JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 30 Cdo 1951/2005

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy

JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobce F. s.r.o., zastoupeného advokátem, za účasti M. P., zastoupené advokátem, o žalobě proti rozhodnutí Katastrálního úřadu pro L. kraj, Katastrální pracoviště L., ze dne 27. dubna 2004, č.j. V-8337/2003-505/4, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci pod sp. zn. 64 C 38/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. dubna 2005, č.j. 11 Cmo 365/2004-52, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit účastnici M. P. na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 950,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením k odvolání žalobce potvrdil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 16. září 2004, č.j. 64 C 38/2004-28, jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce domáhal vydání rozsudku, kterým se povoluje vklad vlastnického práva podle kupní smlouvy ze dne 10.12.2003 ohledně domu blíže specifikovaného ve výroku a potvrzuje se zamítavé rozhodnutí Katastrálního úřadu pro L. kraj, katastrální pracoviště L.,

ze dne 27. dubna 2004, č.j. V-8337/2003-505/4, ohledně vkladu vlastnického práva

k pozemku blíže specifikovaného ve výroku, na kterém je dům postaven. Odvolací soud současně zavázal žalobce nahradit účastnici M. P. v zákonné lhůtě náklady odvolacího řízení ve výši 6.533,10 Kč.

Z odůvodnění potvrzujícího rozsudku vyplývá, že odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a z nich vyvozenými právními závěry.Vycházel zejména ze zjištění, že v řízení ve věci vkladu vlastnického práva

do katastru nemovitostí podle shora uvedené kupní smlouvy, vedené u Katastrálního úřadu pro L. kraj, Katastrální pracoviště L. pod sp. zn. V-8337/2003-505/4, byl podán návrh, který se vztahuje k nemovitostem: „dům č.p. 28/1 v Č. D., stavební parcela č. kat. 16 o výměře 93 m2,“ celková cena nemovitostí je uvedena částkou 250.000,- Kč, návrh je podepsán oběma účastníky. Podle shora označené kupní smlouvu uzavřené účastníky dne 10.12.2003, a to čl. 2 bodu 1, prodávající prodává rodinný dům č.p. 28/1 v Č. D. kupujícímu do jeho vlastnictví, v závorce je připsáno ručně „včetně parcely č. 16“,

u bodu 2 téhož článku pojednávajícím o tom, že kupující kupuje rodinný dům

do vlastnictví, je připsána tatáž poznámka, obě poznámky jsou podepsány účastníky. V bodu 3 článku 2 je však výslovně uvedeno, že prodávající prodává rodinný dům č.p. 28/1 v Č. D. za dohodnutou kupní cenu ve výši 250.000,- Kč, o parcele č. 16 není v tomto článku žádné zmínky. Navíc parcela č. 16 není v čl. 2 bodu 1, 2 ani blíže identifikována. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že za této situace neexistuje nejen shoda vůle mezi návrhem na vklad a kupní smlouvou, ale především kupní smlouva je nejasná a neurčitá. Dále dodal, že judikatura připouští oddělený vklad, ale v tomto případě musí být nepochybná shoda projevu vůle obou smluvních partnerů. Navíc v listinách, které mají být podkladem pro zápis do katastru nemovitostí, musí být nemovitosti označeny v souladu s požadavky § 5 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon). V dané věci však nemovitosti ve shodě s katastrálním zákonem označeny nebyly.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání. Jeho přípustnost dovozuje zřejmě z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Namítá, že nesouhlasí s právním hodnocením kupní smlouvy provedeném soudem prvního stupně i soudem odvolacím a že ani jeden z těchto soudů se nezabýval právní otázkou, zda je katastrální úřad povinen povolit oddělený vklad práva do katastru nemovitostí, pokud je tento ve shodě s předloženou věcnou smlouvou, aniž by k tomuto postupu musel obdržet souhlas obou účastníků vkladového řízení. Otázkou zásadního právního významu tedy je, zda návrh na povolení vkladu několika práv je třeba nahlížet jako na jeden nedělitelný návrh, kterému je možno vyhovět pouze v případě, jsou-li splněny podmínky k povolení vkladu všech navrhovaných práv, nebo zda jde o návrh požadující vklad několika samostatných a od sebe oddělitelných práv, která se v řízení

o povolení vkladu zkoumají samostatně a samostatně se o nich může rozhodnout, například tak, že se návrh na vklad některých práv povolí a některých zamítne. Je přesvědčen, že pokud návrh na zahájení řízení o povolení vkladu do katastru nemovitostí obsahuje několik samostatně oddělitelných práv, pak je třeba tato práva posuzovat individuelně, a pakliže jsou splněny podmínky pro zápis některých práv, pak je povinností katastrálního úřadu částečně vyhovět a v ostatním ho zamítnout. Žalobce navrhl, aby „dovolací soud vyhověl žalobě proti rozhodnutí Katastrálního úřadu pro L. kraj, katastrální pracoviště L., ze dne 27. dubna 2004, č.j. V-8337/2003-505/4, a povolil vklad vlastnického práva dle kupní smlouvy ze dne 10.12.2003, a to ohledně domu č.p. 28/1, obec Č. D., na p.č. 16, zapsané u Katastrálního úřadu pro L. kraj, Katastrální pracoviště L., na listu vlastnictví 154 pro k.ú. a obec Č. D.“

