JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 30 Cdo 2471/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobkyně C. F., s.r.o., zastoupené advokátem, proti žalovaným 1) J. B., 2) J. B., zastoupeným advokátem, a 3) L. K., o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 25 C 304/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. ledna 2008, č.j. 42 Co 480/2007-55, t a k t o :

Dovolání žalobkyně se odmítá.

Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným 1) a 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.800,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta.

Ve vztahu mezi žalobkyní a 3) žalovanou nemá žádná z těchto účastnic právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř.):

Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. ledna 2008, č.j. 42 Co 480/2007-55, kterým byl ve věci samé potvrzen rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 8. března 2007, č.j. 25 C 304/2004-22, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c)

o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou soudů (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu České republiky ze dne 1. července 2008,

sp. zn. 29 Odo 1027/2006, in Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek, číslo sešitu 4/2009, č. 40/2009, nebo ze dne 30. dubna 2009, sp. zn. 29 Cdo 4139/2008, in www.nsoud.cz) a nemá tedy po právní stránce zásadní význam, neboť otázky týkající se institutu odporovatelnosti právního úkonu a absolutní neplatnosti právního úkonu

ve skutkové situaci, kdy obě smluvní strany uzavřely smlouvu v úmyslu zkrátit uspokojení pohledávky věřitele jedné z nich jsou judikaturou dovolacího soudu dostatečně zodpovězeny. Vzhledem k tomu, že při posuzování přípustnosti dovolání

ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nelze přihlížet k případnému skutkovému deficitu, který by bylo lze namítat pouze v případě přípustnosti dovolání ve smyslu

§ 237 odst. 1 písm. a) a b), popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§ 238

a 238a), nelze ani dovodit, že by za daného skutkového stavu odvolací soud dovoláním napadeným rozhodnutím řešil právní otázku v rozporu s hmotným právem. Protože

se nelze ani zabývat žalobkyní nesprávně uplatněným dovolacím důvodem ve smyslu

§ 241a odst. 2 o. s. ř., tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť tento důvod nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu, a nelze z důvodu nepřípustnosti dovolání přihlížet ani k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), Nejvyšší soud České republiky z těchto důvodů dovolání žalobkyně podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo výrokem ad II. rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaní 1) a 2) mají s ohledem na výsledek dovolacího řízení právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní pomoci (vyjádření k dovolání) v částce 6.500,- Kč [odměna z částky určené podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, vyčíslená podle § 10 odst. 3, § 5 písm. b), snížená podle § 14 odst. 1 vyhlášky na polovinu a o dalších 50% podle § 18 odst. 1 a zvýšená o 30% za zastupování dvou osob podle § 19a cit. vyhlášky], a náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 300,- Kč. Celkovou náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 6.800,- Kč je žalobkyně povinna zaplatit k rukám advokáta, který žalované 1) a 2) v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Protože 3) žalované v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly, Nejvyšší soud České republiky rozhodl, že ve vztahu mezi žalobkyní a 3) žalovanou nemá žádná z těchto účastnic právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (§ 146 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. per analogiam).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 31. srpna 2009

JUDr. Karel P o d o l k a , v. r.

předseda senátu

Vydáno: 31. August 2009

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. od 26 000,-