JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 32 Cdo 3504/2013

K prodlení dlužníka

Právní věty

  1. Trvá-li smluvní povinnost k plnění a nesplní-li ji dlužník řádně a včas, může jeho prodlení vyloučit pouze prodlení věřitele, a nikoli jiná okolnost. Prodlení dlužníka nastává objektivně, jestliže nesplní svůj závazek jak včas (včas ve stanoveném místě), tak řádně. Prodlení trvá, pokud závazek nezanikl odstoupením od smlouvy, do doby, kdy je splněn, resp. pokud bylo plněno vadně a závazek nezanikl odstoupením od smlouvy, do uspokojen& iacute; práv z odpovědnosti za vady. Prodlení dlužníka nenastává jen v případě, že dlužník nemohl splnit svůj závazek v důsledku prodlení věřitele. Pokud tedy plnění znemožňují jiné okolnosti, dostává se dlužník do prodlení bez ohledu na to, zda tyto okolnosti vznikly nebo nevznikly na jeho straně, zda jim mohl nebo nemohl předejít nebo je ovlivnit.

32 Cdo 3504/2013

ROZSUDEK

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce Společenství vlastníků jednotek domu čp. 951, 952 Čechova, Rokycany, se sídlem v Rokycanech, Čechova čp. 951, PSČ 337 01, identifikační číslo osoby 73727857, zastoupeného JUDr. Romanem Majerem, advokátem se sídlem v Praze 4, Vyskočilova 1326/5, proti žalované RYTA s.r.o., se sídlem v Rokycanech, Bezručova 1159, PSČ 337 01, identifikační číslo osoby 26354870, zastoupené Mgr. Markem Dejmkem, advokátem se sídlem v Plzni, Perlová 68/7, o zaplacení částek 333 237 Kč a 38 145 Kč, vedené u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. 4 C 78/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22. května 2013, č. j. 25 Co 358/2012-157, takto:

I. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22. května 2013, č. j. 25 Co 358/2012-157, v části prvního výroku, v níž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu o zaplacení částky 38 145 Kč, se odmítá.
II. Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 22. května 2013, č. j. 25 Co 358/2012-157, v části prvního výroku, v níž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu o zaplacení částky 267 582 Kč, se zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Podle obsahu spisu se žalobce domáhal žalobou po žalované zaplacení smluvní pokuty ve výši 291 237 Kč za prodlení s dokončením díla, částky 38 145 Kč jako náhrady škody vzniklé vynaložením prostředků na prodloužení lhůty čerpání bankovního úvěru, úhrady nákladů za vypracování znaleckého posudku ve výši 42 000 Kč a uložení povinnosti opravit nátěr fasády předmětného domu.

Okresní soud v Rokycanech rozsudkem ze dne 15. února 2012, č. j. 4 C 78/2011-120, uložil žalované zaplatit žalobci částky 267 582 Kč a 38 145 Kč (bod I. výroku), zamítl žalobu v rozsahu částky 65 655 Kč (bod II. výroku), uložil žalované opravit nátěr fasády domu specifikovaného ve výroku rozhodnutí (bod III. výroku) a dále zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení (bod IV. výroku).

Mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že jejich zástupci podepsali smlouvu o dílo číslo 38/2008, v níž byl vymezen předmět a rozsah díla, cena díla a její splatnost, doba zhotovení díla a následky, které nastanou, dojde-li k prodlení s dokončením díla z důvodů nezaviněných objednatelem. Obsahem smlouvy soud vzal prokázané, že provádění díla mělo být zahájeno za podmínky vydání pravomocného stavebního povolení nejdříve 1. září 2008 a že k řádnému provedení díla dojde do 15. listopadu 2008 za podmínky zahájení díla dne 1. září 2008 a za trvání klimatických podmínek, které nebudou ohrožovat řádné provedení díla. Zhotovitel se zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,05 % denně z ceny té části díla, s jejímž dokončením se dostane z důvodů nezaviněných objednatelem do prodlení.

