JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 32 Odo 203/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce JUDr. J. V., advokáta správce konkursní podstaty úpadce H. C., a. s., zastoupeného Mgr. M. V., advokátkou, proti žalované M., spol. s r. o., o zaplacení 371.231,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 7 Cm 20/2002, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. září 2005, č. j. 7 Cmo 155/2004-84, takto:

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 20. září 2005, č.j. 7 Cmo 155/2004-84, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 11. března 2004, č. j. 7 Cm 20/2002-59, rozhodl ve věci v záhlaví označené, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 8.967,- Kč s 18 % ročním úrokem z prodlení z této částky od 11. 2. 1998 do zaplacení (výrok I.), uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 35.430,- Kč (výrok II.), a ohledně částky 362.264,- Kč a dále ohledně 18 % úroku z prodlení z částky 176.846,- Kč od 21. 9. 1997 do zaplacení, 18 % úroku z prodlení z částky 185.418,- Kč od 28. 11. 1997 do zaplacení a 18 % úroku z prodlení z částky 8.967,- Kč od 28. 11. 1997 do 10. 2. 1998, žalobu zamítl.

Soud prvního stupně posoudil uplatněný nárok žalobce na zaplacení doplatku konečné ceny díla jako nárok z platně uzavřené smlouvy o dílo ze dne 10. 2. 1997, č. 30/96, ve znění dodatku č. 1 ze dne 21. 7. 1996, na rekonstrukci a modernizaci domu č. p. 59 přičemž od uplatněného doplatku odpočetl žalovanou uplatněnou smluvní pokutu za 81 denní prodlení s odevzdáním díla.

K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci rozsudkem, v záhlaví označeným, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III. změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 362.264,- Kč a 18 % úrok z prodlení z částky 176.846,- Kč od 21. 9. 1997 do zaplacení, z částky 185.418,- Kč od 28. 11. 1997 do zaplacení a z částky 8.967,- Kč od 28. 11. 1997 do 10. 2. 1998 (výrok I.) a ve výrocích II. – V. rozhodl odvolací soud o nákladech řízení v obou stupních a o povinnosti žalované zaplatit soudní poplatky za žalobu a za odvolání.

Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně i s jeho právními závěry o platnosti uzavřené smlouvy o dílo, dospěl však k odlišným právním závěrům o protinároku žalované na smluvní pokutu za opožděné provedení předmětného díla. Odvolací soud dovodil, že na základě dohody účastníků (podřaditelné pod ustanovení § 570 občanského zákonku, dále též „obč. zák.“) ze dne 19. 12. 1997, došlo k vypořádání nároků žalované z titulu práv z odpovědnosti za vady i z titulu smluvní pokuty za opožděné provedení díla a opožděné odstranění vytčených vad. Pohledávka žalované na zaplacení smluvní pokuty tak zanikla a nemohla proto být použita k započtení proti pohledávce žalobce na zaplacení zbývající části ceny díla.

Odvolací soud dále neuznal námitky žalované ohledně promlčení žalobou uplatněného nároku a výše úroků z prodlení. Úrokové sazby, od nichž se v rozhodné době odvíjela ve smyslu § 369 odst. 1 a § 502 obchodního zákoníku (dále též „obch. zák.“) výše úroků z prodlení činily 17 % p. a. Přehled základních úrokových sazeb Č.s., jehož se žalovaná dovolávala, nemůže nic vypovídat o výši obvyklých úrokových sazeb.

Z uvedených důvodů odvolací soud odvoláním napadený výrok III. rozsudku soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě vyhověl i co do částky 362.264,- Kč s 18 % úrokem z prodlení (za dobu a z částek ve výroku I. specifikovaných).

Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání s poukazem na přípustnost, že odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé a na důvodnost, spočívající v nesprávném právním posouzení věci a ve vadě řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Dovolatelka namítá, že ke dni 19. 12. 1997 závazek žalobce ze smlouvy o dílo trval, protože žalobce nedokončil dílo řádně a včas a smlouva o dílo mohla být změněna pouze ve smyslu článku 9.18 smlouvy o dílo nebo dohodu o narovnání podle § 585 obč. zák. Pokud odvolací soud usoudil z listiny ze dne 19. 12. 1997, kterou označil jako dohodu podřaditelnou § 570 obč. zák., že obsahuje též dohodu o vypořádání pohledávek žalované, pak není zřejmé, jak k takovému závěru odvolací soud dospěl, když celá řada nároků žalované ze smlouvy o dílo nebyla v listině vyřešena (pohledávky z titulu odstranitelných vad, smluvní pokuty za neodstranění vad neodstranitelných a smluvní pokuta za prodlení s nesplněním povinnosti předat dílo). Listina (dohoda) ze dne 19. 12. 1997 je podle názoru dovolatelky neplatná pro formální nedostatky, přičemž nebylo prokázáno, zda listinu podepsala za žalobce osoba oprávněná. Skutkový stav tak byl zjištěn nedostatečně a žalovaná navrhuje výslech předsedy představenstva žalobce M. Š. o tom, zda nečitelný podpis na listině je podpisem osoby oprávněné žalobce zavazovat.

Právní hodnocení listiny ze dne 19. 12. 1997 odvolacím soudem považuje dovolatelka za překvapivé a má za to, že nebyla splněna poučovací povinnost soudu a povinnost soudu usilovat o smír (§ 211, § 118a a § 99 občanského soudního řádu, dále též „o. s. ř.“).

Podle názoru dovolatelky se měl odvolací soud zabývat určitostí listiny ze dne 19. 12. 1997 z hlediska zmíněné smluvní pokuty za odstranění závad, přičemž v čl. VII. bodu 1 smlouvy o dílo je sjednána smluvní pokuta za neodstranění případných kolaudačních vad a nedodělků ve výši 500,- Kč za každý den prodlení a každý případ. V listině není zmínka o smluvní pokutě za nesplnění povinnosti předat dílo ve smluveném termínu, ani o smluvní pokutě za závazky dosud neodstraněné, ale svou povahou odstranitelné. O skutečnosti, že listinou z 19. 12. 1997 nebyly vypořádány veškeré nároky stran, svědčí též dopis žalobce z 10. 3. 1998 a dovolatelka předkládá tento dopis k dovolání rovněž jako důkaz.

Dovolatelka taktéž zpochybňuje výši žalobcem uplatněných úroků z prodlení, k jejich určení nestačí, že odvolacímu soudu jsou známy výše úroků z prodlení z jiných řízení. Proto předkládá přehled základních úrokových sazeb Č. s., které jsou podle jejího názoru též obvyklými úrokovými sazbami. Soudy vůbec nezjišťovaly, kdy byly předmětné faktury doručeny žalované a od kdy se tedy žalobcem uplatněné nároky staly splatnými.

Konečně dovolatelka trvá na námitce neplatnosti smlouvy o dílo pro nedostatek dohody o ceně jako podstatné náležitosti smlouvy. Cena díla byla sjednána teprve dodatkem č. 1. V čl. 4.1. smlouvy byla sice sjednána cena 5,350.000,- Kč, ale v čl. 4.3. bylo ujednáno, že zhotovitelem vypracovaný kompletně položkový rozpočet bude po odsouhlasení objednatele podkladem pro fakturaci zhotovitele. Článek 4.3. tedy předpokládal cenu jinou, než byla stanovena v čl. 4.1. smlouvy. Tato neurčitost způsobuje neplatnost celé smlouvy.

Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a přiznal jí náhradu nákladů dovolacího řízení. Zároveň navrhuje, aby dovolací soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí.

Žalobce ve vyjádření k dovolání považuje napadený rozsudek odvolacího soudu za správný a veškerou argumentaci žalované má za účelovou. Navrhuje potvrzení napadeného rozhodnutí v celém rozsahu a přiznání nákladů právního zastoupení v dovolacím řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání splňuje náležitosti a podmínky stanovené zákonem (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1, § 241a odst. 1 o. s. ř.), konstatoval, že dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., poněvadž směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.

Dovolání je též důvodné.

Podle § 242 odst. 1 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden, přičemž podle odstavce 3 citovaného ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání.

Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Takové vady dovolatelka nenamítala a z obsahu spisu se nepodávají.

