JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 32 Odo 282/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně V.-S., s.r.o., zastoupené advokátem, proti žalované B. a. s., zastoupené advokátem, o zaplacení částky 330 484 Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 24 Cm 99/2002, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. října 2005, č.j. 1 Cmo 328/2004-52, takto:

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 4. října 2005, č.j. 1 Cmo 328/2004-52, pokud jím bylo ve výroku I. rozhodnuto o nároku ve výši 330 484 Kč, a výrokem III. o náhradě nákladů řízení, se zrušuje, a věc se vrací v tomto rozsahu Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. července 2004, č.j. 24 Cm 99/2002-36, zamítl žalobu na zaplacení částky 330 484 Kč. Vyšel ze závěru, že účastníci uzavřeli dne 16. 7. 2001 platnou smlouvu o dílo podle § 536 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), podle níž se žalobkyně, jako zhotovitelka, zavázala dodat žalované, jako objednatelce, kompletní dodávku prací a činností souvisejících s provedením akce „Rekonstrukce odborných učeben“ včetně dopravy a montáže - v rozsahu stavebních prací dle nabídky v příloze. Soud vyšel dále ze zjištění obsahu ujednání účastníků v bodu 4. 7. smlouvy, podle něhož 25. 8. 2001 měl být proveden soupis provedených prací a dodávek, který měl být odsouhlasen objednatelkou, přičemž na jeho základě mohla zhotovitelka vystavit zálohovou fakturu odpovídající 90% plnění z uvedeného soupisu, kterou měla objednatelka uhradit do 14 dní. Z dokazovaní však nevyplynulo, že by žalobkyně fakturu vystavila až poté, co by došlo k předchozímu odsouhlasení soupisu provedených prací a dodávek objednatelkou (žalovanou) a žalobkyně ani neprokázala, že by žalované uvedený soupis k odsouhlasení předala. Za důkaz, jež by nasvědčoval oprávněnosti nároku žalobkyně, nepovažoval soud důkaz označený jako krycí listy rozpočtu ze dne 17. 10. 2001, neboť tyto krycí listy nejenže neodpovídají číselně žalované pohledávce, ale nebyly opatřeny souhlasem ani potvrzením o jejich převzetí žalovanou. Městský soud v Praze z uvedeného dovodil, že žaloba byla v dané věci podána předčasně, protože žalobkyni nárok na vystavení předmětné faktury a zaplacení požadované částky dosud nevznikl.

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 4. října 2005, č.j. 1 Cmo 328/2004-52, výrokem I. změnil zamítavý výrok soudu prvního stupně tak, že žalované uložil zaplatit žalobkyni 330 484 Kč a zároveň výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně ohledně neodsouhlasení soupisu provedených prací, z čehož dovodil, že na vyplacení zálohy podle bodu 4.7 smlouvy by žalobkyně, jako zhotovitelka, neměla právo, avšak vzal v úvahu i skutečnost, že žalobkyně nevystavila fakturu, kterou by požadovala úhradu prací provedených do 25. 8. 2001, nýbrž fakturu na částku představující rozdíl mezi zálohami a 90% konečné ceny díla, a to v době, kdy dílo již dokončila a zápisem ze dne 19. 9. 2001 předala žalované. Převzetí díla podle uvedeného zápisu považoval soud za potvrzení provedení prací a uzavřel, že cena díla se stala splatnou ve smyslu § 548 odst. 1 obch. zák., nebyl-li podle smlouvy nárok na cenu díla vázán na odstranění vad díla (v zápise konstatovaných v čl. 14) a jiná splatnost díla nebyla smluvena. Odvolací soud na závěr dodal, že existence vad by mohla mít vliv na výši nároku na cenu díla, avšak žalovaná žádné konkrétní vady netvrdila a ani neprokazovala. Za situace, kdy žalobkyně nepožadovala celou cenu díla, nýbrž jen 90% z celkové ceny díla, posoudil věc tak, že nelze v daném případě předpokládat existenci větších než drobných vad (jinak by patrně žalovaná dílo nepřevzala) a dovodil, že ty stěží mohly např. postupem podle § 439 obch. zák. cenu díla snížit více než o 10%.

