboval 500.000,- Kč na zakoupení vozu, které mu dovolatel poskytl, a proto byla takto smlouva uzavřena a bylo podle toho postupováno v letech 1995-1998. Soud taktéž nevzal v úvahu obranu žalovaného, když vůči žalobci uplatnil náhradu škody z titulu nepřihlášení pohledávek za úpadcem a. s. N. s. v konkursním řízení.

Podle dovolatele je žaloba dr. N. předčasná a oprávněná by byla jen tehdy, pokud by náklady právního zastoupení obdržel a nepředal je žalobci, který náklady právního zastoupení obdrží po ukončení jednotlivých nalézacích a vykonávacích řízení od protistrany, jak bylo sjednáno.

Dovolatel proto navrhuje, aby dovolací soud dovolání připustil a poté zrušil rozhodnutí soudů osobu stupňů.

Ve stručném doplnění dovolání ze dne 22. 2. 2006 právní zástupce dovolatele poukázal na bezdůvodné odmítnutí důkazních návrhů žalovaného, na procesní vadu spočívající v tom, že se odvolací soud nevypořádal s obranou žalovaného ohledně náhrady škody za nepřihlášení pohledávek za a. s. N. s. v konkursním řízení. Za otázku zásadního právního významu označil otázku, jak lze „právně kvalifikovat dohodu o odměně za právní zastoupení, jejíž obsah spočívá v tom, že právní zástupce dostane uhrazeno jako podíl na částkách zaplacených dlužníky věřiteli“. Takováto dohoda má podle právního zástupce povahu dohody o podílové odměně dle ust. § 3 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. Právní zástupce dovolatele dále v plném rozsahu odkázal na dovolání žalovaného ze dne 20. 6. 2005.

Žalobce se podle předkládací zprávy a obsahu spisu k dovolání žalovaného nevyjádřil.

Nejvyšší soud s ohledem na čl. II. bod 3 zák. č. 59/2005 Sb. projednal a rozhodl o dovolání podle procesních předpisů účinných do 31. 3. 2005 (dále jen „o. s. ř.“) a konstatoval, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou, včas, obsahuje potřebné náležitosti, dovolatel je zastoupen advokátem a jím bylo též dovolání podané žalovaným doplněno.

Dovolací soud se dále zabýval tím, zda je v posuzovaném případě, kdy byl odvolacím soudem rozsudek soudu prvního stupně změněn ohledně části úroků z prodlení tak, že žaloba byla zamítnuta (výrok I.a), ve věci zaplacení částky 163.657,22 Kč s 10% úrokem z prodlení z částky 30.159,- Kč od 9. 11. 1999 do zaplacení, s 9% úrokem z prodlení z částky 44.354,32 Kč od 6. 5. 2000 do zaplacení a s 9% úrokem z prodlení z částky 89.143,90 Kč od 15. 5. 2000 do zaplacení (výrok I.b) a výrok o nákladech řízení před soudem prvního stupně byl potvrzen (výrok II.), dovolání je přípustné.

Pokud žalovaný jako dovolatel napadl výrok I.a rozsudku odvolacího soudu, jímž byl zčásti změněn výrok soudu prvního stupně o úhradě úroků z prodlení tak, že žaloba byla v této části zamítnuta, není v této části dovolání přípustné. Z povahy dovolání totiž plyne, že dovolání může podat jen ten účastník řízení, kterému byla mj. rozhodnutím odvolacího soudu způsobena určitá újma na jeho právech, kterou lze napravit zrušením napadeného výroku. Vzhledem k tomu, že tímto měnícím výrokem I.a rozsudku odvolacího soudu bylo rozhodnuto ve prospěch dovolatele nejsou splněny shora uvedené podmínky, a dovolání je, jak již bylo uvedeno v této části nepřípustné (tzv. subjektivní nepřípustnost dovolání).

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu, v daném případě výroku I.b ve věci samé, se řídí ust. § 237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř.

V posuzované věci není dovolání přípustné podle ust. § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť odvolací soud dovoláním napadeným rozsudkem potvrdil v pořadí prvý rozsudek soud prvního stupně.

Podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., je dovolání přípustné mj. proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ust. § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, což je dáno zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Z toho vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních a způsobilým dovolacím důvodem je nesprávné právní posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.], nikoliv např. námitky směřující proti nedostatkům ve skutkovém zjištění [§ 241a odst. 3 o. s. ř.]. Pro posouzení toho, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoliv, jsou relevantní jen otázky, na kterých napadené rozhodnutí spočívá a jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení zpochybnil.

