JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 32 Cdo 2555/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně D. T., s.r.o., zastoupené Mgr. L. B., advokátem proti žalované F. C. s.r.o., zastoupené Mgr. J. K., advokátem o 84 020 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 17 C 37/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 29. ledna 2008, č. j. 22 Co 511/2007-134, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 29. ledna 2008, č. j. 22 Co 511/2007-134, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Podle obsahu spisu se žalobkyně domáhala v řízení po žalované vydání bezdůvodného obohacení. Žalobní návrh odůvodnila tvrzením, že dodávkou nového odplynovače včetně jeho montáže a uvedení do provozu na své náklady poskytla žalované plnění bez právního důvodu, o jehož vydání žalovanou bezvýsledně žádala.

Okresní soud v Pardubicích žalobě vyhověl a rozsudkem ze dne 27. dubna 2007, č. j. 17 C 37/2007-99, uložil žalované zaplatit žalobkyni 84 020 Kč s příslušenstvím a náklady řízení.

Soud prvního stupně vzal za prokázané, že dne 5. srpna 2004 byla uzavřena mezi žalovanou jako objednatelem a společností A.. s.r.o. jako zhotovitelem písemná smlouva o dílo (dále též jen „smlouva o dílo“), na základě níž tato společnost dodala žalované i odplynovač v hodnotě 36 500 Kč bez daně z přidané hodnoty (dále též jen „DPH“), který zakoupila u žalobkyně, jež jej vyrobila. Dále bylo zjištěno, že odplynovač vykazoval vady a žalovaná dne 21. února 2005 e-mailovým podáním informovala o jeho vadách žalobkyni a žádala o řešení situace, neučinila však písemnou reklamaci u svého dodavatele - společnosti A. s.r.o., jak se zavázala ve smlouvě o dílo v případě výskytu vad. Žádnou reklamaci pak neučinila ani společnost A. s.r.o. vůči žalobkyni, jejichž vztah byl (co se týče odplynovače) vztahem objednatele a dodavatele. Výměnu vadného odplynovače provedla společnost A. s.r.o. na základě objednávky žalobkyně, která jí také tyto práce zaplatila a následně vyzvala žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení, jehož se jí mělo dostat dodáním a montáží nového odplynovače. Dle názoru soudu nelze pouhé informování společnosti A. s.r.o. žalobkyní o reklamaci žalované (byť by event. došlo i k přeposlání tohoto podání žalobkyní společnosti A. s.r.o.) považovat za řádnou reklamaci žalované vůči společnosti A. s.r.o.

Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaná řádnou reklamaci vůči svému dodavateli neučinila; podle jeho názoru však žalovaná podáním ze dne 21. února 2005 řádně nereklamovala ani vůči žalobkyni, přičemž tak učinit ani nemohla, protože s ní nebyla v žádném smluvním vztahu. Za této situace žalobkyně nebyla osobou, která by byla k vyřízení reklamace, tedy k odstranění vad díla, povinna. Pakliže úmyslem žalované nebylo učinit (ať už shora uvedeným podáním ze dne 21. února 2005 či ústním jednáním) vůči žalobkyni objednávku nového odplynovače, nelze podle názoru soudu prvního stupně ani dovodit, že by byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena na dodávku a montáž nového odplynovače kupní smlouva. To má ten důsledek, že dodávku a montáž nového odplynovače nelze za smluvní plnění žalobkyně vůči žalované považovat, nýbrž jde mezi nimi o vztah z bezdůvodného obohacení, jehož se dostalo žalované plněním bez právního důvodu, které je povinna žalobkyni vydat. Soud prvního stupně proto žalobě vyhověl a uložil žalované zaplatit z titulu bezdůvodného obohacení žalobkyni částku 84 020 Kč, jejíž výši má za prokázanou.

K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ve výroku označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé tak, že žalobu o zaplacení 84 020 Kč zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok II. a výrok III.).

Podle odvolacího soudu soud prvního stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu a dospěl k odpovídajícímu závěru o skutkovém stavu věci, kterou však nesprávně právně posoudil.

