JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 30 Cdo 903/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy

JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobce F. D., zastoupeného advokátem, proti žalované Č. s. s. z., o starobní důchod, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp.zn.

17 C 359/2004, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne

29. dubna 2005, č.j. 39 Co 161/2005-30, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím žalované ze dne 22.7.2004, č. 350 306 7310 – 118, byla zamítnuta žalobcova žádost o starobní důchod podle čl. 29 Smlouvy mezi Českou republikou

a Slovenskou republikou o sociálním zabezpečení č. 228/1993 Sb. s odůvodněním, že podle čl. 29 se dávky důchodového zabezpečení vyplácené orgány sociálního zabezpečení ozbrojených sil a sborů ke dni rozdělení České a Slovenské Federativní Republiky považují za dávky důchodového zabezpečení toho smluvního státu, na jehož území má oprávněný trvalý pobyt. Příslušným k výplatě těchto dávek je příslušný orgán tohoto smluvního státu. Vzhledem k tomu, že žalobci byl starobní důchod přiznán

od 7.5.1990 Krajskou vojenskou správou v K. a trvalý pobyt ke dni rozdělení České a Slovenské Federativní Republiky, tj. k datu 31.12.1992, měl na území Slovenské republiky, je ve smyslu cit. čl. 29 Smlouvy mezi Českou republikou

a Slovenskou republikou o sociálním zabezpečení příslušný k rozhodování o nároku

na důchodovou dávku a její výplatě nadále orgán sociálního zabezpečení Slovenské republiky.

Žalobce se žalobou, podanou dne 13.10.2004 u Obvodního soudu pro Prahu 5, domáhal zrušení označeného rozhodnutí žalované.

Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 26. října 2004, č.j. 17 C 359/2004-9, řízení zastavil.a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Z obsahu žaloby zjistil, že se jejím prostřednictvím žalobce domáhá zrušení správního rozhodnutí ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a) s.ř.s. Věcná a místní příslušnost plyne z ustanovení § 7 odst. 1, 3 s.ř.s., tedy věcně a místně příslušným k projednání věci je

ve věcech důchodového pojištění a důchodového zabezpečení krajský soud, v jehož obvodu má žalobce bydliště, popř. v jehož obvodu se zdržuje. Soud prvního stupně proto postupoval podle § 104b odst. 1 o.s.ř. a řízení ve věci, náležející do věcné příslušnosti soudu, který rozhoduje podle zvláštního zákona věci správního soudnictví, zastavil s tím, že žalobce je oprávněn podat žalobu proti rozhodnutí správního orgánu

ve správním soudnictví.

Žalobce současně ve smyslu § 72 odst. 3 s.ř.s. poučil, že jestliže soud rozhodující v občanském soudním řízení zastavil řízení proto, že šlo o věc, v níž měla být podána žaloba proti rozhodnutí správního orgánu, může ten, kdo takovou žalobu v občanském soudním řízení podal, podat u věcně a místně příslušného soudu žalobu

ve správním řízení. V takovém případě platí, že žaloba byla podána dnem, kdy došla soudu rozhodujícímu v občanském soudním řízení.

Žalobce v podaném odvolání namítal nesprávnost rozhodnutí žalované, pokud mu nebyl přiznán starobní důchod za dobu, kterou odpracoval jako civilní pilot

na území České republiky, a domáhal se jeho zrušení a vydání rozsudku, jímž by bylo žalobě vyhověno.

Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením v záhlaví označeným usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo

na náhradu nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se správným právním posouzením věci soudem prvního stupně včetně poučení o možnosti podat žalobu ve správním soudnictví, k němuž dodal, že věcně příslušným soudem pro podání žaloby proti správním rozhodnutí ve věci důchodového zabezpečení je Městský soud v Praze, oddělení správního soudnictví (§ 7 odst. 1 s.ř.s.).

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání z toho důvodu, že řízení, jež mu předcházelo, je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a kterou spatřuje v tom, že „odvolací soud hledal důvod

na odmítnutí mého dovolání a nehledal možnost objektivně věc posoudit a spravedlivě rozhodnout“.

Žalobce namítá, že odvolání adresoval Městskému soudu, z neznalosti organizace soudnictví v České republice s dodatkem pro P., bez bližší specifikace oddělení, které se má věcí zabývat. Oddělení správního soudnictví Městského soudu v Praze je organizační součástí Městského soudu v Praze, jemuž odvolání adresoval. Městský soud pro Prahu 5 není zřízen. Pokud odvolání adresoval soudu věcně nepříslušnému, ten je měl postoupit soudu věcně příslušnému, a to tím spíš, že šlo

o jeho organizační složku. V tom konkrétně spatřuje jinou vadu, kterou trpí řízení, jež předcházelo napadenému usnesení. Navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí věci.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou – účastníkem řízení – a po přezkoumání věci ve smyslu ustanovení § 242 odst. 3 o.s.ř., bez jednání (§ 243a odst. 1 o.s.ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst. 1 písm.a) o.s.ř.], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má

ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].

Dovolání je také přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil, anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jestliže dovolání není jinak přípustné a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam, a to v případech, kdy usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí podle ustanovení § 235h odst. 1 věty druhé o.s.ř., ve věci konkursu a vyrovnání, o žalobě pro zmatečnost, o návrhu

na nařízení výkonu rozhodnutí, ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí nebo o povinnostech vydražitele uvedeného v ustanoveních § 336m odst. 2 (§ 336n)

a v § 338za o.s.ř. (§ 238 a § 238a o.s.ř.).

Dovolání je rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží [§ 239 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení § 107 odst. 5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení § 107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení § 92 odst. 1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení § 92 odst. 2 o.s.ř. [§ 239 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle ustanovení § 104 odst. 1 o.s.ř. [§ 239 odst. 2 písm. a) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení § 107 odst. 5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení § 107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení § 92 odst. 1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení § 92 odst. 2 o.s.ř. [§ 239 odst. 2 písm. b) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), ledaže by byl odmítnut návrh na předběžné opatření podle ustanovení § 75a o.s.ř. [§ 239 odst. 3 o.s.ř.].

V posuzovaném případě žalobce dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle § 104b odst. 1 o.s.ř.

Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o.s.ř. není dána, a to již proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Dovolání není přípustné podle ustanovení § 238

a § 238a o.s.ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech,

v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovaných. Přípustnost dovolání nevyplývá rovněž z ustanovení § 239 o.s.ř., neboť nejde o případy v těchto ustanoveních uvedené, a to ani z odst. 2 písm. a) cit. ustanovení, jež se vztahuje na případy, v nichž soud prvního stupně zastavil řízení podle § 104 odst. 1 o.s.ř., nikoli však podle § 104b odst. 1 o.s.ř., jak je tomu v posuzované věci.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud ČR proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst.5 věty první, § 224 odst.1 a § 151 odst.1 o.s.ř., neboť žalobce nemá s ohledem

na výsledek dovolacího řízení na náhradu nákladů právo a žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. listopadu 2006

JUDr. Karel Podolka, v.r.

předseda senátu

Vydáno: 23. November 2006