JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 30 Cdo 1970/2004

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy

JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobce J. B., proti žalovanému P. B., o návrhu žalobce na snížení výživného a o návrhu žalovaného na zvýšení výživného, vedené u Okresního soudu v Nymburku pod sp. zn.

8 C 328/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne

8. června 2004, č.j. 31 Co 218/2004-172, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem ze dne 9.12.2003, č.j. 8 C 328/2002-133, Okresní soud v Nymburku rozhodl, že „usnesení Okresního soudu v Nymburce č.j. 10 C 359/2001-17 ze dne

21. června 2001, kterým byla naposledy stanovena vyživovací povinnost žalobce k žalovanému ve výši 1.900,- Kč měsíčně, počínaje dnem 1.5.2002 se mění tak, že se toto výživné zvyšuje na částku 2.400,- Kč měsíčně s účinností od 1.5.2002 s tím, že žalobce je povinen platit toto výživné vždy do 15. dne každého kalendářního měsíce předem k rukám žalovaného“ (výrok I.); že „dlužné výživné za období od 1.5.2002 do 9.12.2003 v celkové výši 9.500,- Kč je žalobce povinen zaplatit k rukám žalovaného do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku“ (výrok II.); že „žaloba, kterou se žalobce domáhal snížení výživného, které má platit na žalovaného, a to z částky 1.900,- Kč měsíčně na částku 1.000,- Kč měsíčně s účinností od 1.4.2002, se zamítá“ (výrok III.) a že „žalobce je povinen uhradit žalovanému na nákladech řízení částku 9.750,- Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta“ (výrok IV.).

K odvolání žalobce Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 8.6.2004, č.j. 31 Co 218/2004-172, rozhodl, že „rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že žaloba na zvýšení výživného za dobu od 1.5.2002 do 30.9.2002 se zamítá a výživné se zvyšuje od 1.10.2002 a dále ve výroku o dlužném výživném vzniklém jeho zvýšením tak, že za dobu od 1.10.2002 do 31.5.2004 toto činí 10.000,- Kč, které je žalobce oprávněn splácet v měsíčních splátkách po 500,- Kč splatných spolu s běžným výživným počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek; jinak se potvrzuje“ (výrok I.); uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 9.750,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. B. S. (výrok II.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 9.569,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. B. S. (výrok III.).

Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání. Navrhl, aby shora uvedené rozsudky soudu prvního stupně a odvolacího soudu byly zrušeny.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl

ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], a jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.]. Dovolání však přípustné není ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží [§ 237 odst. 2 písm. a) o.s.ř.] a ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení [§ 237 odst. 2 písm. b) o.s.ř.].

Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o.s.ř. v posuzovaném případě není dána, a to již proto, že žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o jeho návrhu na snížení výživného otce (tj. žalobce) k synovi

(tj. žalovanému) a o návrhu žalovaného na zvýšení tohoto výživného, tedy ve věci upravené zákonem o rodině (zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů), přičemž se nejedná o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo

o nezrušitelné osvojení.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o.s.ř.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. září 2004

JUDr. Roman Fiala, v. r.

předseda senátu

Vydáno: 22. September 2004