JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 32 Cdo 5197/2009

K rozsahu odůvodnění rozhodnutí soudu.

Právní věty

  1. Na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nelze usuzovat ani z hlediska námitky, že odvolací soud se dostatečně nevypořádal s námitkami uvedenými v odvolání, jež je podřaditelná pod dovolací důvod vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., když dovolatelka neformulovala žádnou otázku, jež by se týkala výkladu normy procesního práva (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 28. července 2010, sp. zn. IV. ÚS 1464/10, uveřejněné na webových stránkách Ústavního soudu, stanovící požadavek, aby právní otázka procesní povahy mající judikatorní přesah byla v dovolání zřetelně formulována). Pro úplnost Nejvyšší soud uvádí, že podle ustálené judikatury je soud povinen uvést důvody pro své rozhodnutí, avšak tato povinnost nemůže být chápána jako příkaz předložit detailní odpověď na každý argument; rozsah této povinnosti se může lišit podle povahy rozhodnutí, přičemž její splnění může být hodnoceno pouze ve světle konkrétních okolností případu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 11. června 2009, sp. zn. IV. ÚS 997/09, rovněž uveřejněné na webových stránkách Ústavního soudu).

32 Cdo 5197/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně RUPET formy a modely s. r. o., se sídlem v Čelákovicích, Stankovského, PSČ 250 88, identifikační číslo osoby 25 71 76 93, zastoupené Mgr. Daliborem Šamanem, advokátem se sídlem v Mělníku, Fibichova 218, proti žalované TERMAX, s. r. o., se sídlem v Českých Budějovicích, Hraniční 2115, PSČ 370 06, identifikační číslo osoby 63 27 20 08, zastoupené JUDr. Vladimírem Folprechtem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Zahradní 8, o zaplacení částky 297.902,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 635/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. června 2008, č. j. 13 Cm 635/2007-85, ve znění usnesení ze dne 7. září 2009, č. j. 13 Cm 635/2007-138, a proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. května 2009, č. j. 1 Cmo 351/2008-125, takto:

I. Řízení o „dovolání“ proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. června 2008, č. j. 13 Cm 635/2007-85, ve znění usnesení ze dne 7. září 2009, č. j. 13 Cm 635/2007-138, se zastavuje.
II. Dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. května 2009, č. j. 1 Cmo 351/2008-125, se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 17. června 2008, č. j. 13 Cm 635/2007-85, zamítl žalobu o zaplacení částky 197.902,- Kč s příslušenstvím (výrok I.), řízení o zaplacení částky 100.000,- Kč s příslušenstvím zastavil (výrok II.), rozhodl o nákladech řízení (výrok III.) a o vrácení soudního poplatku žalobkyni (výrok IV.). Usnesením ze dne 7. září 2009, č. j. 13 Cm 635/2007-138, rozhodl o nákladech řízení státu.

Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích I. a III. (první výrok), ve výrocích II. a IV. ponechal rozsudek nedotčen (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).

Odvolací soud po částečném opakování dokazování dospěl k závěru, že uplatněný nárok na doplatek ceny díla ze smlouvy o dílo č. 1813/K uzavřené 25. května 2006 mezi žalobkyní jako zhotovitelkou a žalovanou jako objednatelnou není po právu, protože splatnost ceny díla tak, jak byla dohodnuta v čl. VII a čl. X smlouvy [v souladu s dispozitivním ustanovením § 548 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“)], dosud nenastala, když nebylo prokázáno řádné předání díla žalobkyní způsobem dohodnutým ve smlouvě. Bylo-li v čl. VII smlouvy o dílo dohodnuto, že doplatek ceny díla bude splatný do 30 dnů od převzetí předmětu smlouvy, předání a odsouhlasení referenčních výlisků, a v čl. X, že převzetí předmětu smlouvy se uskuteční v provozovně odběratele na základě předávacího protokolu (návěští) a předání předmětu smlouvy, pak předávacím protokolem nejsou dodací listy ze dne 3. října a 6. října 2006 předložené žalobkyní, když ke stejnému plnění žalobkyně vyhotovila dodací list i 23. srpna 2006, aniž by jej považovala za doklad o řádném předání díla podle smlouvy. Vzhledem k tomu, že v předchozím obchodním případu strany vyhotovily k předání a převzetí díla předávací protokol, nelze ani s přihlédnutím k ustanovení § 266 obch. zák. považovat dodací listy za předávací protokoly ve smyslu čl. X smlouvy o dílo.

Pro úplnost (pro případ, kdy by bylo možné posuzovat otázku splatnosti zbytku ceny díla jinak, než jak ji posoudil) odvolací soud dodal, že v řízení bylo prokázáno, že plnění poskytnuté žalobkyní na základě smlouvy o dílo byla vadným plněním ve smyslu ustanovení § 560 odst. 1 obch. zák. a nezaplatila-li žalovaná zbytek ceny díla, využila důvodně možnosti vyplývající z ustanovení § 439 odst. 2 ve spojení s § 564 obch. zák.

Proti prvnímu a třetímu výroku rozsudku odvolacího soudu a výslovně též proti výrokům I. a III. rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a co do důvodů na ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.

