JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 32 Cdo 478/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce Ing. J. N., zastoupeného JUDr. J. B., advokátem, proti žalované V. P., zastoupené JUDr. M. V., Ph.D., advokátkou, o zaplacení 1 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 4 C 199/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. července 2007, č. j. 25 Co 63/2007-314, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 10 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce JUDr. J. B.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalované proti rozsudku ze dne 19. července 2007, č. j. 25 Co 63/2007-314, jímž Městský soud v Praze potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 31. října 2006, č. j. 4 C 199/2004-286, ve výroku, jímž bylo žalované uloženo zaplacení částky 1 000 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 20 % od 1. listopadu 1998 do zaplacení, změnil ho ve zbývajícím rozsahu tak, že zamítl žalobu co do úroku z prodlení ve výši 26 % z částky 1 000 000 Kč od 1. ledna 1998 do 31. října 1998 a co do úroku z prodlení ve výši 6 % z částky 1 000 000 Kč od 1. listopadu 1998 do zaplacení, a dále rozhodl o nákladech za řízení před soudy obou stupňů, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (poté, co Nejvyšší soud České republiky rozsudkem ze dne 24. března 2004, č. j. 32 Odo 362/2003-174, zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 15. května 2001, č. j. 4 C 103/99-74, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. února 2002, č. j. 54 Co 477/2001-125, v částech, jimiž bylo rozhodnuto o 1 000 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 26 % od 1. ledna 1998 do zaplacení a o nákladech řízení, a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, soud prvního stupně rozhodl rozsudkem ze dne 19. října 2004, č. j. 4 C 199/2004-191, který odvolací soud usnesením ze dne 5. dubna 2005, č. j. 25 Co 33/2005-229, zrušil, jakož i rozsudkem ze dne 31. října 2006, č. j. 4 C 199/2004-286, stejně – žalobě na zaplacení částky 1 000 000 Kč s 26% úrokem z prodlení od 1. ledna 1998 do zaplacení vyhověl). Dovolání, z jehož obsahu lze dovodit, že jím dovolatelka brojí proti napadenému rozhodnutí v rozsahu jeho potvrzujícího výroku ve věci samé, nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Napadá-li totiž dovolatelka hodnocení provedených důkazů o rozsahu a výši škody, ve skutečnosti tím nezpochybňuje právní posouzení věci [dovolací důvod dle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.], nýbrž uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. [tj. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování], který však přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nemůže [srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132].

I když zásadní právní význam napadeného rozhodnutí může spočívat též v řešení procesní otázky, vymezené prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu dle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (t. j. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci), i v tomto případě platí, že musí jít o otázku, na jejímž řešení odvolací soud své rozhodnutí založil a jejíž řešení bylo pro rozhodnutí ve věci určující. Tak tomu však v posuzované věci nebylo, neboť vytýkala-li dovolatelka soudu, že nerozhodl o změně žaloby, žádnou takovou otázku nevymezuje. Konkrétní vada řízení (v níž nejde o spor o právo) totiž nemá judikatorní přesah, přičemž z povahy věci nemůže zakládat ani rozpor s hmotným právem.

S ohledem na konkrétní okolnosti případu postrádá judikatorní přesah rovněž otázka aplikace ustanovení občanského zákoníku při posuzování odpovědnosti žalované za škodu způsobenou žalobci, jakož i otázka, zda-li žalovaná porušila právní povinnost v příčinné souvislosti se vzniklou škodou, přičemž Nejvyšší soud neshledal, že by odvolací soud řešil tyto otázky v rozporu s hmotným právem. Neexistovala-li mezi účastníky platně uzavřená smlouva o konsorciu či jiná smlouva, jejíž vznik upravoval hospodářský zákoník, nemůže být žalobou uplatněné právo žalobce posuzováno jako právo z odpovědnosti za porušení závazků z hospodářských či jiných smluv uzavřených přede dnem účinnosti obchodního zákoníku ve smyslu jeho ustanovení § 763, tedy jako právo řídící se úpravou hospodářského zákoníku, jak se mylně domnívala dovolatelka.

Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl [§ 243b odst. 5, věta první a § 218 písm. c) o. s. ř].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a je povinna nahradit žalobci účelně vynaložené náklady dovolacího řízení. Náklady žalobce sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 10 000 Kč podle § 3 odst. 1, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a z paušální částky 300 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 26. května 2009

JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu

Vydáno: 26. May 2009

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. pro Vás