JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 32 Cdo 842/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce J. D., zastoupeného JUDr. B. V., advokátem proti žalované B. R., s.r.o., zastoupené Mgr. D.M., advokátem o zaplacení částky 55.358,- Kč s přísl., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 28 C 161/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. září 2007, č.j. 22 Co 289/2007-90, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.480,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce JUDr. B. V.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 5. dubna 2007, č.j. 28 C 161/2004-70, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 55.358,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 2 % ročně od 13.6.2004 do zaplacení a náhradu nákladů řízení (výrok I.). Co do 0,5% úroku z prodlení z částky 55.358,- Kč od 13. 6. 2004 do zaplacení žalobu zamítl (výrok II.).

Soud prvního stupně shledal žalobu důvodnou, když vzal za prokázané, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o dílo, v níž si smluvili režim obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). Poté, co žalobce předmět díla převzal a zaplatil jeho cenu, reklamoval některé vady díla, které byly kompenzovány v dodatku č. 1 ke smlouvě ze dne 20. 6. 2003. Pokud žalobce včas a řádně reklamoval další vady v dodatku neuvedené, které nebyly žalovanou odstraněny, pak je oprávněný jeho nárok na zaplacení doložených nákladů, které na odstranění vynaložil. Soud proto žalobě vyhověl.

Odvolací soud v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). Ztotožnil se se skutkovými zjištěními i právními závěry soudu prvního stupně, zejména, že dodatek č. 1 kompenzoval jen vady v něm uvedené a nelze z něj dovodit, že by pokrýval i případné další vady. Dále dospěl k závěru, že žalovanou předestřená otázka, zda dodatek kompenzoval smluvní pokutu tím, že ustanovení o ní bylo současně zrušeno, je irelevantní, protože může jít maximálně o další ujednání, ze kterého též vycházela dohoda smluvních stran o kompenzaci konkrétních v dodatku uvedených vad.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná včasné dovolání, opírajíc je co do přípustnosti o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). V dovolání žalovaná namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tedy, že je dán dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.).

Dovolatelka má za to, že žalobci byla poskytnuta sleva ve výši 300.000,- Kč, která pokrývá všechny vady díla, bez ohledu na to, zda vyšly najevo před uzavřením dodatku ke smlouvě, nebo až poté. Dovolatelka namítá, že pokud žalobce požaduje další slevu z ceny díla z důvodu existence vad, je nezbytné prokázat, že sleva již žalovanou poskytnutá ve výši 300.000,- Kč není slevou dostatečnou k pokrytí všech vad díla. Dovolatelka dále vytýká, že odvolací soud dospěl k chybnému závěru, že dodatek ke smlouvě částečně kompenzoval smluvní pokutu, když ve skutečnosti tento dodatek smluvní pokutu rušil.

Dovolatelka navrhuje zrušit rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobce ve vyjádření uvádí, že rozhodnutí soudů obou stupňů považuje za správné a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, popřípadě zamítl.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

V posuzovaném případě připadá v úvahu jen přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Podle tohoto ustanovení je přípustné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písm. b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalobce řádně uplatnil (dopisem ze dne 15.3.2004) nárok na slevu z ceny díla podle § 437 odst. 1 a 5 obch. zák. a z toho titulu se v řízení domáhal zaplacení částky 55.358,- Kč. Pro posouzení oprávněnosti tohoto nároku je rozhodující, zda dodatek č. 1 ke smlouvě kompenzoval všechny vady existující i případné další v budoucnu vzniklé. Za situace, kdy posouzení těchto otázek je odvislé od výkladu konkrétních smluvních ujednání, řešení těchto otázek nemůže mít judikatorní přesah a tudíž samo o sobě přípustnost podaného dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nemůže. Irelevantní je rovněž námitka žalobce, že odvolací soud nesprávně dospěl k závěru, že dodatek ke smlouvě částečně kompenzoval smluvní pokutu, když ve skutečnosti tento dodatek smluvní pokutu rušil, jelikož tato otázka není pro rozhodnutí o plnění z odpovědnosti za vady určující.

Podle § 243c odst. 2 o. s. ř., ve znění účinném od 23. ledna 2009, dovolací soud v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno. Tímto způsobem postupoval dovolací soud i v projednávané věci.

Poněvadž Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu z pohledu dovolatelkou uplatněných dovolacích důvodů a jejich obsahového vymezení zásadně právně významným neshledal (dovolatelka ostatně v dovolání ani žádnou právní otázku za zásadně významnou neoznačila), a to ani z pohledu případného rozporu s hmotným právem, dovolání žalované jako nepřípustné podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Jelikož dovolání bylo odmítnuto, vzniklo žalobci vůči žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Náklady žalobce sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 4.180,- Kč podle § 3 odst. 1, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů, a z paušální částky 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, celkem tedy 4.480,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 28. dubna 2009

JUDr. František Faldyna, CSc.

předseda senátu

Vydáno: 28. April 2009

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. pro Vás