JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 32 Odo 1001/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složené z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně Mgr. J. K., proti žalované Č. P., a.s., člen holdingu Č., o zaplacení 300.073,- Kč s přísl., vedené u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 36 Cm 21/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 3. 2006, čj. 12 Cmo 451/2005 – 112, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Hradci Králové pobočka v Pardubicích jako soud prvního stupně rozsudku ze dne 29. 7. 2005, čj. 36 Cm 21/2005 – 88 zastavil řízení ohledně zaplacení částky 27. 730,- Kč s přísl., žalobu o zaplacení 171.059,86 Kč s přísl. a zaplacení příslušenství z částky 101.283,14 Kč ve 3% p. a od 1. 3. 2004 do 4. 3. 2005 a ve výši 0,5 % od 5. 3. 2005 do zaplacení zamítl, dále žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni 101.283,14 Kč s 2,5 % úrokem z prodlení od 5. 3. 2005 do zaplacení (výrok IV.) a nakonec rozhodl o vrácení přeplatku soudního poplatku o nákladech řízení.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 15. 3. 2006, č.j. 12 Cm 451/2005 – 112 rozhodl o odvolání, které směřovalo proti výroku IV. rozsudku soudu prvního stupně tak, že rozsudek prvního stupně v této části potvrdil a rozhodl o nákladech řízení.

V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení 300.073,- Kč s 3% úrokem z prodlení od 1. 3. 2004 do zaplacení s odůvodněním, že pro žalovaného na základě smlouvy ze dne 1. 2. 2003 o obchodním zastoupení vykonávala činnost pojišťovacího agenta. Smlouva o obchodním zastoupení byla ukončena výpovědí žalovaného k 31. 1. 2004. Žalobkyni po ukončení smlouvy vzniklo podle § 669 obch. zák. právo na odškodnění v žalované výši. Nárok na odškodnění žalobkyně žalované oznámila dopisem ze dne 9. 1. 2004 a 4. 5. 2004 a žalovaná požadavek na odškodnění odmítla.

Odvolací soud dále uvedl, že pro posouzení oprávněnosti uplatněného nároku na odškodnění je zjištění, zda byly splněny podmínky uvedené v ust. § 669 odst. 1 a 2 obch. zák. Konstatoval, že splnění podmínek pro vznik práva na odškodnění bylo prokázáno provedenými listinnými důkazy. Podle odvolacího soudu žalobkyně získala pro žalovanou nové zákazníky, žalovaný má podstatné výhody vyplývající z pojistných smluv uzavřených na konkrétní částky a žalobkyně ztrácí ukončením smlouvy nejen provize, ale s ohledem na konkurenční doložku sjednanou v čl. 9.7 až 9.9 smlouvy i možnost vykonávat v plném rozsahu činnost, která byla předmětem obchodního zastoupení.

Výše odškodnění, přiznané žalobkyni, vychází podle odvolacího soudu z § 669 odst. 2 obch. zák. Provize vyplacené žalobkyni činily celkem částku 129.013,14 Kč a po odečtení částky 27.730,- Kč, kterou žalovaná zaplatila žalobkyni jako provizi za nová pojištění po ukončení smlouvy činí odškodnění částku 101.238,14 Kč, představující roční provizi vypočtenou z průměru za dobu platné smlouvy. V tomto rozsahu bylo žalobě vyhověno a ve zbývajícím rozsahu, v němž nebyla vzata zpět a řízení zastaveno, byla žaloba zamítnuta.

Odvolací soud dále neshledal, že by žalovaná byla v prodlení se zaplacení odškodnění od 1. 3. 2004, ale až od vyzvání k zaplacení dle § 340 odst. z obch. zák., což se stalo 4. 3. 2005. Taktéž žalobci nepřiznal požadovaný úrok z prodlení ve výši 3%, ale ve výši dle ust. § 369 odst. 1 obch. zák.

K námitce žalované, že nárok žalobkyně na odškodnění zanikl prekluzí, odvolací soud uvedl, že žalobkyně uplatnila toto právo dne 9. 1. 2004 a následně dopisem ze dne 4. 5. 2004, tedy ve lhůtě jednoho roku od ukončení smlouvy (§ 669 odst. 5 obch. zák.).

Odvolací soud s ohledem na to, že byly splněny podmínky stanovené v § 669 odst. 2 obch. zák., soudem přiznané odškodnění nepřekračuje roční provizi a žalovaná v řízení neoznačila ani nenavrhla důkazy, jimiž by nepřiznání odškodění, popř. jiná jeho výše byly odůvodněny, proto rozhodl tak, jak bylo uvedeno shora.

Dovoláním ze dne 26. 5. 2006 napadla žalovaná rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu s tím, že dovolání je přípustné podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a bylo podáno z důvodů nesprávného právního posouzení věci.