Podle posouzení soudu, vycházejícího ze zjištění, že první etapa díla (kompletní výměna oken, oprava střešního pláště, výměna bytových lodžiových stěn a schodišťových lodžiových stěn) byla předána žalobci 16. prosince 2008 a druhá část díla spočívající v zateplení fasády mu byla předána dne 28. prosince 2009, se žalovaná dostala do prodlení s dokončením díla. Prodlení žalované s dokončením první etapy díla trvalo 16 dnů, čemuž odpovídá nárok žalobce na smluvní pokutu ve výši 26 770 Kč, prodlení žalované s dokončením druhé části díla dosáhlo 104 dnů, čemuž odpovídá nárok žalobce na smluvní pokutu ve výši 240 812 Kč. Soud prvního stupně shledal důvodnými i nárok žalobce na úhradu částky 38 145 Kč představující jeho náklady za prodloužení bankovního úvěru vzniklé z důvodu prodlení žalované se zhotovením díla, jakož i jeho požadavek na odstranění vady díla spočívající v chybně provedeném nátěru fasády. Ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.

K odvolání žalované Krajský soud v Plzni ve výroku označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném prvním bodu výroku tak, že zamítl žalobu o zaplacení částek 267 582 Kč a 38 145 Kč (výrok I.), zrušil ho v bodech III. a IV. výroku a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok II.).

Odvolací soud po částečném opakování dokazování přisvědčil závěrům soudu prvního stupně o tom, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo ve znění dodatku č. 1 dle § 536 a násl. obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), že žalovaná nezhotovila dílo v souladu se smlouvou do 15. listopadu 2008 a dostala se tak do prodlení se zhotovením díla a že žalobci vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty. Jako nedůvodnou shledal argumentaci žalované, že se s žalobcem ústně dohodla na změně dokončení termínu díla tak, že první etapa díla spočívající v zateplení střechy, výměny oken a výměny lodžiových stěn bude provedena a předána ve lhůtě 3 měsíců ode dne zahájení díla, nejpozději však do 31. prosince 2008 a zbývající část díla bude provedena do 31. prosince 2009. Učinil tak na základě zjištění, že si účastníci ve smlouvě o dílo sjednali, že ji lze měnit či zrušit písemnou dohodou. Pokud tak neučinili, ke změně smlouvy nedošlo (§ 272 odst. 2 obch. zák.) a dílo mělo být dokončeno v termínu do 15. listopadu 2008, který si účastnici ve smlouvě dohodli. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani čestné prohlášení podepsané zástupci obou smluvních stran o změně termínu pro provedení a předání části díla. Současně nelze podle posouzení odvolacího soudu dovodit, že žalobce nemá nárok na smluvní pokutu, jestliže prodlení žalované zaviní žádostí žalobce, aby dílo bylo prováděno po termínu plnění sjednaném ve smlouvě.

Odvolací soud se neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o tom, po jakou dobu byla žalovaná v prodlení s prováděním díla. Mezi účastníky řízení nebylo pochyb o tom, že k předání staveniště nedošlo ve sjednaném termínu 1. září 2008, nýbrž až 15. září 2008. V důsledku tohoto prodlení proto žalobce považoval za platný termín dokončení díla 30. listopad 2008 a účtoval smluvní pokutu za prodlení žalované až od 1. prosince 2008. Při výpočtu smluvní pokuty za prodlení s předáním díla vyšel odvolací soud z ujednání ve smlouvě o dílo o tom, že k řádnému provedení a předání díla žalobci mj. dojde za podmínky trvání klimatických podmínek, které nebudou ohrožovat řádné provedení díla. Pokud jde o délku prodlení žalované, byť ve smlouvě o dílo nebylo dílo rozděleno do etap, vyšel odvolací soud z protokolů o předání částí díla ze dne 16. prosince 2008, které podepsaly obě smluvní strany (první etapa díla byla předána 16. prosince 2008 a druhá etapa díla byla předána 28. prosince 2009). Odvolací soud vzal za prokázané, že v souzené věci nepříznivé klimatické podmínky trvaly 5 dnů. Byla-li žalovaná v prodlení s předáním první etapy díla od 1. prosince 2008 do 15. prosince 2008 včetně, po odečtení 5 dnů činilo prodlení 10 dnů, čemuž odpovídá nárok žalobce na smluvní pokutu ve výši 39 886,43 Kč. V případě druhé etapy díla vyšel odvolací soud při výpočtu délky prodlení žalované ve shodě se soudem prvního stupně z obecně známé skutečnosti, že v zimních měsících nelze zateplení domu provádět, neboť by tím utrpěla kvalita díla. Z tohoto důvodu žalovaná nemohla být v prodlení s prováděním díla v období od 16. prosince 2008 do 15. března 2009. V prodlení přitom nemohla být ani od 15. března 2009 do 15. srpna 2009 z důvodu, že na objektu žalobce je hnízdiště chráněného rorýse obecného a podle výjimky příslušného úřadu nelze v tomto období zateplovací práce domu provádět. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že žalovaná byla v prodlení se zhotovením druhé etapy díla v době od 16. srpna 2009 do 27. prosince 2009, čemuž odpovídá nárok žalobce na smluvní pokutu ve výši 310 277,87 Kč.

