JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 32 Cdo 2787/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně Č.I. B. S., a.s., zastoupené Mgr. M. B., advokátkou proti žalovanému P. K., zastoupenému opatrovnicí JUDr. M. B., advokátkou o 91 123 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 46 C 382/2002, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. listopadu 2005, č. j. 22 Co 384/2005-100, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7 800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce JUDr. M. B.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 21. října 2003, č. j. 46 C 382/2002-51, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni [společnosti I. L., a.s.,– dále též jen „původní žalobkyně“] částku 91 123 Kč s 18% úroky z prodlení p. a. z částky 38 199 Kč od 1. ledna 1999 do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 38 199 Kč od 1. ledna 1999 do zaplacení a náklady řízení.

K odvolání žalovaného Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu v rozsahu částky 46 126 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou, potvrdil ho ve zbývající části vyhovujícího výroku ve věci samé a rozhodl o nákladech za řízení před soudy obou stupňů.

Rozsudek odvolacího soudu (vyjma potvrzujícího výroku ve věci samé) napadla původní žalobkyně dovoláním. Jako dovolací důvod uvedla, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.

Usnesením ze dne 12. října 2006, č. j. 46 C 382/2002-114 [doručeným zástupci dovolatelky (původní žalobkyně) dne 20. října 2006], soud prvního stupně dovolatelku vyzval, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení odstranila neurčitost podaného dovolání podrobným uvedením důvodů dovolání s upozorněním, že neučiní-li tak ve stanovené lhůtě, bude dovolání odmítnuto.

Dovolatelka (původní žalobkyně) dovolání doplnila vylíčením uplatněných dovolacích důvodů dvěma shodnými podáními ze dne 3. listopadu 2006 (č. l. 118 a 122 spisu), které předala dne 6. listopadu 2006 k poštovní přepravě.

Ve vyjádření k dovolání se žalovaný s rozhodnutím odvolacího soudu zcela ztotožnil a navrhl, aby soud dovolání žalobkyně zamítl.

Usnesením ze dne 14. května 2008, č. j. 46 C 382/2002-152, Obvodní soud pro Prahu 10, podle § 107 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) rozhodl, že soud pokračuje v řízení namísto žalobkyně I. L., a.s., se žalobkyní Č. I. B. S., a.s., která se s ní jako nástupnická společnost sloučila a společnost I. L., a.s. zanikla.

Podle bodu 3. článku II., části první, zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. dubnem 2005). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud věc ve shodě s bodem 2. článku II., části první, zákona č. 59/2005 Sb. rovněž projednal podle dosavadního znění občanského soudního řádu.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, posuzoval otázku včasnosti podaného dovolání.

Podle § 240 věty první o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle § 240 odst. 3 o. s. ř. je lhůta zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným poučením soudu o dovolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do čtyř měsíců od doručení. A tak tomu bylo i v posuzované věci.

Z obsahu spisu (srov. doručenku na č. l. 105 verte spisu) se podává, že rozsudek odvolacího soudu, v němž odvolací soud poučil účastníky o tom, že odvolání ani dovolání není proti jeho rozsudku přípustné, byl dovolatelce (jejímu zástupci) doručen dne 23. ledna 2006. Toto poučení je nesprávné, neboť proti té části jeho výroku, v níž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé tak, že žaloba byla o zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 38 199 Kč od 1. ledna 1999 do zaplacení zamítnuta, dovolání přípustné je. Podala-li proto žalobkyně dovolání faxem (č. l. 107 spisu) dne 24. dubna 2006 s tím, že jeho originál (č. l. 109 spisu) následně dne 27. dubna 2006 předala k poštovní přepravě (srov. § 42 odst. 3 větu první o. s. ř.), učinila tak včas, neboť dovolání podala v čtyřměsíční lhůtě běžící do 23. května 2006 (úterý), vymezené ustanovením § 240 odst. 3 větou druhou o. s. ř.

Nejvyšší soud dále posuzoval, zda dovolání žalobkyně obsahuje všechny zákonem předepsané náležitosti.

Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. může dovolací soud přezkoumat rozhodnutí odvolacího soudu jen z důvodů uplatněných v dovolání. Tato vázanost se projevuje nejen v tom, který z důvodů uvedených v § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř. byl uplatněn, ale především v tom, jak byl dovolací důvod vylíčen, tj. v jakých okolnostech dovolatel spatřuje jeho naplnění.

