JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 30 Cdo 2/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobkyně Obec H., zastoupené advokátem, proti žalovanému K. s. r. o., o nařízení předběžného opatření, vedené u Okresního soudu v Bruntále, pobočky v Krnově pod sp. zn. 7 Nc 204/2001 (7 C 104/2001), o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. února 2001, č. j. 9 Co 460/2001-69, t a k t o :

Dovolání žalovaného se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Bruntále, pobočka v Krnově usnesením ze dne 14. února 2001, č. j. 7 Nc 204/2001-9, rozhodl v označené věci o návrhu na nařízení předběžného opatření podle § 102 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") tak, že zakázal žalovanému převést do vlastnictví jiné osoby, vložit do obchodní společnosti nebo jinak nakládat s nemovitostmi - budovou čp. 242 na pozemku parc. č. 360 zastavěná plocha, o výměře 569 m2 a pozemkem parc. č. 360 zast. plocha o výměře 569 m2 zapsaných na listu vlastnictví č. 90 pro obec a katastrální území H., a to až do pravomocného rozhodnutí soudu ve věci neplatnosti zástavní smlouvy týkající se těchto nemovitostí. K odvolání žalovaného pak toto usnesení bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. června 2001, č. j. 9 Co 460/2001-69.

Uvedené rozhodnutí odvolacího soudu nabylo právní moci dne 29. srpna 2001.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ostravě podal žalovaný dne 24. září 2001 včasné dovolání. Jako předpoklad přípustnosti tohoto dovolání připomíná naplnění ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř s tím, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, protože dosud byla věc odvolacími soudy rozhodována rozdílně, přičemž současně rozhodnutí řeší právní otázku v rozporu s hmotným právem. Navrhl proto, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

K podanému dovolání se písemně vyjádřila žalobkyně podáním ze dne 20. listopadu 2001, v němž navrhla jeho zamítnutí.

S přihlédnutím k části dvanácté, hlavě první, bodu 17. a 15. zákona č. 30/2000 Sb., kterým byl novelizován mimo jiné též občanský soudní řád, Nejvyšší soud České republiky, jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.), věc projednal a rozhodl podle znění občanského soudního řádu účinného od 1. ledna 2001.

Po zjištění, že dovolání bylo v posuzované věci podáno včas, oprávněným účastníkem řízení, za nějž jedná osoba uvedená v § 21 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") mající právnické vzdělání (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 o. s. ř.), že splňuje obsahové i formální náležitosti (§ 241a odst. 1 o. s. ř.), se dovolací soud zabýval dále především otázkou možné přípustnosti tohoto dovolání.

V posuzovaném případě bylo usnesením odvolacího soudu potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení předběžného opatření podle ustanovení § 102 o. s. ř. Podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo především změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak, než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, anebo konečně, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle předchozího případu, avšak dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Z uvedeného je tedy zřejmé, že zmíněné ustanovení dopadá výlučně na případy, v nichž je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu nebo proti jeho usnesením, kterými bylo rozhodnuto ve věci samé. O takový případ však v posuzované věci nejde, protože soudy obou stupňů bylo rozhodováno nikoliv v takovéto věci, ale "pouze" o návrhu na nařízení předběžného opatření. Přípustnost dovolání podle zmíněného ustanovení proto v této věci takto založena není. Přípustnost dovolání zde však není možno dovodit ani podle následujících ustanovení § 238, 238a a § 239 o. s. ř., neboť zde nedochází k naplnění jejich předpokladů.

Protože tedy dovolací soud neshledal, že by proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu bylo dovolání přípustné, nezbylo mu, než toto dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 o. s. ř. ve spojení s § 218 písm. c) téhož zákona odmítnout, aniž se tak mohl zabývat věcnou správností napadeného usnesení. Rozhodoval přitom, aniž nařídil jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. dubna 2002

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.

předseda senátu

Vydáno: 24. April 2002