Odvolací soud dále uvedl, že žalobce již před podáním žaloby učinil úkon směřující k započtení jím vypočtené smluvní pokuty proti nedoplatku ceny díla ve výši 797 728 Kč. Soud prvního stupně se však námitkou započtení vůbec nezabýval a při rozhodování o žalobním nároku nevzal v potaz tvrzený nedoplatek ceny díla. Vznikl-li žalobci nárok na smluvní pokutu v celkové výši 350 164,30 Kč (součet částek 39 886,43 Kč a 310 277,87 Kč), dospěl odvolací soud s ohledem na úkon směřující k započtení žalobcova nároku na smluvní pokutu proti pohledávce žalované z titulu nedoplatku ceny díla k závěru, že pohledávka žalobce na zaplacení smluvní pokuty zanikla a žaloba nemůže být posouzena jako důvodná ani ve výši smluvní pokuty, jak ji vypočetl soud prvního stupně.

Ohledně posouzení nároku žalobce na zaplacení částky 38 143 Kč odvolací soud vyšel z konstrukce smluvní pokuty v občanském zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb. – dále jen „obč. zák.“), konkrétně z jeho ustanovení § 545. Pakliže v souzené věci bylo případné prodlení žalované se splněním díla zajištěno smluvní pokutou, ale nebylo současně sjednáno, že zaplacení smluvní pokuty se nedotýká nároku na náhradu škody, odvolací soud uzavřel, že případná škoda, která žalobci vznikla v důsledku prodlení žalované, je do výše smluvní pokuty kryta smluvní pokutou, a žalobce se nemůže vedle smluvní pokuty domáhat též náhrady škody.

Vzhledem k tomu, že nárok žalobce na zaplacení smluvní pokuty zanikl zápočtem a náhrada škody ve výši 38 143 Kč nepřichází v úvahu, odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu o zaplacení částek 267 582 Kč a 38 145 Kč zamítl. Dále ho zrušil ve výroku ukládajícím žalované opravit nátěr fasády předmětného domu, a to pro jeho nepřezkoumatelnost z důvodu nedostatečných skutkových zjištění.

