JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 32 Cdo 5126/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Moniky Vackové v právní věci žalobce Ing. A. K., proti žalované H. L., zastoupené JUDr. R. V., advokátem, o 39 294,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 21 C 75/2001, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 14. března 2007, čj. 25 Co 433/2006-289, ve znění usnesení ze dne 13. listopadu 2008, čj. 25 Co 433/2006-314, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 14. března 2007, čj. 25 Co 433/2006-289, ve znění usnesení ze dne 13. listopadu 2008, čj. 25 Co 433/2006-314, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu Plzeň – město ze dne 15. září 2006, čj. 21 C 75/2001-264, ve znění usnesení ze dne 8. června 2007, čj. 21 C 75/2001-299, v napadených výrocích, jimiž bylo žalované uloženo zaplatit žalobci 57 055 Kč a bylo rozhodnuto o nákladech řízení, a jímž dále bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Je-li dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3, větu první, o. s. ř.), pak při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), které dovolatel v dovolání napadl, resp. jejichž nesprávné řešení v dovolání zpochybnil (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132).

Z vylíčení uplatněného dovolacího důvodu je však zřejmé, že dovolatelka žádnou právní otázku zásadního významu, na jejímž řešení by bylo napadené rozhodnutí založeno, nevymezila. Pakliže dovolací soud neshledal, že by odvolací soud postupoval při řešení otázky práva žalobce na zaplacení úroků z prodleni s plněním peněžitého závazku, které (po zastavení řízení v části, v níž se žalobce domáhal úhrady odměny z mandátní smlouvy) zůstaly předmětem řízení, v rozporu s hmotným právem či konstantní judikaturou soudů, a to jak při posouzení vzniku tohoto práva, tak i svým závěrem o souladu výkonu tohoto práva se zásadami poctivého obchodního styku, a kdy z hlediska uplatněných dovolacích námitek neshledal ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dovolání žalované pro nepřípustnost odmítl [§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř].

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaná s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalobci v souvislosti s dovolacím řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. února 2009

JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu

Vydáno: 10. February 2009