JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 32 Odo 33/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce M. K., zastoupeného advokátem, proti žalované K. p., a. s.,V. I. G. o zaplacení 35.873,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 23 C 116/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. září 2005, č. j. 6 Co 1635/2005-82, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Českých Budějovicích v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání žalobce potvrdil rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. května 2004, č. j. 23 C 116/2004-43, jímž tento soud zamítl žalobu o zaplacení částky 35.873,- Kč s příslušenstvím, a současně rozhodl o nákladech řízení.

Předmětem řízení byl nárok žalobce na část pojistného plnění z titulu odpovědnosti za škodu z provozu motorového vozidla, spočívající v dani z přidané hodnoty (DPH) ve výši 22 % z částky náhrady škody.

Soud prvního stupně dovodil, že podle daných pojistných podmínek VPP 636, je-li poškozený plátcem DPH a má ze zákona nárok na odpočet DPH, poskytne pojistitel plnění bez DPH. Podle názoru soudu bylo v možnostech žalobce si tuto skutečnost zjistit a při opravě svého vozidla se obrátit na opravnu, která je plátcem DPH, a nenechat provádět opravu v servisu, který není plátcem DPH. Proto se žalobce ani nemůže domáhat aplikace věty druhé čl. 8 odst. 9 VPP 636, že pojistitel poskytne plnění včetně DPH.

Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, které považoval za správná a úplná a rovněž samo rozhodnutí měl za věcně správné, provedl však jiné právní posouzení věci.

Odvolací soud konstatoval, že žalobci byla účtována oprava vozidla bez DPH a tuto daň žalobce také finančnímu úřadu neodvedl. Se zřetelem k ustanovení § 1 odst. 1 písm. b) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, žalobci povinnost k odvodu daně ani nemohla vzniknout. Z toho vyplývá, že žalobci žádná škoda z pojistné události ve výši daně z přidané hodnoty nevznikla a v tomto rozsahu tudíž nevznikla ani povinnost žalované poskytnout podle § 823 obč. zák. pojistné plnění žalobci.

Z těchto důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“) potvrdil.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dovolání, a to proti oběma jeho výrokům. Jako dovolací důvody žalobce uvádí, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání opírá dovolatel o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. s tím, že jde o věc zásadního právního významu.

Vadu, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spatřuje dovolatel v naprosto odlišném skutkovém stavu, ze kterého vycházel – na rozdíl od soudu prvního stupně – odvolací soud, že totiž oprava vozidla byla účtována bez DPH. Oprava jeho vozidla byla však žalobci účtována autoservisem včetně DPH v celkové výši 218.445,- Kč, neboť opravu provedl neplátce DPH a žalobce tuto sumu autoservisu zaplatil. Jestliže pojišťovna po provedení kontrolního rozpočtu škodu snížila na částku 198.934,75 Kč včetně DPH, což žalobce – ač nerad – akceptuje, pak žalovaná pojišťovna zadržela (neproplatila) DPH z částky jí uznané, což činí částku 35.873,- Kč, která je předmětem tohoto sporu. Okolnost, že oprava byla žalobci servisem účtována bez DPH nemá oporu v provedeném dokazování.

Dovolatel dále vytýká napadenému rozhodnutí nesprávné právní posouzení věci. Žalobce je sice plátcem daně z přidané hodnoty, ale autoservis Vaněk, který opravil jeho vozidlo, plátcem DPH není, což ovšem neznamená, že žalobce nemá ze zákona nárok na odpočet DPH, ten by mu vznikl jen vůči plátci (§ 19 an. zák. č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů). Proto se žalobce nemůže týkat věta první v čl. VIII. odst. 9 pojistných podmínek VPP 636 o plnění bez DPH, nýbrž věta druhá, která se vztahuje na plnění pojistitele včetně DPH.

Dovolatel uvádí v závěru dovolání, že hodnocení soudu prvního stupně vychází sice ze správně zjištěného skutkového stavu, ale z hlediska právních závěrů je neudržitelné.

Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i předcházející rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.), po zjištění, že dovolání žalobce splňuje náležitosti a podmínky stanovené zákonem (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 a § 241a odst. 1 o. s. ř.), se musel nejprve zabývat přípustností dovolání, poněvadž dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).

Přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. není v daném případě naplněna, neboť i když jde o potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu, není splněna podmínka, že soud prvního stupně rozhodoval ve věci opakovaně (jsa vázán právním názorem odvolacího soudu, který předchozí rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil).

Dovolání může být v posuzovaném případě přípustné jen podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. - jehož se dovolatel také dovolává – tj. za podmínky, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Zásadní právní význam má rozhodnutí odvolacího soudu zvláště tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu).

Dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má zásadní právní význam a je proto přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) a § 237 odst. 3 o. s. ř.

Dovolatelem nastolená otázka oprávněnosti nároku na zaplacení daně z přidané hodnoty v tomto konkrétním případě může být zkoumána jen z toho hlediska, zda její právní posouzení odvolacím soudem je v souladu s hmotným právem, takže způsobilým dovolacím důvodem může být jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Nemůže jím být důvod, uplatněný dovolatelem s odkazem na to, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.), pokud jeho prostřednictvím dovolatel napadá „skutkový základ“, z něhož vyšel odvolací soud a zejména, že tvrzené rozhodné skutkové zjištění (že oprava byla účtována bez DPH) nemá oporu v provedeném dokazování, kterýžto důvod by bylo možno uplatnit pouze podle § 241a odst. 3 o. s. ř., tj. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, nikoli však tehdy, je-li dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jak je tomu v předmětném případě.

Rozsah přezkumné činnosti dovolacího soudu se tak ve smyslu § 242 odst. 1 a odst. 3 věta první o. s. ř. zužuje na právní otázku, zda má žalobce v daném případě nárok na pojistné plnění od žalované včetně (22 %) daně z přidané hodnoty, resp. zda takové plnění není v rozporu s hmotným právem.

V čl. VIII. odst. 9 pojistných podmínek VPP 636 se stanoví, že „je-li poškozený plátcem daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) a má ze zákona nárok na odpočet DPH, poskytne pojistitel plnění bez DPH. V ostatních případech poskytne pojistitel plnění včetně DPH“.

Právní názor dovolatele neobstojí.

Ze zjištění soudů plyne, že dovolatel je (byl) plátcem DPH podle § 5 zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, k rozhodnému dni 18. 5. 1993, má (měl) obecně rovněž nárok na odpočet daně ve smyslu § 19 cit. zákona. Okolnost, zda v daném případě obdržel plnění (služeb autoservisu) bez DPH, není rozhodná, poněvadž čl. VIII. odst. 9 VPP 636 nečiní odpočet DPH závislým na tom, zda oprava vozidla byla či nebyla poškozenému účtována a jím zaplacena s DPH (tj. včetně DPH).

Na dovolatele (žalobce) se tudíž vztahuje článek VIII. odst. 9 pojistných podmínek VPP 636 o plnění bez DPH. Soudy prvního stupně i odvolací soud tedy ve výsledku rozhodly správně, byť s odlišným odůvodněním.

Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání jako neopodstatněné zamítl (§ 243b odst. 2 věta před středníkem o. s. ř.).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když dovolatel nebyl úspěšný, přičemž žalované podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady v řízení o dovolání nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. února 2008

JUDr. František F a l d y n a, CSc., v. r.

předseda senátu

Vydáno: 21. February 2008