JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 30 Cdo 3027/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně

JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobce nezletilého T. R., zastoupeného opatrovníkem Městským úřadem v Z., proti žalovanému J. Š., za účasti matky nezletilého J. R., zastoupené advokátkou, o určení otcovství a úpravu práv a povinností rodičů k nezletilému Tobiáši Rajtovi, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 9 C 125/2001, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 20. června. 2006, č. j. 12 Co 689/2005 – 360, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Šumperku rozsudkem ze dne 17. 3. 2005, č. j. 9 C 125/2001 - 266, rozhodl, že „nezletilý T. R. se svěřuje do výchovy matky J. R., že žalovaný J. Š. je povinen přispívat na výživu nezletilého Tobiáše za období

od 15. 5. 2002 do 16. 9. 2002, dále za období od 6. 1. 2003 do 13. 5. 2003, za období

od 5. 8. 2003 do 17. 8. 2003 a za období od 19. 1. 2004 do 31. 3. 2004 částkou 1.000,- Kč měsíčně, splatnou vždy každého prvého dne v měsíci předem k rukám matky nezletilého, přičemž výživné splatné za toto období v celkové výši 419,- Kč je žalovaný povinen zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, dále, že vyživovací povinnost žalovanému J. Š. vůči nezletilému T. se za období

od 10. 2. 2000 do 14. 5. 2000, za období od 17. 9. 2002 do 5. 1. 2003, za období

od 14. 5. 2003 do 4. 8. 2003, za období od 18. 8. 2003 do 18. 1. 2004 a za období

od 1. 4. 2004 nadále nestanoví“, a dále zamítl návrh žalovaného J. Š.

na úpravu styku s nezletilým T.; současně rozhodl o náhradě nákladů řízení

ve vztahu mezi účastníky a vůči státu.

K odvolání otce Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozsudkem

ze dne 20. 6. 2006, č. j. 12 Co 689/2005 - 360, rozsudek soudu prvního stupně

ve výroku o výchově nezletilého potvrdil, ve výrocích o výživném na nezletilého jej změnil tak, že „žalovaný je povinen přispívat na výživu nezletilého T. měsíčně částkou 1.000,- Kč počínaje dnem 10. 2. 2000, že dlužné výživné za dobu od 10. 2. 2000 do 30. 6. 2006 v částce 29.800,- Kč, jakož i výživné, které dospěje do konce měsíce, v němž tento rozsudek nabude právní moci, je otec povinen zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku, běžné výživné je povinen platit vždy každého prvého dne v měsíci předem k rukám matky, dále jej změnil tak, že otec je oprávněn stýkat se s nezletilým T. každou první sobotu v měsíci v době od 13.00 hodin do 17.00 hodin tak, že si nezletilého převezme ve 13.00 hodin před domem, v němž matka s nezletilým bydlí, a nezletilého vrátí v 17.00 hodin tamtéž, dále že je otec oprávněn stýkat se s nezletilým T. každého 25. 12. v době od 13.00 hodin do 17.00 hodin a pondělí Velikonoční od 13.00 hodin do 17.00 hodin s tím, že nezletilého převezme vždy ve 13.00 hodin před domem, v němž matka s nezletilým bydlí, a nezletilého vrátí v 17.00 hodin tamtéž, že matka je povinna nezletilého T. na styk s otcem řádně připravit a otci ho předat a otec je povinen nezletilého matce řádně a včas vrátit“; současně rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky před soudy obou stupňů a o nákladech státu.

Proti výrokům rozsudku odvolacího soudu o výživném pro nezletilého a o styku otce s nezletilým, jimiž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn, podal otec dovolání, aniž byl při tomto úkonu zastoupen advokátem Podle jeho názoru mu byl styk s nezletilým stanoven velmi úzce a bylo mu nesprávně určeno výživné pro nezletilého zpětně i za období, kdy neměl žádný příjem, navíc se splatností do 3 dnů, což je v rozporu s dobrými mravy a se zákonem o sociální potřebnosti a životním minimu. Poukazuje na to, že styk s otcem i s prarodiči má na nezletilého pozitivní vliv a že stanovený rozsah styku s dítětem mu neumožňuje náležitě vykonávat rodičovskou zodpovědnost, která je zaručena i mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, Ústavou a Listinou základních práv a svobod. Dále odvolacímu soudu vytýká, že neprovedl jím navržené důkazy, které by tudíž měly být provedeny v dovolacím řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocným výrokům rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou (účastníkem řízení), dospěl po přezkoumání věci k závěru, že dovolání v daném případě směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolání sice v projednávané věci není sepsáno advokátem a dovolatel ani netvrdí, že by měl právnické vzdělání, avšak vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné, není nedostatek podmínky povinného zastoupení důvodem

pro postup podle ust. § 104 odst. 2 o. s. ř. a pro zastavení dovolacího řízení (§ 241b odst. 2 o. s. ř.).

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud

to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).

Podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje

k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Podle § 237 odst. 2 o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné a)

ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží, b) ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.

V dané věci otec nezletilého dovoláním napadá výroky rozsudku odvolacího soudu, kterými byl změněn rozsudek soudu prvního stupně o běžném a dlužném výživném pro nezletilého a o úpravě styku otce s nezletilým.

Přípustnost dovolání proti napadeným výrokům rozsudku odvolacího soudu

ve věci samé není v posuzovaném případě podle ust. § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. dána, a to již proto, že otec dovoláním napadá výroky rozsudku odvolacího soudu ve věci upravené zákonem o rodině (zákon č. 94/1963 Sb., o rodině ve znění pozdějších předpisů), přičemž se nejedná o žádnou z výjimek uvedených v ust. § 237 odst. 2 písm. b) o. s. ř.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání otce směřuje proti takovým výrokům rozsudku odvolacího soudu, proti nimž tento mimořádný opravný prostředek není přípustný. Nejvyšší soud ČR proto dovolání otce směřující proti těmto výrokům rozsudku odvolacího soudu podle ust. § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl, aniž by se mohl věcí dále zabývat.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., když účastníkům v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. listopadu 2006

JUDr. Olga Puškinová, v.r.

předsedkyně senátu

Vydáno: 21. November 2006