Odvolací soud vyšel ve shodě se soudem prvního stupně ze zjištění, že žalovaná neuplatnila práva z odpovědnosti za vady vůči společnosti A. s.r.o. písemně. Z provedeného dokazování však podle jeho názoru vyplývá, že tato práva u ní uplatnila telefonicky a e-mailovou poštou, přičemž se rovněž obrátila se žádostí o řešení situace na žalobkyni. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že vůči žalobkyni o řádnou reklamaci, tedy o uplatnění práv z odpovědnosti za vady, ze strany žalované nešlo, neboť mezi nimi neexistoval žádný smluvní vztah. Z výpovědi svědka P. vyplynulo a v řízení ostatně nebylo sporu o tom, že se zaměstnanec žalobkyně dostavil k žalované, posoudil stav jí vyrobeného odplynovače a dospěl k závěru o nutnosti vyměnit jej za bezvadný, a to bezplatně. Tuto okolnost na rozdíl od soudu prvního stupně hodnotil odvolací soud tak, že mezi účastníky řízení, za něž jednaly k tomu oprávněné osoby, byla uzavřena nepojmenovaná smlouva podle § 269 odst. 2 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), jejímž předmětem byla dohoda o tom, že žalobkyně provede bezplatnou výměnu vadného odplynovače za nový. Ačkoli tato dohoda nebyla uzavřena písemně, z provedených důkazů byl zjištěn její obsah a odvolací soud ji shledal určitou. Za této situace nelze podle odvolacího soudu dospět k závěru, že plnění, které žalobkyně na základě takové smlouvy žalované poskytla, je plněním bez právního důvodu. Proto změnil napadený rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, opírajíc jeho přípustnost o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), z důvodu nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., a dále též z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování ve smyslu § 241a odst. 3 o. s. ř.

Naplnění posléze uvedeného dovolacího důvodu dovolatelka spatřuje v tom, že skutkové zjištění odvolacího soudu, že žalovaná e-mailem a telefonicky uplatnila práva z odpovědnosti za vady u společnosti A. s.r.o., nemá v provedeném dokazování oporu. Pakliže předmětný e-mail žalované ze dne 21. února 2005 (bez ohledu na to, že ani nebyl zaslán společnosti A. s.r.o., ale obdržela jej žalobkyně) takové náležitosti neobsahuje, a ani telefonický kontakt (jak uvedl v odůvodnění rozsudku soud prvního stupně) nebyl v řízení prokázán, není z odůvodnění napadeného rozhodnutí proto podle dovolatelky vůbec zřejmé, na základě jakého provedeného důkazu odvolací soud takový závěr učinil. Situace, že žalobkyně jako výrobce odplynovače provedla pro žalovanou výměnu vadné věci za bezvadnou, bezplatně, na své náklady, aniž by mezi nimi existoval příslušný původní smluvní vztah, by podle dovolatelky mohla nastat pouze tehdy, pokud by žalovaná řádně uplatnila práva z odpovědnosti za vady díla u společnosti A. s.r.o. a ta posléze obdobné právo, jako kupující z titulu vady koupené věci, uplatní u žalobkyně. Tak tomu však v posuzované věci nebylo – podle dovolatelky nebylo v řízení prokázáno, že by žalovaná uplatnila (a to i bez ohledu na absenci smluvené formy) alespoň jakýmkoliv způsobem práva z odpovědnosti za vady u společnosti A. s.r.o., přičemž odvolací soud ignoruje i učiněný skutkový závěr, že k uplatnění práv z odpovědnosti za vady společností A. s.r.o. vůči žalobkyni jakožto prodávajícímu vůbec nedošlo.

Podle dovolatelky však nemohl vzniknout mezi účastníky řízení ani žádný vztah podřaditelný pod § 269 odst. 2 obch. zák. Zastává a obhajuje názor, že vůle účastníků řízení k uzavření nějakého samostatného vzájemného závazkového právního vztahu nesměřovala. Má za prokázané, že žalovaná nejednala vůči žalobkyni v úmyslu učinit objednávku, na jejímž základě by jí žalobkyně poskytla příslušné plnění, navíc bezplatně, nýbrž obrátila-li se předmětným e-mailem přímo na žalobkyni, požadovala řešení závažné situace na instalovaném odplynovači. Akcentuje, že věc byla od počátku ze strany žalované postavena tak, jako by se mělo jednat o reklamaci, což potvrdil ve své výpovědi i svědek Fuchs. Přitom ani z žádného v řízení provedeného důkazu nelze dovozovat, že by byla některým z účastníků výslovně projevena vůle k uzavření innominátní smlouvy podle § 269 odst. 2 obch. zák., která by byla takto akceptována. K uzavření takové smlouvy by podle dovolatelky nemohlo přitom dojít ani konkludentně, jelikož sama žalovaná v řízení opakovaně zdůrazňovala, že od žalobkyně přijaté plnění (dodání nového odplynovače včetně jeho montáže) považovala za plnění od společnosti A. s.r.o., která takto v záruční době odstranila žalovanou vytčené vady díla. To znamená, že žalovaná přijala plnění od žalobkyně nikoliv proto, že by mezi nimi (třeba i konkludentně) existoval nějaký smluvní vztah, ale jako plnění ze záruky, vyplývající ze smlouvy o dílo uzavřené mezi žalovanou a společností A. s.r.o.

