JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 32 Cdo 1577/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce Ing. P. Z., správce konkursní podstaty úpadce G. s. r. o., zastoupeného Mgr. M. R., advokátem proti žalované Č. I. B. S., a. s., zastoupené Mgr. M. B., advokátkou o zaplacení 7,107.976,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 39 Cm 197/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. června 2007, č. j. 2 Cmo 146/2006-64, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 10.300,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky Mgr. M. B.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze, v záhlaví označenému, jímž byl potvrzen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. dubna 2005, č. j. 39 Cm 197/2004-31, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 11. dubna 2006, č. j. 39 Cm 197/2004-47, v bodech I. a III. výroku, kterými soud prvního stupně žalobu o zaplacení částky Kč 7,107.976,30 s 5,5 % úrokem z prodlení od 24. 7. 2002 do zaplacení zamítl a uložil žalobci zaplatit žalované náhradu nákladů řízení, nebylo shledáno přípustným podle § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“), neboť Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dovodil, že napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, jsou relevantní jen otázky (z těch na kterých rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl v rámci dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., resp. jejichž řešení zpochybnil (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod č. 132).

Dovolatel nesouhlasí s právním názorem odvolacího soudu, že úprava předmětných leasingových smluv se řídí obchodním zákoníkem, zejména ustanovením § 351 obchodního zákoníku (dále též „obch. zák.“), ve znění platném k odstoupení od smluv, tj. k 28. 1. 2004, a domnívá se, že tyto smlouvy byly podřízeny režimu občanského zákoníku, protože předmětem leasingu byl nájem a údržba nemovitostí ve vlastnictví žalované, a proto se při odstoupení tyto smlouvy zrušily od počátku (ex tunc). Nárok žalobce na vrácení plnění zaplacených úpadcem žalovanému v době před prohlášením konkursu tudíž podle názoru dovolatele vznikl.

Uvedený právní názor dovolatele však neobstojí, poněvadž předmětné leasingové smlouvy byly výslovně uzavřeny jako inominátní smlouvy (§ 269 odst. 2 obch. zák.) mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti (§ 261 odst. 1 a 5 obch. zák.).

Dovolací soud proto dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu neřeší předmětnou právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Za situace, kdy ani dovolání ve zbývajícím rozsahu, směřující proti výroku napadeného rozhodnutí o nákladech řízení, není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nutno uzavřít, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl (§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř.).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, je povinen nahradit žalované náklady právního zastoupení, a to odměnu podle § 3 odst. 1 bod 6., § 10 odst. 1, § 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb., ve znění vyhl. č. 277/2006 Sb. v částce 10.000,- Kč a dále jeden paušál hotových výloh (k vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb, ve znění vyhl. č. 276/2006 Sb., celkem tedy 10.300,- Kč, kteroužto částku je žalobce povinen uhradit k rukám advokátky žalované.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 12. srpna 2009

JUDr. František Faldyna, CSc.

předseda senátu

Vydáno: 12. August 2009

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. pro Vás