JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 30 Cdo 2060/2004

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy

JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci omezené ve způsobilosti k právním úkonum B. V., zastoupené opatrovníkem, Městem Ž., za účasti navrhovatele L. V., zastoupeného advokátem, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp.zn. 9 P 83/85, o dovolání navrhovatele proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. února 2004, č.j. 17 Co 221/2003-307, takto:

I. Dovolání navrhovatele se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem v záhlaví označeným k odvolání navrhovatele potvrdil rozsudek Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 9. května 2003, č.j. 9 P 83/85-290, jímž byl zamítnut návrh na vrácení způsobilosti k právním úkonům omezené ve způsobilosti k právním úkonům B. V. s upuštěním od doručení rozsudku jmenované a rozhodnuto o nákladech řízení tak, že nebyly České republice – Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodě ani žádnému z účastníků řízení přiznány, s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení a že se upouští od doručení tohoto rozsudku jmenované.

Dovolání navrhovatele proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle

§ 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., neboť rozsudek soudu prvního stupně byl prvním rozhodnutím ve věci v tomto řízení. Dovolání pak nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., protože napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (netvrdí to ostatně ani dovolatel v podaném dovolání) ve smyslu § 237 odst. 3 o.s.ř.

Dovolatel sám ostatně v dovolání uvádí, že zákonný důvod přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 o.s.ř. neshledal. Důvody, pro něž dovolatel dovolání podává

ve smyslu § 241 odst. 2 písm. a) i b) o.s.ř. (správně § 241a odst. 2 písm. a/ a b/ o.s.ř.), tedy že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí

ve věci, jež spatřuje v tom, že jednání u odvolacího soudu nepředsedala JUDr. E. V., ale JUDr. Z. J. a že znalecký posudek byl zpracován MUDr. J. H., ač sám navrhoval zpracování posudku jiným soudním znalcem –

MUDr. M. B., a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, jež spatřuje v tom, že znalec nesprávně posoudil duševní stav jeho manželky a rovněž soudy obou stupňů nesprávně rozhodly o tom, že není důvod vrátit jeho manželce způsobilost k právním úkonům, by bylo možno se zabývat pouze za stavu, kdy by dovolání bylo přípustné podle § 237 odst. 1 o.s.ř., což v daném případě splněno není, nehledě na to, že námitky skutkového charakteru nejsou ani způsobilé založit přípustnost dovolání podle cit. ustanovení, neboť v případě těchto dovolacích důvodů nelze učinit závěr, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání navrhovatele směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud ČR proto dovolání navrhovatele – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle § 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věta první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o.s.ř., neboť dovolatel neměl se svým dovoláním úspěch a ostatním účastníkům náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. září 2004

JUDr. Karel Podolka, v. r.

předseda senátu

Vydáno: 22. September 2004