JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 32 Cdo 2606/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse, ve věci žalobkyně E. – D. s. r. o., zastoupené advokátem, proti žalované J., s. r. o., se zastoupené advokátem, o zaplacení částky 5,186.906,82,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 37 Cm 47/2005, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. února 2008, č.j. 3 Cmo 426/2007-112, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná je povinna uhradit náklady dovolacího řízení žalobkyni v částce 12.257,- Kč, k rukám jejího zástupce advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze usnesením ze dne 22. srpna 2007, č.j. 37 Cm 47/2005-93, zrušil rozsudek pro zmeškání Městského soudu v Praze ze dne 7. listopadu 2006, č.j. 37 Cm 47/2005-60.

K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 29. února 2008, č.j. 3 Cmo 426/2007-112, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že rozsudek pro zmeškání ze dne 7. listopadu 2006, č.j. 37 Cm 47/2005-60, nezrušil.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Dovolání podává z důvodů podle § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., neboť řízení předcházející vydání napadeného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a rozhodnutí samotné dále spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení.

Žalobkyně ve vyjádření k dovolání navrhla jeho odmítnutí z důvodu nepřípustnosti.

Podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (písmeno a)), jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak, než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (písmeno b)), jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (písmeno c)).

Podle ustanovení § 238 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto.

a) o žalobě na obnovu řízení,

b) o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí (§ 235h odst. 1, věta druhá).

Podle ustanovení § 238a odst. 1 o. s. ř., je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto:

a) ve věci konkursu a vyrovnání,

b) o žalobě pro zmatečnost,

c) o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí,

d) ve věci zastavení výkonu rozhodnutí,

e) ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí,

f) o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí,

g) o povinnosti vydražitele uvedeného v § 336m odst. 2 (§ 336m) a v § 338 odst. 2.

Podle ustanovení § 239 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo

a) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popř. věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,

b) v průběhu dovolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2).

Podle ustanovení § 239 odst. 2 o. s. ř. je dovolání rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo

a) potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle § 104 odst. 1

b) potvrzeno nebo změněno usnesení prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2).

Podle ustanovení § 239 odst. 3 o. s. ř. je dovolání též přípustné podle usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření (§ 75a).

V posuzovaném případě žalovaná dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně tak, že se rozsudek pro zmeškání nezrušuje.

Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. není dána, a to již proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé. Věcí samou se totiž rozumí věc, která je tím předmětem, pro nějž se řízení vede. V řízení, v němž má být rozhodnut spor o právo mezi účastníky, kteří stojí proti sobě v postavení žalobce a žalovaného, je věcí samou nárok uplatněný žalobou, o němž má být v příslušném řízení věcně rozhodnuto (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12.1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, publikované pod č. 61 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998). Rozhodnutí o návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání se opírá o závěr, zda jsou pro zrušení splněny zákonné podmínky, uvedené v procesních ustanoveních. Takové rozhodnutí je rozhodnutím procesního charakteru, které věcně neřeší práva a povinnosti účastníků uplatněná žalobou, a není tedy rozhodnutím o věci samé, a ani usnesení odvolacího soudu, jímž je potvrzeno či změněno usnesení soudu prvního stupně o návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání, není rozhodnutím ve věci samé (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. 25 Cdo 755/2006).

Dovolání není přípustné podle ustanovení § 238a o. s. ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech uvedených v ustanoveních taxativně vyjmenovaných. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení § 239 odst. 1, 2 a 3 o. s. ř., neboť nejde o případy v těchto ustanoveních uvedené.

Za této situace je nepochybné, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované, aniž se jím mohl dále zabývat – podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., jelikož žalovaný z procesního hlediska zavinil (tím že podal nepřípustné dovolání), že dovolání bylo odmítnuto, vzniklo žalobkyni právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze sazby odměny zastupování advokátem v částce 10.000,- Kč podle § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů a z paušální částky 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při připočtení 19% daně z přidané hodnoty ve výši 1.957,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 17. července 2008

JUDr. Kateřina Hornochová

předsedkyně senátu

Vydáno: 17. July 2008