JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 32 Cdo 779/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Moniky Vackové v právní věci žalobkyně R. G. s.r.o., proti žalované O. p. Ú. n. L. s.r.o., zastoupené Mgr. R. A., advokátem o zaplacení částky 424.380,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 32 Cm 217/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. září 2007, č.j. 1 Cmo 71/2007–134, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í

Dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze v záhlaví označenému, jímž byl potvrzen rozsudek pro zmeškání Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.7.2006, č.j. 32 Cm 217/2000-83 v části, v níž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 424.380,-Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně, není přípustné. Podmínky § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. v dané věci nebyly splněny, neboť soud prvého rozhodl v této věci jediným rozsudkem, dovolání není přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.; dovolací soud totiž neshledal, že by napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé mohl mít po právní stránce zásadní význam ( § 237 odst. 3 o.s.ř. ).

Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, nastává pouze tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.

Dovolatelka však žádnou otázku, která by mohla založit přípustnost odvolání dle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. nevymezuje. Odvolacímu soudu vytýká, že mu jeho postupem bylo odňato právo na spravedlivý proces tím, že odvolací soud jednal o jeho odvolání přesto, že žalovaná požádala o odročení jednání a že obdobný postup odvolací soud akceptoval u soudu prvního stupně. Podmínky, za nichž může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti účastníka (§ 101 odst.3 o.s.ř.), již Nejvyšší soud řešil ( srovnej např. usnesení ze dne 5. listopadu 2008, sp. zn. 21 Cdo 3358/2007, 29 Cdo 2644/2000 ze dne 12. dubna 2001), na závěry tam učiněné odkazuje. Dovolací soud neshledal, že by soud odvolací postupoval v rozporu s touto judikaturou

Dovolací soud, jak z uvedeného plyne, neshledal existenci podmínek daných ustanovením § 237 odst. 3 o.s.ř., ani jiných okolností, z nichž by, s přihlédnutím k obsahu dovolacích námitek, bylo možno zásadní právní význam rozhodnutí dovodit, proto dle § 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř. dovolání jako nepřípustné odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. března 2009

JUDr. Miroslav G a l l u s

předseda senátu

Vydáno: 24. March 2009