Rozsudek odvolacího soudu v rozsahu jeho měnícího výroku napadl žalobce dovoláním, maje za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Jako dovolací důvod uvádí nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“). Dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že právně pochybil, nepřiznal-li mu nárok na smluvní pokutu za celé období prodlení žalované (tj. za dobu od 1. prosince 2008 do 28. prosince 2009), když nevycházel z ustanovení § 300 a násl. obch. zák. a z rozhodovací praxe dovolacího soudu. Akcentuje objektivní charakter smluvní pokuty a důsledky, které z toho plynou. Dovolatel tak dovozuje, že prodlení žalované by mohlo vyloučit pouze jeho prodlení jako věřitele, a nikoli jiná okolnost (tedy ani okolnosti vzniklé nezávisle na vůli povinné strany, které jí brání ve splnění její povinnosti). Pokud tedy plnění znemožňují jiné okolnosti, dostává se dlužník do prodlení bez ohledu na to, zda tyto okolnosti vznikly nebo nevznikly na jeho straně, zda jim mohl nebo nemohl předejít nebo ovlivnit. Uvádí, že žalovaná se dostala do prodlení se zhotovením díla, přičemž v době, kdy již byla v prodlení, nastaly objektivní překážky v provedení díla. Tyto překážky však nemají vliv na prodlení žalované, ani na její povinnost uhradit smluvní pokutu za prodlení s provedením díla. Podle názoru dovolatele tak vyšel odvolací soud z nesprávného výpočtu smluvní pokuty, vyloučil-li tzv. zimní období, jakož i dobu, kdy je na předmětném objektu hnízdiště chráněného ptactva. Kromě toho má za to, že odvolací soud nijak neodůvodnil, z jakých skutečností vycházel při určení trvání zimního období, a proto je rozhodnutí v této části nepřezkoumatelné.

Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu v napadeném prvním výroku a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení.

Ve vyjádření k dovolání ho žalovaná označuje za nedůvodné a s rozhodnutím odvolacího soudu se ztotožňuje. Podle jejího mínění dovolatel zaměňuje právní posouzení věci se skutkovými zjištěními a hodnocením důkazů, rozporuje-li závěr odvolacího soudu o délce jejího prodlení s provedením díla. Kromě toho se domnívá, že jednání žalobce nemůže požívat právní ochrany ani v případě neplatnosti dohody o změně termínu dokončení stavby pro nedostatek písemné formy. S odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1264/11 zastává názor, že dohoda účastníků o změně termínu dokončení díla byla posouzena v rozporu s hmotným právem (v neprospěch žalované), resp. že žalovaná nebyla v prodlení a žalobci proto žádný nárok na smluvní pokutu nevznikl. Navrhuje dovolání odmítnout.

Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm – v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013.

Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu by v obecné rovině přicházela v úvahu podle ustanovení § 237 o. s. ř.

Podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. ve znění účinném do 31. prosince 2013 (tj. před novelizací občanského soudního řádu provedenou s účinností od 1. ledna 2014 zákonem č. 293/2013 Sb. – srov. jeho část první čl. II. bod 2.) dovolání podle § 237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v § 120 odst. 2; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Směřovalo-li dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu v části prvního výroku, v níž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu o zaplacení částky 38 145 Kč, jedná se ve smyslu ustanovení § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. o věc, u níž není dovolání přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu jeho prvního výroku ohledně částky 38 145 Kč odmítl pro nepřípustnost [§ 243c odst. 1 a § 218 písm. c) o. s. ř.].

Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ve zbývajícím rozsahu je přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť odvolací soud se při řešení otázky trvání prodlení se splněním povinnosti žalované provést dílo odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a je tedy i důvodné.

Nejvyšší soud přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu (srov. § 242 odst. 1 o. s. ř.), jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil (srov. § 242 odst. 3 větu první o. s. ř.). Nejvyšší soud se proto zabýval správností právního posouzení věci zpochybňovaného dovolatelem (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.).

Právní posouzení věci je činnost soudu, spočívající v podřazení zjištěného skutkového stavu pod hypotézu (skutkovou podstatu) vyhledané právní normy, jež vede k závěru, zda a komu soud právo či povinnost přizná či nikoliv.

Nesprávným právním posouzením věci je obecně omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutková zjištění), tj. jestliže věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Posoudit správnost napadeného rozhodnutí znamená z pohledu dovolacích námitek přezkoumat závěr odvolacího soudu o délce (době) trvání prodlení žalované s provedením díla.

Podle skutkových zjištění odvolacího soudu si účastníci řízení ve smlouvě o dílo číslo 38/2008 sjednali pro případ prodlení smluvní pokutu ve výši 0,05 % denně z ceny té části díla, se kterou bude žalovaná v prodlení. Vzhledem k tomu, že šlo o obchodně závazkový vztah, je třeba v otázce prodlení zhotovitele (žalované) se splněním povinnosti provést dílo ve sjednané době vyjít z příslušných ustanovení obchodního zákoníku.