Dovolací soud proto mohl přezkoumat rozhodnutí odvolacího soudu jen v rozsahu napadeném dovoláním a pouze z důvodů, v dovolání uvedených.

Pokud dovolatelka vytýkala odvolacímu soudu vadu řízení, spočívající v nedostatku udělené poučovací povinnosti ve smyslu § 118a (ve vazbě na § 211 o. s. ř.), pak na takové vadě řízení napadené rozhodnutí nespočívá, neboť oproti závěru odvolacího soudu o otázce započtení smluvní pokuty soud prvního stupně ohledně dohody ze dne 19. 12. 1997 žádný právní závěr neučinil.

Námitky dovolatelky, týkající se hodnocení důkazů a učinění skutkových zjištění, jmenovitě v otázce posouzení listiny (dohody) ze dne 19. 12. 1997 z hlediska jejich formálních nedostatků a oprávnění osoby jednající za žalobce, nelze podřadit dovolacímu důvodu nesprávného právního posouzení věci, jehož se dovolatelka výslovně dovolává (srov. § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.), neboť jde o otázku zjištění skutkového stavu. V této souvislosti nelze ani předkládat v dovolacím řízení nové důkazy (§ 241a odst. 4 o. s. ř.).

Rozhodným ve věci je právní posouzení obsahu a právních důsledků listiny (dohody) ze dne 19. 11. 1997 v souvislosti s dalšími rozhodnými důkazy a skutkovými zjištěními.

Jestliže v článku IX. zápisu o předání a převzetí dokončeného díla, sepsaného dne 15. 10. 1997 („zápis o předání díla“), bylo sjednáno snížení ceny díla v konečném vyúčtování ceny díla, které bylo promítnuto na základě dohody (listiny) ze dne 19. 12. 1997 ve snížení původně fakturované částky za dílo ve výši 194.385,- Kč na 50 % této částky (formulované jako „konečné cenové vyrovnání konečné faktury č. 97147“) s tím, že poskytnutím 50 % slevy budou veškeré nároky účastníků vyrovnány, pak nelze posoudit předmětnou dohodu jako celkové vypořádání všech nároků účastníků z daného díla. Z dohody účastníků nelze dovodit úmysl, že konečné vyrovnání má zahrnovat též smluvní pokutu za prodlení s provedením díla;dikce dohody naopak nasvědčuje tomu, že strany zamýšlely jen „konečné cenové vyrovnání“ týkající se „konečné faktury“, o uvedené smluvní pokutě není v dohodě zmínka.

Z uvedeného vyplývá, že právní závěr odvolacího soudu, že nárok žalované na zaplacení smluvní pokuty za opožděné provedení díla dohodou mezi účastníky zanikl a nemohl být tudíž započten proti pohledávce žalobce na zaplacení (zbývající části) ceny díla, není správný.

Zbývající právní námitky dovolatelky nejsou relevantní, dohoda (listina) ze dne 19. 12. 1997 je určitá a z tohoto hlediska platná a platnou je i sama smlouva o dílo, která je určitá i z hlediska stanovení ceny jako podstatné části smlouvy, když smluvní úprava v čl. 4.1. a 4.3. smlouvy je v tomto ohledu v souladu s ustanovením § 546 an. obch. zák.

Neobstojí ani výtka dovolatelky, směřující ke zpochybnění přiznaných úroků z prodlení. Tyto úroky byly stanoveny v tomto řízení v souladu s ustanoveními § 369 odst. 1 a § 502 obch. zák. v rozhodném znění (účinném do 31. 12. 2002).

Vzhledem k tomu však, že právnímu výkladu předmětné dohody, provedenému odvolacím soudem, nelze – jak vyplývá ze shora uvedeného – přisvědčit, dospěl dovolací soud k závěru, že odvolací soud posoudil rozhodnou právní otázku, zakládající nárok, který je předmětem řízení, nesprávně a je tak dán dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.

Z tohoto důvodu Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 věta za středníkem a odst. 3 věta první o. s. ř.).

V novém rozhodnutí o věci bude rozhodnuto i o nákladech dovolacího řízení (§ 243d odst. 2 in fine o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 31. října 2007

JUDr. František Faldyna, CSc.

předseda senátu

Vydáno: 31. October 2007