V odůvodnění dovolání dovolatelka zejména uvedla, že žalobkyně se domáhala zaplacení 300.073,- Kč s 3% úrokem z prodlení, a to z titulu odškodnění obchodního zástupce dle § 669 a násl. obch. zák. Dále uvedla, že obchodní zastoupení bylo založeno smlouvou ze dne 1. 2. 2003, které zaniklo výpovědí žalované dnem 31. 1. 2004. Odškodnění musí podle žalované vycházet z ust. § 669 a odst. 1 obch. zák., tj. musí být mj. spravedlivé a je třeba zohlednit i konkurenční doložku. Touto doložkou (čl. 9.7 a 9.9 smlouvy) nebyla žalobkyně podle dovolatelky omezena ve vztahu k jiným osobám, než klientům žalované a nebyla omezena ani teritoriálně. Za provize, které žalobkyně ztrácí je podle dovolatelky třeba pokládát pouze provize z obchodů realizovaných se zákazníky získanými během obchodního zastoupení, kdy tyto obchody žalované realizovala po zániku obchodního zastoupení. Ze sjednání těchto obchodů byla žalobkyni vyplacena provize ve výši 27.730,- Kč.

Dovolatelka v dovolání dále uvedla,že nebyl dohodnut způsob určení výše odškodnění, výše odškodnění neupravuje ani ust. § 669 odst. 2 obch. zák., který stanoví pouze horní limit, tj. roční provizi. Pro stanovení výše odškodnění je podle dovolatelky rozhodné ust. § 669 odst. 1 písm. c) obch. zák., podle něhož jsou mj. významné provize, které obchodní zástupce ztrácí a které vyplývají z obchodů uskutečněných s těmito zákazníky. Za obchody realizované se zákazníky získanými žalobkyní byla vyplacena provize ve výši 27.730,- Kč, provize za trvání obchodního zastoupení byly žalobkyni řádně a plně zaplaceny a ve vztahu k těmto obchodům žalobkyně ukončením obchodního zastoupení žádnou provizi neztrácí. Podle dovolatelky nelze mechanicky uvést odškodnění ve výši roční provize, ale je nutné posoudit rozhodné okolnosti týkající se konkrétního obchodního zastoupení.

Dovolatelka je toho názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, neboť se zabývá otázkou výše odškodnění obchodního zástupce, která nebyla dovolacím soudem řešena a odvolací soud ji řešil v rozporu s hmotným právem. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

V podání ze dne 26. 6. 2006 se k dovolání vyjádřila žalobkyně. Ve vyjádření uvedla, že soudy obou stupňů věc posoudily správně v souladu s ust. § 669 odst. 1 a 2 obch. zák. Žalobkyně získala pro žalovanou nové zákazníky, z nichž má dosud podstatné výhody. Ukončením smlouvy ztratila žalobkyně nejen provize, ale i s ohledem na konkurenční doložku měla omezenou možnost vykonávat na vlastní či cizí účet činnost, která byla předmětem obchodního zastoupení. Žalobkyně proto navrhla, aby dovolací soud dovolání zamítl.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) konstatoval, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou včas, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatelka je zastoupena zaměstnancem, který má právnické vzdělání (§ 241 odst. 2 písm. b, o.s.ř.) a jím bylo dovolání též sepsáno.

Odvolací soud se poté zabýval otázkou, zda je v posuzovaném případě dovolání směřující proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu, přípustné podle ust. § 237 odst.1 písm. c) o. s. ř., na něž dovolatelka v dovolání odkázala.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu ve věci samé se řídí ust. § 237 odst. 1 písm. b) a c) o.s.ř.

V posuzovaném případě není dovolání přípustné podle ust. § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., neboť odvolací soud svým rozhodnutím potvrdil v pořadí prvý rozsudek soudu prvního stupně.

Podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je odvolání přípustné mj. proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, tj. zejména tehdy řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo, která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Přípustnost dovolání je tedy podle uvedeného ustanovení, podmíněna tím, že dovoláním napadený rozsudek má zásadní význam po stránce právní, a proto způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit je nesprávné právní posouzení věci [§ 241 a odst. písm. b) o.s.ř.] a není jím např. dovolací důvod, jímž je vytýkána nesprávnost skutkových zjištění [§ 241a odst. 3 o.s.ř.]. Ve smyslu § 242 odst. 3 o.s.ř. je dovolací soud - s výjimkou určitých vad řízení - vázán uplatněním dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej odvolatel v dovolání obsahově vymezil a pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní právní význam, jsou relevantní jen otázky, na nichž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a jejichž posouzení dovolatel napadl, resp. jejichž řešení zpochybnil.

Nesprávným právním posouzením je ve smyslu ust. § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být použit, nebo byl-li aplikován správně určený předpis, ale soud jej nesprávně vyložil.

V projednávané věci dovolatelka spatřuje zásadní právní význam dovoláním napadeného rozhodnutí v nesprávném právním posouzení určení výše odškodnění dle § 669 odst. 1 a 2 obch. zák. a je toho názoru, že ho nelze mechanicky určit ve výši tzv. roční provize, ale je nezbytné zohlednit všechny rozhodné okolnosti.