Podle ustanovení § 365 obch. zák. dlužník je v prodlení, jestliže nesplní řádně a včas svůj závazek, a to až do doby poskytnutí řádného plnění nebo do doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem. Dlužník však není v prodlení, pokud nemůže plnit svůj závazek v důsledku prodlení věřitele.

Ustanovení § 365 obch. zák. je ustanovením kogentním (srov. § 263 odst. 1 obch. zák.), strany se tedy od něho nemohou odchýlit ani je vyloučit, a to pod sankcí absolutní neplatnosti podle ustanovení § 39 obč. zák. (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2010, sp. zn. 23 Cdo 808/2009, a ze dne 21. prosince 2010, sp. zn. 32 Cdo 2326/2009, jež jsou veřejnosti – stejně jako níže uváděná rozhodnutí – k dispozici in www.nsoud.cz).

V rozsudku ze dne 24. června 2013, sp. zn. 32 Cdo 1861/2012, na který poukazuje na podporu své argumentace i dovolatel, Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil právní závěr, že trvá-li smluvní povinnost k plnění a nesplní-li ji dlužník řádně a včas, může jeho prodlení vyloučit pouze prodlení věřitele, a nikoli jiná okolnost (srov. shodně dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. listopadu 2007, sp. zn. 32 Odo 1079/2006, a jeho rozsudky ze dne 29. června 2010, sp. zn. 23 Cdo 808/2009, a ze dne 30. srpna 2011, sp. zn. 23 Cdo 3404/2008). Prodlení dlužníka nastává objektivně, jestliže nesplní svůj závazek jak včas (včas ve stanoveném místě), tak řádně. Prodlení trvá, pokud závazek nezanikl odstoupením od smlouvy, do doby, kdy je splněn, resp. pokud bylo plněno vadně a závazek nezanikl odstoupením od smlouvy, do uspokojení práv z odpovědnosti za vady. Prodlení dlužníka nenastává jen v případě, že dlužník nemohl splnit svůj závazek v důsledku prodlení věřitele. Pokud tedy plnění znemožňují jiné okolnosti, dostává se dlužník do prodlení bez ohledu na to, zda tyto okolnosti vznikly nebo nevznikly na jeho straně, zda jim mohl nebo nemohl předejít nebo je ovlivnit (srov. shodně Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 13. vydání. Praha : C. H. Beck, 2010, 1025 s.).

Z odůvodnění napadeného rozhodnutí se podává, že odvolací soud zohlednil při posuzování délky prodlení žalované s provedením díla i okolnosti jako jsou trvání zimního období či hnízdění chráněného ptactva na předmětném domu. Takové skutečnosti – jak se podává shora – však nemohou prodlení žalované vyloučit, neboť podle ustanovení § 365 obch. zák. může prodlení dlužníka vyloučit jen prodlení věřitele, a nikoli tedy jakákoli další okolnost. Dospěl-li odvolací soud k závěru opačnému, lze uzavřít, že při posuzování doby trvání prodlení žalované s provedením díla právně pochybil, neboť postupoval v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu. Dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle § 241a odst. 1 o. s. ř. tak byl dovolatelem uplatněn právem. Ve světle těchto závěrů o prodlení žalované pak soud neopomene posoudit otázku zániku závazku zaplatit smluvní pokutu v důsledku úkonu žalobce směřujícího k započtení pohledávek.

Za situace, kdy Nejvyšší soud neshledal, že by řízení trpělo vadami uvedenými v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., ani jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. § 242 odst. 3 druhou větu o. s. ř.), bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) zrušil rozsudek odvolacího soudu v měnícím výroku ve věci samé ohledně částky 267 582 Kč a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a 2 věta první o. s. ř.).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243g odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř.).

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. července 2015

JUDr. Miroslav Gallus

Vydáno: 20. July 2015
Vloženo: 21. October 2015

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. do 24 hodin