Účastnice M. P. se v podaném vyjádření k dovolání ztotožnila se skutkovými zjištěními odvolacího soudu i soudu prvního stupně a rovněž s jejich právním posouzením a navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobce jako nepřípustné odmítl nebo jako nedůvodné zamítl a přiznal jí náhradu nákladů dovolacího řízení.

Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části první Čl. II, bodu 3 zákona č. 59/2005 Sb., jímž byl změněn občanský soudní řád (zákon

č. 99/1963 Sb.), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. března 2005.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má

ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].

Podle ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu

s hmotným právem.

Protože - jak vyplývá z uvedeného - dovolání může být podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu především z důvodu uvedeného

v ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.; z důvodu uvedeného v ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen za předpokladu, že tvrzená vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je bezprostředním důsledkem řešení otázky procesněprávní povahy. Těmito dovolacími důvody vymezené právní otázky současně musí mít zásadní význam a musí být pro rozhodnutí věci určující; za otázku určující přitom nelze považovat otázku, jejíž posouzení samo o sobě nemá na konečné rozhodnutí soudu o věci samé žádný vliv. Dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř. již neslouží k řešení právních otázek, ale k nápravě případného pochybení, spočívajícího v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování; přípustnost dovolání

k přezkoumání rozsudku odvolacího soudu z tohoto důvodu tedy nemůže být založena podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.

Žalobce napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně o věci samé potvrzen. Protože dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. není v této věci přípustné (ve věci nebylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než

v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil), může být přípustnost dovolání v této věci založena jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přitom není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam; přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam skutečně má.

V posuzovaném případě se rozsudek odvolacího soudu, který se ztotožnil se závěry uvedenými o věci samé v rozsudku soudu prvního stupně, shoduje s ustálenou judikaturou vyšších soudů, přičemž dovolací soud neshledává důvodu se od ní jakkoli odchýlit. Právní úkon je neurčitý, je-li vyjádření projevu vůle sice po jazykové stránce srozumitelné, avšak nejednoznačný a tím i neurčitý je jeho věcný obsah, přičemž neurčitost obsahu nelze odstranit a překlenout výkladem ve smyslu ustanovení § 35 obč. zák. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28.6.2001, sp. zn. 28 Cdo 883/2001, uveřejněný v Souboru soudních rozhodnutí pod č. 619/7). Je-li předmětem listiny více věcných práv (např. vlastnické právo k různým nemovitostem), může listina splňovat podmínky vkladu ohledně některých věcných práv, i když ohledně jiných je nesplňuje – např. v označení některých nemovitostí může být neurčitá, v označení jiných určitá. Oddělování jednotlivých věcných práv nebude samozřejmě možné tam, kde ze samotného úkonu, jeho povahy, obsahu nebo okolností, za kterých k němu došlo, především z projevu vůle jejich účastníků, vyplývá, že tato práva oddělit nelze. (srov. např. rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 31.1.1997, sp. zn. 33 Ca 119/96). Z uvedeného vyplývá, že dovolací důvod vymezený žalobcem (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.) není způsobilý založit přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. V případě tohoto dovolacího důvodu nelze totiž učinit závěr, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce není přípustné ani podle ustanovení

§ 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

Protože dovolání žalobce bylo odmítnuto, je žalobce povinen ve smyslu ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. nahradit účastnici M. P. náklady, které v dovolacím řízení vynaložila.

Účastnice M. P. vynaložila v dovolacím řízení náklady na zastoupení advokátem. Vzhledem k tomu, že dovolací řízení v této věci bylo zahájeno (dovolání bylo podáno) po 1.1.2001, řídí se rozhodování o odměně za zastupování advokátem právními předpisy účinnými ode dne 1.1.2001 (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, body 1. a 10. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), tj. vyhláškou č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve znění vyhlášky č. 49/2001 Sb. Z této vyhlášky (srov. její ustanovení § 11, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1) vyplývá, že advokátu zastupujícímu v dané věci účastnici M. P. náleží odměna ve výši 875,- Kč a paušální částka náhrad ve výši 75,- Kč (srov. § 13 odst. 3, § 11 odst. 1 písm. d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb. a č. 484/2000 Sb.). Celkovou částku 950,- Kč je žalobce povinen zaplatit v zákonné lhůtě (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám advokáta, který účastnici M. P. v dovolacím řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. července 2006

JUDr. Karel Podolka, v.r.

předseda senátu

Vydáno: 31. July 2006