Podle § 669 odst. 1 písm. a) a b) obch. zák. má obchodní zástupce v případě ukončení smlouvy právo na odškodnění, jestliže zastoupenému získal nové zákazníky nebo rozvinul významně obchod s dosavadními zákazníky a zastoupený má dosud podstatné výhody vyplývající z obchodů s nimi. [písm. a)] a placení tohoto odškodnění je spravedlivé, jsou-li vzaty v úvahu všechny okolnosti, zejména provize, kterou obchodní zástupce ztrácí a která vyplývá z obchodů uskutečněných s těmito zákazníky; tyto okolnosti zahrnují také použití nebo nepoužití konkurenční doložky ve smyslu § 672a obch. zák. [písm. b)]. Výše odškodnění nesmí překročit roční provizi vypočítanou z ročního průměru odměn získaných zástupcem během posledních pěti let, a trvala-li smlouva dobu kratší než pět let, musí být vypočteno z průměru za celé smluvní období (odst. 2).

Ze skutkových zjištění, která nebyla v dovolání zpochybněna, vyplývá, že žalobkyně se žalovanou uzavřela dne 1. 2. 2003 smlouvu o obchodním zastoupení, podle níž žalobkyně jako pojišťovací agent vyhledávala, sjednávala a uzavírala obchody na pojistné produkty jménem žalované. Smlouva o obchodním zastoupení byla ukončena výpovědí žalované k 31. 1. 2004. Za dobu trvání smlouvy (1 rok) bylo žalobkyni na provizích vyplaceno celkem 129.013, 14 Kč. Žalovaná na odškodnění zaplatila žalobkyni 27.730.- Kč (provize ze smlouvy uzavřené s klienty pouze získanými žalobkyní za trvání obchodního zastoupení. V čl. 9.7 až 9.9 smlouvy, o obchodním zastoupení se žalobkyně zavázala, že po dobu 18 měsíců po ukončení smlouvy o obchodním zastoupení nebude provádět činnosti, jež byly předmětem smlouvy pod sankcí sjednané smluvní pokuty ve výši 100.000,- Kč při porušení této povinnosti.

Soud prvního stupně, s jehož závěrem se odvolací soud ztotožnil, konstatoval, že bylo prokázáno a mezi stranami bylo nesporné, že žalobkyně pro žalovanou získala nové klienty, rozvinula i obchod s klienty dosavadními a žalovaná má z těchto obchodů dosud výhody. Dále soudy vycházely z toho, že placení odškodnění je spravedlivé, a to s ohledem na výhody, které má žalovaná nejen ze zákazníků získaných žalobkyní v době trvání obchodního zastoupení, ale získaných i dříve, které převzala žalobkyně do péče jako obchodní zástupce (předtím byla z pracovním poměrem k žalované). Dále byla vzata v úvahu i skutečnost, že žalobkyně plnila své povinnosti řádně, smlouva o obchodním zastoupení zanikla z vůle žalované bez udání důvodu. Rozhodující při určování výše odškodnění byla i skutečnost, že žalobkyně byla po ukončení smlouvy o obchodním zastoupení omezena při další výdělečné činnosti závazkem nevykonávat po dobu 18 měsíců činnosti, jež byly předmětem smlouvy a porušení této povinnosti bylo sankciováno smluvní pokutou ve výši 100.000.- Kč., přičemž lze toto ujednání pokládat za sjednanou doložku ve smyslu § 672a obch. zák. Na základě toho soudy dospěly k názoru, že žalobkyni právem náleží odškodnění v maximální výši rovnající se roční provizi za uzavřené pojistné smlouvy, tj. ve výši 101.283,14 Kč (po odečtení zaplacené částky 27.730,- Kč).

Dovolací soud na základě uvedeného dospěl k závěru, že soudy obou stupňů aplikovaly ust. § 669 odst. 1 písm. a) a b) a odst. 2 obch. zák. správně. Z výše uvedeného je zřejmé, že se soudy zabývaly naplněním podmínek stanovených v § 669 odst. 1 písm. a) a b) obch. zák. (získání nových zákazníků, rozvinutí obchodů, výhody z obchodů, zda je placení odškodnění spravedlivé s ohledem na konkrétní okolnosti případu, zejména sjednanou konkurenční doložku a ztrátu provizí) a pokud dospěly k závěru, že je namístě přiznat odškodnění v maximální výši, tento závěr odpovídá zjištěným okolnostem případu.

Vzhledem k uvedenému proto dovolacímu soudu nezbylo než konstatovat, že dovolání není přípustné podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť odvolací soud aplikoval ust. § 669 odst. 1 a 2 obch. zák. v souladu s hmotným právem a řešení této otázky nepokládal za otázku zásadního právního významu.

Nejvyšší soud proto rozhodl podle § 243b odst. b), § 218 písm. c) o.s.ř. tak, že dovolání pro jeho nepřípustnost odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 243 b odst. b) § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř., a s ohledem na to, že žalobkyni žádné náklady v tomto řízení nevznikly tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. dubna 2008

JUDr. Ing. Jan H u š e k

předseda senátu

Vydáno: 30. April 2008