JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 32 Cdo 1380/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce L. H., , zastoupeného JUDr. V. H., advokátkou, , proti žalovanému M.H., , zastoupenému Mgr. P. M., advokátem, , o 52 606,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 57 C 40/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 4. dubna 2007, č. j. 57 C 40/2003-99, a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. prosince 2007, č. j. 55 Co 414/2007-118, takto:

I. Řízení o „dovolání“ proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 4. dubna 2007, č. j. 57 C 40/2003-99, se zastavuje.

II. Dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. prosince 2007, č. j. 55 Co 414/2007-118, se odmítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Z dovolání žalobce se podává, že dovolatel jím napadl v záhlaví označené rozsudky soudů obou stupňů.

Dovolání je ve smyslu ustanovení § 236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Z uvedeného vyplývá, že dovoláním rozhodnutí soudu prvního stupně úspěšně napadnout nelze. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle ustanovení § 201 o. s. ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje; občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ žalobce proti rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (shodně srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 10/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání žalobce proti rozsudku ze dne 11. prosince 2007, č. j. 55 Co 414/2007-118, jímž Městský soud v Praze potvrdil rozsudek (v pořadí druhý ve věci) Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 4. dubna 2007, č. j. 57 C 40/2003-99, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 52 606,20 Kč s příslušenstvím a bylo rozhodnuto o nákladech řízení (výrok I.), a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.), není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (soud prvního stupně rozhodl ve věci samé stejně jako v předchozím prvním rozsudku ze dne 16. ledna 2004, č. j. 57 C 40/2003-51, který Městský soud v Praze usnesením ze dne 6. října 2006, č. j. 55 Co 304/2006-65, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení – žalobu zamítl). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Z vylíčení uplatněného dovolacího důvodu je zřejmé, že dovolatel žádnou právní otázku zásadního významu nevymezil. Zakládá-li pak nesouhlas s právním posouzením věci odvolacím soudem na tvrzení, že přepravu pro žalovaného skutečně provedl, jde o námitku směřující do skutkového zjištění, která nemůže přípustnost dovolání v posuzované věci založit. Je tomu tak proto, že ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. užití v něm obsaženého dovolacího důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, pod nějž je třeba uvedenou námitku dovolatele podřadit, spojuje výslovně toliko s dovoláním přípustným podle § 237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§ 238 a § 238a), což případ podaného dovolání není.

Za situace, kdy dovolací soud nedovodil z pohledu uplatněných dovolacích námitek ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl [§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř].

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů právo a žalovanému podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. května 2009

JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu

Vydáno: 19. May 2009

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. pro Vás