JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 30 Cdo 523/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy

JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Pavla Pavlíka v opatrovnické věci S. M., zastoupeného opatrovníkem Obcí B., dále zastoupeného advokátkou, za účasti A. M. a Okresního státního zastupitelství v Š., o změnu omezení a zbavení způsobilosti k právním úkonům, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp.zn.

P 353/88-661, o dovolání opatrovance proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. září 2005, č.j. 13 Co 515/2005-684, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě usnesením v záhlaví označeným k odvolání opatrovance potvrdil usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 21. prosince 2004, č.j. P 335/88-627, ve znění doplňujícího usnesení téhož soudu ze dne 17. března 2005, č.j. P 353/88-661, jímž bylo nařízeno vyšetření opatrovance S. M. po dobu nejvíce tří měsíců ve zdravotnickém zařízení a jmenovanému bylo uloženo dostavit se

do zdravotnického zařízení ve výroku označeného, podrobit se lékařskému vyšetření

na výzvu tohoto zařízení a v termínu jím určeném.

Proti tomuto usnesení podal opatrovanec S. M. dovolání, v němž vyjadřuje nesouhlas s jejich obsahem.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou, zastoupenou advokátem ve smyslu ust. § 241 odst. 1 o.s.ř., dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud

to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Podle ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Podle ustanovení § 238 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto

a) o žalobě na obnovu řízení,

b) o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí ( § 235h odst. 1 věta druhá).

Podle ustanovení § 238a odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto

a) ve věci konkursu a vyrovnání,

b) o žalobě pro zmatečnost,

c) o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí,

d) ve věci zastavení výkonu rozhodnutí,

e) ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí,

f) o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí,

g) o povinnostech vydražitele uvedeného v § 336m odst. 2 (§ 336n) a v § 338 za odst. 2.

Podle ustanovení § 239 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo

a) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,

b) v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2).

Podle ustanovení § 239 odst. 2 o.s.ř. je dovolání rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo

a) potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle § 104 odst. 1,

b) potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka

(§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2).

Podle ustanovení § 239 odst. 3 o.s.ř. je dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření (§ 75a).

V posuzovaném případě opatrovanec dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto

o jeho odborném lékařském vyšetření a o jeho povinnosti je podstoupit.

Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o.s.ř. není dána, neboť toto ustanovení upravuje přípustnost dovolání ve věci samé; rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o vyšetření opatrovance a jeho povinnosti se mu podrobit však není rozhodnutím ve věci samé, nýbrž jde o procesní postup předepsaný v ustanoveních § 187 odst. 3 věta třetí a § 127 odst. 3 o.s.ř.

Dovolání není přípustné podle ustanovení § 238 a § 238a o.s.ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovaných. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani

z ustanovení § 239 odst. 1, 2 a 3 o.s.ř., neboť nejde o případy v těchto ustanoveních uvedené.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání opatrovance směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. dubna 2006

JUDr. Karel Podolka, v.r.

předseda senátu

Vydáno: 26. April 2006