JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 32 Odo 298/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Františka Faldyny, CSc., v právní věci žalobkyně G. C. s.r.o., zastoupené JUDr. J. Š., advokátem proti žalované K. spol. s r.o., zastoupené JUDr. L. V., advokátem o zaplacení 459 496,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze, pod sp. zn. 47 Cm 109/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. září 2005, č.j. 4 Cmo 240/2004-103, takto:

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 7. září 2005, č.j. 4 Cmo 240/2004-103, se zrušuje a věc se vrací Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 7. září 2005, č.j. 4 Cmo 240/2004-103, potvrdil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 20. července 2004, č.j. 47 Cm 109/2003-61, ve znění opravného usnesení ze dne 20. července 2004, č.j. 47 Cm 109/2003-68, kterým byla zamítnuta žaloba na zaplacení 459 496,50 Kč s příslušenstvím a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; zároveň odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Stejně jako soud prvního stupně vyšel ze závěru, že v dané věci byla mezi předchůdcem žalobkyně (dále jen „žalobkyně“) a žalovanou uzavřena smlouva o dílo ve smyslu § 536 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), kterou se žalovaná, jako zhotovitelka, zavázala dodat a instalovat montáží-lepením koberec a žalobkyně se zavázala zaplatit žalované sjednanou cenu díla. Ze skutkových zjištění, s nimiž se odvolací soud ztotožnil, vyplývalo, že podle bodu D potvrzené objednávky zhotovitelka garantovala parametry koberce udávané v prohlášení o shodě č. 22/98 při doporučené montáži lepením po dobu 5 let od data předání díla, a dále ze zjištění, že v průběhu pětileté záruční doby se na koberci projevily vady, a že účastníci dne 16. července 2002 uzavřeli dohodu o způsobu vyřízení reklamace odstraněním vad díla. Žalovaná však přes opakované výzvy svůj závazek odstranit vadu díla ve sjednané době nesplnila. Žalobkyně dne 10. prosince 2002 odstoupila od předmětné smlouvy o dílo a vyzvala žalovanou k převzetí koberce a k vrácení plnění, které jí z titulu zaplacení ceny díla poskytla. Zatímco soud prvního stupně z uvedeného s odkazem na § 429 odst. 1 a § 560 odst. 2 obch. zák. dovodil, že žalovaná odpovídá za vady jí dodané podlahové krytiny tak, jak jsou popsány ve znaleckých posudcích M. K. a M. Z., a že předmětné odstoupení od smlouvy je právně neúčinné, jestliže strany uzavřely dohodu o vyřízení reklamace výměnou vadné krytiny za bezvadnou, což vedlo soud prvního stupně k závěru o zamítnutí žaloby na vrácení zaplaceného plnění před odstoupením od smlouvy; odvolací soud dovodil, že žalobkyně uplatnila vady díla až po uplynutí zákonných lhůt k uplatnění práv z odpovědnosti za vady podle § 562 obch. zák., a to v pětileté smluvní záruční době, když záruka byla dohodnuta písemně jen v rozsahu protokolu o shodě, který garantoval vlastnosti obvyklé, avšak pouze při použití do jiných prostor, než byla předmětná krytina položena. Uzavřel, že na uplatněné vady, způsobené podle znaleckého posudku tím, že krytina byla užívána v prostorách se silným zatížením používáním židle s kolečky, se smluvená záruka nevztahuje. Odvolací soud dále dovodil, že je irelevantní, zda bylo či nebylo platně odstoupeno od smlouvy a zda nastaly důsledky s tím spojené podle § 351 obch. zák. Odvolací soud ale dospěl ke stejnému závěru jako soud prvního stupně, že žalobkyní uplatněný nárok na vrácení poskytnutého plnění není důvodný a potvrdil rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby, byť s jiným odůvodněním.

Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť má za to, že odvolací soud rozhodl v rozporu s hmotným právem, jestliže uzavřel, že vady díla nebyly uplatněny včas ve smyslu § 562 obch. zák. Dovolatelka poukazuje, že žalovaná jednoznačně v souladu s § 429 obch. zák. přejala závazek, že dodané zboží (koberec) bude po dobu pětileté záruky způsobilé ke smluvenému účelu – používání v kancelářském prostředí, tedy v souladu s prohlášením o shodě č. 22/98 o jeho způsobu používání. Žalobkyně spatřuje zásadní význam rozhodnutí odvolacího soudu v tom, že svým rozhodnutím dal soud dodavatelům na srozuměnou, že si s odběrateli mohou sjednat libovolně dlouhou záruční dobu, ale stejně se jejich vztahy budou řídit ustanovením § 562 obch. zák. bez ohledu na smluvní ujednání. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná ve svém vyjádření navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl, neboť má za to, že dovolání není důvodné. Je přesvědčena, že odvolací soud rozhodl v souladu s hmotným právem, dospěl-li k závěru o zamítnutí žaloby na základě právního názoru, že žalobkyně uplatnila právo z odpovědnosti za vady díla až po uplynutí lhůty dané ustanovením § 562 obch. zák. Žalovaná dále sdílí názor soudu prvního stupně, že předmětné odstoupení od smlouvy je neúčinné.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 10a zákona o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 o. s. ř., k tomu oprávněnou osobou (žalobkyní) řádně zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1, 4 o. s. ř.), se zabýval nejdříve otázkou, zda je dovolání v dané věci přípustné.