Uvedení dovolacího důvodu jako povinné náležitosti dovolání není splněno v případě, kdy dovolatel pouze obecně tvrdí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, aniž dovolací důvod obsahově vymezí, t. j. kdy neoznačí právní otázky nebo jejich právní řešení, jejichž posouzení odvolacím soudem považuje za nesprávné. K uplatnění dovolacího důvodu ve smyslu ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. nepostačuje, jestliže dovolatel v dovolání pouze označí některý z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř. (například tím, že odkáže na ustanovení zákona nebo že odcituje jeho zákonnou skutkovou podstatu). V dovolání je uvedeno, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, jen tehdy, jestliže dovolatel popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že určitý dovolací důvod je dán, tedy - řečeno jinak - jestliže vylíčí okolnosti, v nichž spatřuje nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu a které tak naplňují alespoň některý z dovolacích důvodů taxativně uvedených v ustanovení § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř. Chybí-li v dovolání vylíčení okolností, v nichž dovolatel spatřuje naplnění dovolacího důvodu, je dovolání stiženo vadou, pro kterou dovolací soud nemůže pokračovat v dovolacím řízení, neboť v takovém případě (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) není vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak z hlediska jeho správnosti nelze přezkoumat (srov. § 242 odst. 3 větu první o. s. ř.).

Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným (neúplným) podáním. Dovolatel tuto vadu dovolání může odstranit a své dovolání doplnit o uvedení dovolacích důvodů - jak vyplývá z ustanovení § 241b odst. 3 věty první o. s. ř. - jen do uplynutí dovolací lhůty. Marným uplynutím této lhůty se vady dovolání uvedené v § 241a odst. 1 o. s .ř. stávají neodstranitelnými a k opožděnému doplnění dovolání dovolací soud nemůže přihlédnout.

Z obsahu spisu se podává, že žalobkyně v dovolání pouze odcitovala zákonnou skutkovou podstatu dovolacích důvodů uvedených v ustanovení § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř., aniž jakkoli popsala okolnosti, z nichž usuzuje, že k naplnění jí uplatněných dovolacích důvodů došlo.

Za situace, kdy dovolatelce dnem 23. května 2006 marně uplynula zákonná (čtyřměsíční) lhůta stanovená v § 241b odst. 3 o. s. ř. k případnému doplnění dovolání, stala se tímto marným uplynutím lhůty vada dovolání spočívající v nekonkretizaci dovolacího důvodu neodstranitelnou a dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu, v němž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že žaloba o zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 38 199 Kč od 1. ledna 1999 do zaplacení byla zamítnuta, trpí vadou, která brání dalšímu pokračování dovolacího řízení.

Za tohoto stavu dovolací soud nemohl přihlížet k odůvodnění dovolání, které dovolatelka učinila až podáním ze dne 3. listopadu 2006 (č. l. 118 a 122 spisu). Na tomto závěru nic nemůže změnit ani skutečnost, že soud prvního stupně vyzval dovolatelku k doplnění dovolání až po marném uplynutí lhůty k jeho doplnění.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu, v němž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé tak, že žaloba o zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 38 199 Kč od 1. ledna 1999 do zaplacení byla zamítnuta, odmítl podle § 243c odst. 1 a § 43 odst. 2 o. s. ř. pro vady podaného dovolání. Ve zbývajícím rozsahu odmítl dovolání pro nepřípustnost [§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř.], jelikož tou částí měnícího výroku ve věci samé, v níž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé tak, že zamítl žalobu co do částky 46 126 Kč s 18% úroky z prodlení p. a. z částky 38 199 Kč od 1. ledna 1999 do zaplacení, bylo v obchodní věci rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč [srov. § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř.] a proti výroku o nákladech řízení není dovolání přípustné [srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek].

O nákladech dovolacího řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a je povinna nahradit žalovanému účelně vynaložené náklady dovolacího řízení. Náklady žalovaného sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 7 500 Kč podle § 3 odst. 1, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 31. srpna 2006, a z paušální částky 300 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. září 2006.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 18. srpna 2009

JUDr. Miroslav G a l l u s

předseda senátu

Vydáno: 18. August 2009