Uzavření innominátní smlouvy, na základě níž bylo žalobkyní bezplatně plněno žalované, nelze podle dovolatelky dovozovat ani z výpovědi svědka P. Jestliže tak odvolací soud učinil, je tento jeho závěr nesprávný a nepodložený, jelikož byla pominuta ta část výpovědi jmenovaného, kdy uvedl, že žalobkyně věc vyřizovala, neboť ji považovala za reklamaci jí vyrobeného zařízení. Podle dovolatelky tak svědek potvrdil, že žalobkyně plnila z titulu odpovědnosti za vady a nikoli z důvodu existence nového smluvního vztahu (nepojmenované smlouvy) mezi účastníky.

V závěru dovolání dovolatelka zdůrazňuje, že v řízení nebyl proveden jediný důkaz o tom, že vztah mezi účastníky řízení, kdy žalobkyně dodala žalované nový odplynovač v hodnotě 36 500 Kč + DPH a dále v její prospěch vynaložila částku 40 585 Kč za provedení výměny tohoto výrobku, by byl samostatným smluvním vztahem. Naopak však prokázáno bylo, že žalovaná plnění po žalobkyni požadovala a posléze ho i od ní přijala jako plnění ze záruky, a to přesto, že práva z odpovědnosti za vady u svého smluvního partnera neuplatnila. Ustanovení § 269 odst. 2 obch. zák. by podle dovolatelky přicházelo v úvahu pouze v případě, že by žalovaná vůči společnosti A. s.r.o. řádně uplatnila práva z odpovědnosti za vady a od žalobkyně by přijala plnění s vědomím existence dohody mezi žalobkyní a společností A.. s.r.o., mající svůj původ v odpovědnosti žalobkyně za vady zboží podle kupní smlouvy. Nic z uvedeného však prokázáno nebylo. Žalobkyně trvá na tom, že žalované poskytla plnění bez právního důvodu, které je jí žalovaná povinna vydat, a to v penězích v celkové výši 84 020 Kč.

Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Dovolání je v této věci přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (včetně souvisejících výroků o nákladech řízení), a je i důvodné.

Nejvyšší soud přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu (srov. § 242 odst. 1 o. s. ř.), jsa vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatelka obsahově vymezila (srov. § 242 odst. 3, větu první, o. s. ř.).

Uplatněný dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., jehož naplnění dovolatelka spatřovala ve skutkovém zjištění odvolacího soudu o tom, že žalovaná e-mailovým podáním ze dne 21. února 2005 a telefonicky uplatnila práva z odpovědnosti za vady u společnosti A. s.r.o., nemůže právní posouzení věci odvolacím soudem zpochybnit, neboť na tomto skutkovém zjištění své rozhodnutí nezaložil. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí se podává, že k závěru o tom, že na straně žalované nedošlo k bezdůvodnému obohacení na úkor žalobkyně, dospěl odvolací soud pouze na základě posouzení dohody mezi zaměstnanci žalované a žalobkyně o bezplatné výměně vadného odplynovače jako nepojmenované smlouvy podle § 269 odst. 2 obch. zák.

Jinak je tomu však v případě dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím dovolatelka vytýkala odvolacímu soudu pochybení, jehož se měl dle jejího názoru dopustit nesprávným právním posouzením dohody o výměně vadného odplynovače, kterou kvalifikoval jako nepojmenovanou smlouvu podle § 269 odst. 2 obch. zák. Tento dovolací důvod byl uplatněn právem.

Odvolacímu soudu je totiž třeba vytknout, že postupem podle ustanovení § 266 obch. zák., které obsahuje výkladová pravidla projevu vůle, nezjišťoval, zda projevy vůle jednajících osob žalobkyně a žalované směřovaly právě k uzavření nepojmenované smlouvy podle § 269 odst. 2 obch. zák. s uvedeným obsahem, nýbrž své právní posouzení založil pouze na výpovědi svědka P., aniž však z ní cokoli uvedl a aniž odůvodnil, na základě jakých úvah za použití § 266 obch. zák. vyložil projevy vůle jednajících osob. Tento nesprávný postup odvolacího soudu má ten důsledek, že právní posouzení věci nemůže obstát a dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl naplněn.

Vzhledem k přípustnosti podaného dovolání Nejvyšší soud rovněž zkoumal, zda řízení netrpí vadami uvedenými v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), jakož i jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. § 242 odst. 3, větu druhou, o. s. ř.). Tyto vady v dovolání namítány nejsou a dovolací soud ani žádné vady neshledal.

Z výše uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu není správné. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), napadený rozsudek odvolacího soudu v napadeném měnícím výroku ve věci samé (včetně závislých výroků o nákladech za řízení před soudy obou stupňů) zrušil (§ 243b odst. 2, část věty ´ za středníkem, o. s. ř.) a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3, věta první, o. s. ř.).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1, část první věty za středníkem, o. s. ř.). O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 7. července 2009

JUDr. Miroslav Gallus.

předseda senátu

Vydáno: 07. July 2009