JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 32 Odo 468/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně T., a. s., zastoupené advokátem, proti žalované V. z. p. ČR, se sídlem v P., zastoupené advokátem, o zaplacení 6,984.008,82 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro P. pod sp. zn. 11 C 278/2002, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v P. ze dne 4.10.2005, č.j. 15 Co 324/2005-73, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 162.238,65 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího advokáta.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro P. jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 16.2.2005, č.j. 11 C 278/2002-55 zamítl žalobu o zaplacení 6,984.008,82 Kč a rozhodl o nákladech tohoto řízení.

Městský soud v P. rozsudkem ze dne 4.10.2005, č.j. 15 Co 324/2005-73 rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil, změnil však výrok o nákladech řízení a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že poukazovala-li žalobkyně na to, že účastníkům bylo zřejmé, které pohledávky, byly smlouvou o postoupení pohledávek postupovány a že soud neprovedl důkazy, jimiž měla být objasněna vůle stran, pominul tím skutečnost, že smlouva o postoupení pohledávek má být určitá a konkrétní, aby z ní bylo jednoznačně a srozumitelně zřejmé, jaká konkrétní pohledávka a v jaké výši byla smlouvou postupována a takto musí být individualizována každá postupovaná pohledávka, je-li postupováno více objednávek.

Odvolací soud dále v odůvodnění rozsudku uvedl, že smlouva o postoupení pohledávek může být uzavřena v písemné formě (§ 524 obč. zák.) a proto nepostačuje shodná představa obou smluvních stran o postupovaných pohledávkách, nevyplývá-li tato skutečnost ze smlouvy. Tento nedostatek nelze zhojit odkazem na jinou listinu, která není součástí smlouvy o postoupení pohledávek, ani provedením dokazování, jímž by měl být obsah vůle postupitele a postupníka prokázán.

Odvolací soud se proto ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že předmětná smlouva o postoupení pohledávek je neplatná pro její neurčitost, když pohledávky, které měly být postoupeny, nebyly specifikovány a odkázal též na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Cdon 227/96 a sp. zn. 32 Odo 134/2005 řešící stejnou problematiku.

Dovoláním ze dne 10. 2. 2006 žalobkyně napadla výše uvedený rozsudek odvolacího soudu s tím, že dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

V obsáhlém odůvodnění dovolání žalobkyně v podstatě namítala, že odvolací soud nesprávně dovodil, že předmětná smlouva o postoupení pohledávek je neplatná pro její neurčitost, neboť neobsahuje konkrétní specifikaci jednotlivých postupovaných pohledávek tvořících „balík“ a nelze odkázat na jinou listinu – přílohu smlouvy.

Dovolatelka dále odvolacímu soudu vytýkala, že neprovedl výklad obsahu smlouvy o postoupení pohledávek dle ustanovení § 35 odst. 2 obč. zák., resp. § 266 obch. zák., jímž by mohly být odstraněny pochybnosti o neurčitosti smlouvy. Dovolatelka je toho názoru, že předmětné smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 14. 2. 2002 a její příloha č. 1, v níž byly specifikovány pohledávky postupitele Fakultní nemocnice O., vůči žalobci v celkové výši 14,809.629,- Kč (úrok z prodlení) a ze soudu předložené specifikace v podání ze dne 17. 12. 20025 jednoznačně vyplývá, jaká konkrétní část byla předmětem postoupení a to že úmyslem postupitele bylo postoupit část úroků z prodlení v celkové výši 6,984.008,82 Kč vyúčtovaných žalované fakturou č. 480024 v celkové výši 14,809.629 Kč.

V závěru dovolání žalobkyně uvedla, že v praxi nejsou postupované pohledávky specifikovány v samotné smlouvě o postoupení pohledávek, ale jsou konkretizovány v přílohách smlouvy a jsou součástí smlouvy. Právní názor soudů obou stupňů, že pokud seznam dílčích postupovaných pohledávek není součástí smlouvy o postoupení pohledávek, jde o smlouvu neurčitou a tedy neplatnou, je nepřijatelný a formalistický.

Dovolatelka proto navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek včetně rozsudku soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

V podání ze dne 24. 3. 2006 se k dovolání vyjádřila žalovaná. Ve vyjádření zejména uvedla, že dovolání není důvodné, neboť smlouva o postoupení pohledávek, není určitá. Pohledávka postoupená žalobkyni tvořila pouze část pohledávek Fakultní nemocnice O. (postupitele), a tato část pohledávek nebyla ve smlouvě blíže určena, neboť přílohou smlouvy byl pouze seznam faktur, který byl přehledem všech pohledávek postupitele vůči žalované a nebylo určeno, jaká část postupovaných pohledávek je tvořena konkrétními pohledávkami a jakou část tvoří úrok z prodlení. Žalovaná je proto toho názoru, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam a odvolací soud posoudil věc správně.