Podle ustanovení § 236 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Směřuje-li dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně (jak tomu bylo i v posuzované věci), připouští zákon dovolání pouze v případě, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Z toho, že přípustnost dovolání je podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních, navíc takových, které se vyznačují zásadním významem. Pro úsudek dovolacího soudu, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, jsou relevantní jen ty právní otázky, na kterých napadené rozhodnutí spočívá, které mají obecný přesah a jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl.

Otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud řeší jako otázku předběžnou (nevydává ohledně ní žádné rozhodnutí) a jeho kladně vyjádřeným závěrem se podané dovolání stává přípustným.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání je podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, neboť odvolací soud rozhodl o uplatněném nároku žalobkyně v rozporu s hmotným právem, založil-li své rozhodnutí na aplikaci ustanovení § 562 obch. zák., odůvodněné tím, že se na předmětnou vadu záruka nevztahuje.

Odvolací soud v dané věci dospěl k právnímu závěru, že žalobkyně uplatnila vady díla až po uplynutí lhůt k uplatnění práv z odpovědnosti za vady podle § 562 obch. zák., reklamovala-li je v pětileté smluvní záruční době, a to za situace, kdy záruka byla dohodnuta písemně jen v rozsahu protokolu o shodě, který garantoval vlastnosti obvyklé, ale pouze při použití do jiných prostor, než byla předmětná krytina položena. Podle bodu D smlouvy o dílo se žalovaná zavázala, že garantuje parametry koberce udávané v prohlášení o shodě č. 22/98. Podle prohlášení o shodě lze podlahovou krytinu použít v prostorách s normálním zatížením a s vyššími nároky na požární bezpečnost ve všech typech budov, včetně budov pro ubytování OB4, shromažďovacích, únikových cest a při použití do budov s běžným namáháním a do prostor s podpodlažním vytápěním. Odvolací soud však věc posoudil neúplně a nesprávně, pokud mu chybělo skutkové zjištění, že koberce nebyly použity do prostor uvedených v tomto prohlášení. Odvolací soud totiž pouze citoval dva znalecké posudky, jež jsou však rozporné.

Podle znaleckého posudku M. Z. není krytina přetěžována, jestliže kancelářské prostory, v nichž byla tato krytina položena, nejsou namáhány více, než k čemu jsou předurčeny, tj. k administrativní práci, a použitý nábytek je běžným standardem, včetně typizovaných koleček u kancelářských židlí, které nemohly v žádném případě způsobit poškození podlahové krytiny – koberce, zatímco ze znaleckého posudku M. K. sice vyplývá, že v daném případě je krytina (koberec) nadměrně zatěžována, jsou-li používány židle s kolečky, ale její závěr je v rozporu s odstavcem druhým (č.l. 31 spisu), že koberec je vyráběn do kanceláří, kde se používá i nábytek s kolečky. Odvolací soud při existenci rozporuplných závěrů dvou znaleckých posudků neuvedl, z kterého znaleckého posudku vyšel, a jak se vypořádal se závěrem znalkyně M. K. o nadměrném zatěžování podlahové krytiny, jež je v rozporu s jejím předešlým hodnocením ohledně vhodnosti používání této krytiny mimo jiné do kancelářských prostor. Odvolací soud vůbec nezdůvodnil, proč za této situace dospěl k výše uvedenému právnímu závěru. Řízení tak navíc zatížil vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť rozhodnutí je z tohoto důvodu nepřezkoumatelné.

Protože nebylo možno dospět k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné, Nejvyšší soud podle § 243b odst. 2 o. s. ř. rozsudek odvolacího soudu bez jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.) zrušil, a věc vrátil Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 o. s. ř.), v němž bude uvedený soud vázán právním názorem dovolacího soudu (§ 243d odst. 1, věta za středníkem o. s. ř.), přičemž rozhodne také o dosavadních nákladech řízení včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. dubna 2007

JUDr. Kateřina Hornochová

předsedkyně senátu

Vydáno: 18. April 2007