Dovolatelka namítá, že odvolací soud se podrobněji nevypořádal s odvolacími námitkami týkajícími se rozporů mezi výsledky jednotlivých provedených důkazů a skutkovými a právními závěry soudu prvního stupně. Nesouhlasí s názorem, že existence vadného plnění může být bez dalšího dovozována z nespokojenosti třetí osoby s výsledkem dodávek zboží, které žalovaná vyrobila na zařízení dodaném dovolatelkou, protože nebylo prokázáno, že příčinou nespokojenosti této třetí osoby je právě vadné plnění žalobkyně. Otázkou souladu zhotovených forem na výrobu tvarovek Bio plus se smluvním zadáním se soudy nezabývaly. V řízení vyslechnutí svědci potvrdili funkčnost a bezvadnost forem, sériová výroba u žalované byla zahájena, dovolatelce tak vzniklo právo na zaplacení celé ceny díla podle čl. VII smlouvy o dílo, když předmět díla žalovaná převzala a byly předány a odsouhlaseny referenční výlisky. Dovolatelka nesouhlasí rovněž s názorem, že pokud žalovaná reklamovala zjevnou vadu v záruční době, lze jí přiznat právo z odpovědnosti za vady. Tento závěr je v rozporu s ustanovením § 562 odst. 2 písm. b) obch. zák. (podle něhož soud nepřizná objednateli právo z vad díla, jestliže objednatel neoznámí vady díle bez zbytečného odkladu poté, kdy je měl zjistit při vynaložení odborné péče při prohlídce uskutečněné podle odstavce 1). Nebylo prokázáno, přestože tak odvolací soud uvedl, že výlisky neodpovídaly projektové dokumentaci. Dovolatelka nesouhlasí rovněž se závěrem, že žalovaná řádně využila práva z odpovědnosti za vady, protože nebylo prokázáno, že by nárok na slevu z ceny díla uplatnila. Podotýká, že skutkový i právní závěr o vadnosti plnění by mohl být učiněn jen znalcem na základě porovnání díla s výkresovou dokumentací, což se nestalo. Namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, protože nebyla soudem prvního stupně ani odvolacím soudem poučena ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř., aby na podporu tvrzení, že dílo dodala v souladu se smlouvou, označila důkazy. Soudy obou stupňů pochybily, pokud si odborné otázky posoudily samy. Dovolatelka dále zdůrazňuje, že žalovaná písemně převzetí díla potvrdila, a je lhostejné, jestli v listině označené jako dodací list nebo „předací“ protokol. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

Se zřetelem k datu vydání rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 12. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony - občanský soudní řád ve znění účinném do 30. června 2009.

Nejvyšší soud se nejprve zabýval dovoláním podaným proti rozsudku soudu prvního stupně.

Dovolání je podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu.

Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí soudu prvního stupně nelze úspěšně napadnout dovoláním. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle ustanovení § 201 o. s. ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje. Občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Protože nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ proti rozsudku soudu prvního stupně zastavil podle ustanovení § 243c a § 104 odst. 1 o. s. ř. (shodně srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání proti části prvního výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení a proti třetímu výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení, není přípustné podle žádného ustanovení občanského soudního řádu (k tomu srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud proto dovolání v tomto rozsahu podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. bez dalšího odmítl.

Dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé, může být přípustné jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b) v projednávané věci nejde, když ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil, a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) [tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam] Nejvyšší soud nemá.

Dovolatelkou zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož s ohledem na ujednání v čl. VII a X smlouvy o dílo splatnost doplatku ceny díla dosud nenastala, žádnou otázku zásadního právního významu neotvírá. Závěr odvolacího soudu není rozporný s hmotným právem (ustanovením § 548 odst. 1 obch. zák.) ani judikaturou dovolacího soudu (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. dubna 2007, sp. zn. 32 Odo 660/2005 a rozsudek ze dne 22. dubna 2009, sp. zn. 23 Cdo 799/2004, jež jsou dostupně na jeho webových stránkách).

Na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nelze usuzovat ani z hlediska námitky, že odvolací soud se dostatečně nevypořádal s námitkami uvedenými v odvolání, jež je podřaditelná pod dovolací důvod vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., když dovolatelka neformulovala žádnou otázku, jež by se týkala výkladu normy procesního práva (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 28. července 2010, sp. zn. IV. ÚS 1464/10, uveřejněné na webových stránkách Ústavního soudu, stanovící požadavek, aby právní otázka procesní povahy mající judikatorní přesah byla v dovolání zřetelně formulována). Pro úplnost Nejvyšší soud uvádí, že podle ustálené judikatury je soud povinen uvést důvody pro své rozhodnutí, avšak tato povinnost nemůže být chápána jako příkaz předložit detailní odpověď na každý argument; rozsah této povinnosti se může lišit podle povahy rozhodnutí, přičemž její splnění může být hodnoceno pouze ve světle konkrétních okolností případu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 11. června 2009, sp. zn. IV. ÚS 997/09, rovněž uveřejněné na webových stránkách Ústavního soudu).

Ostatní dovolací námitky se vztahují k závěru, na němž odvolací soud své rozhodnutí nezaložil a který učinil jen pro úplnost a pro případ, že by otázku splatnosti ceny díla bylo možné posuzovat jinak. Vzhledem k tomu, že závěr o splatnosti ceny díla je v souladu s hmotným právem i s judikaturou dovolacího soudu, jak bylo již uvedeno, dovolací soud se těmito námitkami nezabýval, protože přezkum správnosti tohoto dalšího právního závěru nemůže ovlivnit výsledek dovolacího řízení (srov. obdobně závěry vyjádřené v usnesení Nejvyššího soudu uveřejněném pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Jelikož dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., Nejvyšší soud je podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalované podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. listopadu 2011

JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu

Vydáno: 29. November 2011
Vloženo: 27. March 2012