Vzhledem k tomu žalovaná navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl a přiznal žalované náhradu nákladů včetně DPH.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) konstatoval, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatel je zastoupen advokátem a tím bylo dovolání též sepsáno (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 a 4 a § 241a odst. 1 o. s. ř.).

Dovolací soud se poté zabýval tím, zda je v posuzovaném případě, kdy odvolací soud posoudil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., na něž dovolatel též v dovolání odkázal.

Podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je tedy spojena se závěrem o zásadním významu rozsudku odvolacího soudu po právní stránce a z toho vyplývá, že způsobilým dovolacím důvodem je pouze nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.) a nikoliv již námitky brojící proti nesprávnostem ve skutkových zjištěních (§ 241a odst. 3 o. s. ř.), popř. proti tzv. jiným vadám řízení (§ 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.). V posuzovaném případě není dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť odvolací soud dovoláním napadeným rozsudkem potvrdil v pořadí prvý rozsudek soudu prvního stupně.

Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. je dovolací soud - s výjimkou určitých vad řízení - vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil, a proto jsou pro závěr dovolacího soudu, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoliv relevantní jen otázky, na nichž napadené rozhodnutí spočívá a jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení zpochybnil.

V projednávané věci dovolatelka v dovolání konkrétně uplatnila způsobilý dovolací důvod - nesprávné právní posouzení věci. Z obsahového vymezení uplatněného právního důvodu vyplývá, že dovolatelka především nesouhlasí se skutkovým závěrem soudů obou stupňů, že smlouva o postoupení pohledávek uzavřená dne 14. 2. 2002 neobsahuje specifikaci jednotlivých postupovaných pohledávek a teprve následně s právním posouzením věci (za jí tvrzeného a nabízeného skutkového stavu věci by pak byla věc odlišně právně posouzena).

Shora bylo již vyloženo, že při posuzování přípustnosti dovolání dle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nejsou mj. způsobilým dovolacím důvodem výtky týkající se event. nesprávností ve skutkových zjištěních a proto dovolacímu soudu nezbývá než konstatovat, že dovolání není přípustné.

Pokud odvolací soud vyšel ze skutkového zjištění, že předmětná smlouva o postoupení pohledávek neobsahovala specifikaci postupovaných pohledávek, pak je jeho právní závěr, že tato smlouva (právní úkon) je podle § 37 odst. 1 obč. zák. neplatný pro neurčitost v souladu s hmotným právem a ani z tohoto důvodu nelze dospět k závěru, že by dovolání bylo přípustné podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

Dovolací soud pro úplnost pokládá za vhodné ještě uvést, že předmětná smlouva o postoupení pohledávek ve výši 6,984.008,82 Kč obsahovala v příloze č. 1 seznam všech pohledávek (faktur) postupitele (Fakultní nemocnice O.) a z nich vyplývajících úroků z prodlení za žalovanou v celkové výši 14,809.629 Kč, aniž by byly označeny pohledávky, které tvořily celkovou sumu postupovaných pohledávek a toto určení žalobce učinil až v podání soudu ze dne 17. 12. 2002, přičemž tato listina s tímto určením nebyla součástí smlouvy. V této souvislosti pak dovolací soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 1996 sp. zn. 3 Cdon 227/96, publikovaný v Soudních rozhodnutích č. 6/97, podle něhož jde-li o právní úkon, u něhož je pro jeho platnost vyžadována písemná forma, což podle § 524 obč. zák. platí pro smlouvu o postoupení pohledávky, musí určitost projevu vůle vyplývat z obsahu Listiny, na níž je právní úkon zachycen a nedostačuje, že účastníkům je zřejmé, co tvoří obsah smlouvy, není-li tento obsah seznatelný z jejího textu; od tohoto názoru se dovolací soud nemá důvod v posuzované věci odchýlit.

Pokud dovolatelka napadla též výrok rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení, je dovolací soud nucen konstatovat, že přípustnost dovolání proti tomuto výroku, který má povahu usnesení (byť je obsažen v rozsudku) nevyplývá z ust. § 238, § 238a ani z ust. § 239 o. s. ř.

Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené proto podle § 243b odst. 5 o. s. ř. v návaznosti na ust. § 218 písm. c) o. s. ř. rozhodl tak, že dovolání pro jeho nepřípustnost odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. tak, že dovolatelce, která po procesní stránce zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, bylo uloženo nahradit žalované k rukám jejího advokáta 162.238,65 Kč (§ 2 odst. 1, § 3 odst. 1 bod 6, § 10 odst. 3, § 14 a 15, § 16 odst. 2 a § 18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 31. 8. 2006, § 13 odst. 1 a 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. 8. 2006, § 137 odst. 3 o. s. ř. – DPH).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně 26. září 2007

JUDr. Ing. Jan Hušek

předseda senátu

Vydáno: 26. September 2007