Proti rozsudku odvolacího soudu do měnícího výroku I. a souvisejícího výroku III. o nákladech řízení podala žalovaná dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dále z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci - § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., a že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§ 241a odst. 3 o. s. ř.). Dovolatelka spatřuje nesprávné právní posouzení v tom, že pokud odvolací soud vyšel ze závěru, že splatnost ceny díla nebyla sjednána a podle ustanovení § 548 odst. 1 obch. zák. vzniklo žalobkyni právo na zaplacení až provedením díla, nepřihlédl řádně k ustanovení § 554 odst. 1 obch. zák., které stanoví, že dílo je provedeno, je-li ukončeno řádně, tj. bez vad. Dovolatelka poukazuje, že dílo vady a nedodělky mělo, nejednalo se o řádné provedení díla, proto měl odvolací soud dospět k závěru, že nárok na zaplacení ceny díla žalobkyni do doby odstranění vad nevznikl. V této souvislosti zároveň napadá tvrzení odvolacího soudu, že by žalovaná žádné konkrétní vady díla netvrdila a ani neprokazovala a odkazuje přitom na odpor podaný proti platebnímu rozkazu v dané věci a na dopis ze dne 23. 10. 2001, který tvoří přílohu odporu a jenž byl zaslán soudu a v němž jsou vady přesně specifikovány. Pokud odvolací soud dále uvedl, že v dané věci nelze předpokládat existenci vad větších než drobných a že ty by stěží mohly snížit cenu díla o více než 10%, pak tento závěr nemá oporu v žádném důkazu a odvolací soud tak vycházel ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Dovolatelka dále namítá, že ani jeden ze soudů se nezabýval platností smlouvy, nezkoumal platnost smlouvy z hlediska určitosti předmětu díla, ač podle bodu 1.1. měl být rozsah stavebních prací specifikován podle nabídky obsažené v příloze smlouvy, ale důkaz touto nabídkou nikdy v řízení proveden nebyl. Dovolatelka tedy považuje předmět díla sjednaný ve smlouvě bez ohledu na přílohu za neurčitě sjednaný, přičemž neurčitost ujednání o předmětu díla způsobuje neplatnost smlouvy. I pokud by se vycházelo z platnosti smlouvy, přesto by rozhodnutí odvolacího soudu podle dovolatelky bylo založeno na nesprávném právním posouzení, protože splatnost 90% ceny díla mohla nastat až poté, co měly být podle bodu 4.7 smlouvy o dílo odsouhlaseny provedené práce žalovanou, avšak k takovému odsouhlasení nikdy nedošlo. Dovolatelka namítá, že odvolací soud se vůbec nezabýval tím, jaké práce a za jakou cenu žalobkyně pro žalovanou provedla. Žalovaná dále namítá vady řízení, spočívající v tom, že důkaz smlouvou o dílo a předávacím protokolem nebyl proveden před soudem prvního stupně, ale až v odvolacím řízení, což mělo vést ke zrušení rozsudku soudu prvního stupně. Vadu řízení spatřuje dovolatelka rovněž v procesním postupu soudu, kdy nárok byl žalobkyni přiznán pouze na základě jejího tvrzení o podepsání předávacího protokolu o předání díla, bez toho, aby tvrdila řádné provedení díla, což dovolatelka považuje za zcela nedostatečná skutková tvrzení. Pokud nebyla žalobkyně soudem prvního stupně o doplnění skutkových tvrzení poučena, měl být z tohoto důvodu rozsudek soudu prvního stupně zrušen. Dovolatelka na závěr zdůrazňuje, že dospěl-li soud k závěru o oprávněnosti nároku žalobkyně, měl zjistit jeho výši, tj. co skutečně bylo provedeno, ale tím se oba soudy vůbec nezabývaly a chybně vycházely z výše ceny sjednané ve smlouvě.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a opírá se o způsobilé dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř., rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal podle § 242 o. s. ř.

Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání.

Dovolatelkou uplatněným namítaným nesprávným právním posouzením věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy).

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že odvolací soud dovodil správný právní závěr o tom, že si účastníci sjednali v 4 bodu 4. 7. smlouvy o dílo ze dne 16. 7. 2001 splatnost ceny díla tak, že 25. 8. 2001 měl být proveden soupis provedených prací a dodávek, který měl být odsouhlasen objednatelem, přičemž na jeho základě mohl zhotovitel vystavit zálohovou fakturu odpovídající 90% plnění z uvedeného soupisu, kterou měl objednatel uhradit do 14 dní. Z tohoto ujednání vyplývá, že převzala-li objednatelka podle protokolu o odevzdání a převzetí stavby ze dne 19. 9. 2001 dílo s drobnými vadami, odsouhlasila tímto provedení prací, tedy celého díla, a je tak povinna zaplatit 90% sjednané ceny díla. Protokol o odevzdání a převzetí stavby, tj. převzetí celého díla, v tomto případě nahrazuje soupis provedených prací a dodávek, které objednatel měl odsouhlasit. Je však třeba přisvědčit námitce dovolatelky, že se soudy nezabývaly ve smyslu čl. 14 protokolu o odevzdání a převzetí stavby přílohou specifikující vady a nedodělky, protože v případě nedodělků by žalobkyně neměla právo na zaplacení 90% ceny díla. Ujednání předmětné smlouvy pouze vyloučilo použití ustanovení § 439 odst. 4 obch. zák., tj. i v případě vadného plnění podle smlouvy. Žalobkyně má jako zhotovitelka díla právo na zaplacení 90% sjednané ceny díla, nikoliv však za nedodělky, protože žalobkyně nemá právo na zaplacení za práce, které provedeny nebyly. Z tohoto důvodu je nutno se v dalším řízení zabývat tím, jaké práce žalobkyně skutečně provedla, jak správně dovolatelka namítá. Žalované je třeba rovněž přisvědčit, že soudy vycházely ze smlouvy o dílo, aniž řádně, tj. ze skutkových zjištění mohly dovodit její platnost. Namítá-li dovolatelka, že nebyl proveden důkaz přílohou podle bodu 1.1. smlouvy o dílo, jež měla specifikovat rozsah stavebních prací, a z které mohl být teprve patrný předmět díla, soudy nezjistily a řádně neposoudily, co je předmětem díla, jako podstatné náležitosti smlouvy o dílo ve smyslu § 536 obch. zák., tj. jaké dílo má být podle smlouvy provedeno.

Dovolací důvod, který vycházel z argumentu nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., byl tedy v tomto směru uplatněn důvodně a bylo bezpředmětné se zabývat dalšími dovolatelkou uplatněnými dovolacími námitkami a důvody dovolání.

Protože tedy nebylo možno dospět k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je v napadeném rozsahu správné, Nejvyšší soud podle § 243b odst. 2 o. s. ř. rozsudek odvolacího soudu bez jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.) ohledně povinnosti žalované zaplatit žalobkyni 330 484 Kč a v souvisejícím výroku o náhradě nákladů řízení zrušil, a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 o. s. ř.), v němž bude odvolací soud vázán právním názorem dovolacího soudu (§ 243d odst. 1, věta za středníkem o. s. ř.), přičemž rozhodne také o dosavadních nákladech řízení včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. května 2007

JUDr. Kateřina Hornochová

předsedkyně senátu

Vydáno: 24. May 2007