V dovolání ze dne 20. 6. 2005, včetně jeho doplnění právním zástupcem ze dne 22. 2. 2006, dovolatel především namítal, že nebyl řádně zjištěn skutkový stav věci tím, že nebyl proveden výslech svědků a nebyly provedeny žalovaným navržené listinné důkazy, zejména spisy Okresního soudu v Bruntále a Jindřichově Hradci (viz sp. značky uvedené shora), popř. že se odvolací soud nevypořádal s obranou žalovaného (započtení náhrady škody). Z uvedeného je zřejmé, že dovolatel těmito námitkami zpochybňuje zjištěný skutkový stav, popř. namítá, že řízení trpí vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§ 241a odst. 2 písm. a) a odst. 3 o. s. ř.]. Tyto námitky, jak již bylo uvedeno, nemohou založit přípustnost dovolání dle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

Pokud v dovolání, resp. jeho doplnění, dovolatel za otázku zásadního právního významu označil právní kvalifikaci dohody o „odměně za právní zastoupení, jejíž obsah spočívá v tom, že právní zástupce dostane uhrazeno jako podíl na částkách zaplacených dlužníky věřiteli“ a je toho názoru, že jde o dohodu o podílové odměně, je třeba konstatovat, že rozhodnutí odvolacího soudu na řešení této otázky není založeno. Rozhodnutí odvolacího soudu ve stručnosti spočívá na závěru, že podle smlouvy ze dne 7. 12. 1995 náleží žalobci odměna spolu s náhradou hotových výdajů a náhradou ztráty času za veškeré právní úkony, a to dle tehdy platné vyhlášky č. 270/1990 Sb. (advokátní tarif) a uvedené se žalovaný zavázal zaplatit bez ohledu na to zda byly „přisouzeny vůči protistraně“.

Namítal-li dovolatel dále, že byla nesprávně posouzena smlouva ze 7. 12. 1995, a to s ohledem na další ujednání ve smlouvě, a to že „klient (žalovaný) bude hradit soudní poplatky, náklady právního zastoupení budou uhrazeny až po skončení jednotlivých soudních řízení, a to protistranou“, je dovolací soud toho názoru, že odvolací soud posoudil (vyložil) sporná ujednání smlouvy správně (§ 35 odst. 2 obč. zák. a § 266 obch. zák.). Nelze přisvědčit názoru žalovaného, že ujednání předmětné smlouvy znamená, že mu žalobce poskytne právní služby bezplatně a náklady právního zastoupení mu budou uhrazeny jen tehdy, budou-li hrazeny druhým účastníkem řízení, který nebyl ve sporu úspěšný, neboť takovýto závěr nelze z ujednání smlouvy dovodit.

Přitom nelze opomenout, že v dané věci smlouva ze dne 7. 12. 1995 zanikla odstoupením od smlouvy, tento závěr nebyl dovoláním zpochybněn, a poté je nutné při vzájemném vypořádání stran postupovat dle ust. § 351 odst. 2 obch. zák. jak správně odvolací soud uvedl v odůvodnění rozsudku.

Odvolatel dále v dovolání namítal, že soud nevzal v úvahu obranu žalovaného spočívající v tom, že vůči žalobci uplatnil náhradu škody, která mu vznikla tím, že žalovaný nepřihlásil žalobcovu pohledávku za úpadcem a. s. N. s. v konkursním řízení.

Odvolací soud se v rozhodnutí vypořádal s obranou žalovaného (námitkou započtení) spočívající v tom, že mu vznikla škoda, kterou způsobil žalobce nepřihlášením jeho pohledávky v konkursním řízení na majetek a. s. N. s. v podstatě tak, že žalovaný v řízení neprokázal, ze mu škoda vznikla, neboť žaloba žalovaného vůči úpadci o 694.954,- Kč byla nepravomocně zamítnuta, resp. nebylo skončeno konkursní řízení a uplatnění tohoto nároku bylo proto předčasné.

Dovolací soud dospěl k závěru, že tento názor není správný, neboť není rozhodné, zda započítávaná pohledávka je předmětem jiného řízení, které nebylo dosud pravomocně skončeno a tuto otázku si musí soud posoudit sám jako otázku předběžnou (viz. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 1998, sp. zn. 2 Cdon 1506/96, publikovaný pod R 21/99 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolací soud na základě uvedeného konstatoval, že dovolání proti potvrzujícímu výroku I.b rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť dovolatelem uplatněná námitka byla způsobilá založit přípustnost dovolání podle uvedeného ustanovení a dovolání je též důvodné, protože posouzení této otázky je v rozporu s hmotným právem.

Nejvyšší soud proto podle § 243b odst. 2 o. s. ř. rozhodl tak, že dovoláním napadený výrok I. b) rozsudku odvolacího soudu zrušil, včetně výroků o nákladech řízení.

O nákladech řízení včetně nákladů řízení dovolacího bude podle ustanovení § 243d odst. 1 o. s. ř. rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. května 2008

JUDr. Ing. Jan Hušek

předseda senátu

Vydáno: 29. May 2008