JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 32 Odo 1323/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně P. S., a. s., zastoupené advokátem, proti žalované S. S. T., s. r. o., zastoupené advokátem, o určení neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 27 C 72/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. ledna 2006, č.j. 35 Co 512/2005-70, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.934,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. ledna 2006, č.j. 35 Co 512/2005-70, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 26. dubna 2005, č.j. 27 C 72/2004-52 jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobkyně domáhala určení, že je neplatná smlouva ze dne 27. ledna 2003 o postoupení pohledávek společnosti S. S. T., za společností P.H. n. N., a. s. v konkursu, na společnost P. S., a. s., není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

V dovolání zpochybněná právní otázka existence naléhavého právního zájmu ve smyslu § 80 písm. c) o. s. ř., tam, kde byla po podání žaloby o určení podána žaloba na plnění a související otázka naléhavého právního zájmu v návaznosti na preventivní účinek žaloby, nebyla odvolacím soudem řešena v rozporu s konstantní judikaturou (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. 22 Cdo 2331/99, jímž byla řešena obdobná otázka jako v dané věci, tedy že žaloba na určení neplatnosti dohody uzavřené mezi účastníky nemá preventivní význam, jestliže spory jímž má předcházet, jsou již zahájené, když v těchto sporech, které jsou již spory na plnění, je otázka platnosti předmětné smlouvy otázkou předběžnou a příslušný soud je povolán, aby ji řešil samostatně). Odvolací soud tedy správně neshledal důvod, aby bylo ustoupeno od principu, že tam, kde je žalováno na plnění, není dán naléhavý právní zájem na určení. Rozhodl tak v souladu s dosavadní judikaturou, když z dokazování v dané věci, vyplynulo že souběžně s řízením o neplatnosti sporné smlouvy o postoupení pohledávky je veden u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 61 Ro 4570/2004 rovněž spor o plnění z této smlouvy. Spor ohledně plnění ze smlouvy o postoupení pohledávky byl zahájen před vydáním rozsudku soudu prvního stupně v dané věci. Odvolací soud se v souladu s dosavadní judikaturou (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 11 1998, sp. zn. 23 Cdo 550/98, 3 Cdon 1338/96 vypořádal i se skutečností, že v daném případě určovací žaloba podle § 80 písm. c) o. s. ř. nemohla plnit funkci preventivního charakteru, neboť ta má místo tam, kde její pomoci lze eliminovat vztah ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, což na daný případ nedopadá, neboť podáním žaloby na plnění se vyčerpala možnost preventivního účinku určovací žaloby, jež by jinak sledovala cíl poskytnout ochranu právnímu postavení žalobkyně před tím, než by došlo k porušení právního vztahu nebo práva.

Odvolací soud rozhodl v posuzovaném případě v intencích dosavadní konstantní judikatury a není proto opodstatněná námitka dovolatelky, že odvolacím soudem řešená právní otázka naléhavého právního zájmu ve smyslu § 80 písm. c) o. s. ř. měla pro rozhodnutí o věci zásadní význam.

Směřuje-li tedy dovolání žalobkyně proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustným, dovolací soud je – aniž se mohl věcí dále zabývat – podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. .ř odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Bylo-li dovolání žalobkyně odmítnuto, žalovaný má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání), které se sestávají z odměny advokáta ve výši 1.150,- Kč [§ 5 písm. c), § 15 v návaznosti na § 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif)] a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 75,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a po přičtení 19 % DPH ve výši 309,- Kč (srov. § 137 odst. 3 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 5. 2004, § 46a odst. 1 vyhl. č. 337/1992 Sb.), tedy celkem ve výši 1.934,- Kč.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalobkyně dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 19. července 2007

JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á

předsedkyně senátu

Vydáno: 19. July 2007