JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 30 Cdo 4897/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobce M. M., správce konkursní podstaty společnosti Č. s., a. s., zastoupeného advokátem, proti žalovanému T. V., podnikajícímu pod obchodním jménem T. V. – T., zastoupenému advokátem, o zaplacení částky 198.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 9 C 351/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě ze dne 2. září 2008, č.j. 54 Co 69/2008-157, takto:

I. Dovolání žalovaného se odmítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 11.957,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.

Stručné odůvodnění

podle § 243c odst. 2 o.s.ř.:

Okresní soud v Jihlavě rozsudkem ze dne 14. května 2008, č.j. 9 C 351/2004-136, výrokem I. uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 198.000,- Kč s 3% úrokem z prodlení ročně od 15. 9. 2004 do zaplacení, výrokem II. žalobu zamítl, pokud žalobce požadoval 3% úrok z prodlení z částky 198.000,- Kč za období od 1. 9. 2004

do 14. 9. 2004; výrokem III. a IV. rozhodl o náhradě nákladů řízení a o povinnosti zaplatit soudní poplatek.

Krajský soud v Brně, pobočka v Jihlavě, rozsudkem ze dne 2. září 2008, č.j.

54 Co 69/2008-157, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) potvrdil jako věcně správný, změnil výrok III. týkající se náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Poukázal na skutečnost, že žalovaný a firma I., a.s. dne 6. ledna 2004 uzavřeli smlouvu o nájmu nebytových prostor, přičemž žalovaný nájemné platil této firmě. Již však dne 2. listopadu 2001 byly předmětné nebytové prostory zapsány žalobcem do konkursní podstaty úpadce, přičemž listinou (dopisem) ze dne 6. listopadu 2001 žalobce oznámil příslušnému katastrálnímu úřadu zapsání těchto nemovitostí do soupisu konkursní podstaty (§ 18 odst. 2 na věc se vztahujícího zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání). Žalovaný tento majetek užíval, aniž platil příslušnou úhradu žalobci, jako správci konkursní podstaty. Odvolací soud proto dovodil, že žalovaný je povinen takto vzniklé bezdůvodné obohacení podle § 451 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) žalobci vydat.

Žalovaný rozsudek Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě, napadl dovoláním. Má za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Poukazuje na to, že podle svého nejlepšího vědomí a stavu právních okolností hradil veškerá plnění související s užíváním dotčených nebytových prostor.

Žalobce v písemném vyjádření navrhl odmítnutí tohoto dovolání.

Dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam

ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. Rozhodnutí bere náležitě v úvahu především ustanovení § 18 odst. 3 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání platného v době rozhodné pro posouzení uplatněného nároku, stejně jako přiléhavě vychází z ustanovení § 451 odst. 1 a 2 o.z., přičemž odvolací soud věc posoudil v souladu

s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (analogicky srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. září 2007, sp.zn. 29 Odo 1478/2005, resp. rozhodnutí téhož soudu sp.zn. 29 Cdo 2086/2000). Pokud je v dovolání fakticky uplatněn

(§ 41 odst. 2 o.s.ř.) dovolací důvod podle 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu a jestliže z obsahu dovolání vyplývá dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř., nemohlo k němu být

při posouzení, zda je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Nadto, pokud dovolání výslovně směřuje i proti výrokům o náhradě nákladů řízení, není přípustné s ohledem na úpravu obsaženou v § 237 až § 239 o.s.ř. Podané dovolání bylo proto odmítnuto podle § 243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s § 218 písm. c/ téhož zákona.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1, § 151 a 146 odst. 3 o.s.ř., když v dovolacím řízení žalovanému vznikly náklady spojené s jeho zastoupením advokátem, spočívající v paušální odměně ve výši 10.000,- Kč (srov. § 2 odst. 1, § 3 odst. 1 bod 4., § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15, § 16 odst. 2 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 277/2006 Sb. účinné od 1. 9. 2006) a v paušální náhradě hotových výloh advokátovi v částce 300,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 276/2006 Sb.). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí 10.300,- Kč, která je

po úpravě o 19% daň z přidané hodnoty, jejímž plátcem je zástupce žalovaného, představována částkou 11.957,- Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. června 2009

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.

předseda senátu

Vydáno: 25. June 2009

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. od 26 000,-