JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 30 Cdo 1816/2000

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl ve věci nezletilé K. P., zastoupené M. č. P. 4, jako kolizním opatrovníkem, dcery matky R. L. a otce M. P., za účasti prarodičů M. a Z. P., o úpravu styku s nezletilou, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. P 158/95, o dovolání matky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. února 2000, č.j. 21 Co 64/2000-54, takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. února 2000, č.j. 21 Co 64/2000-54 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze jako soud odvolací shora označeným usnesením odmítl pro opožděnost, dle ustanovení § 218 odst. 1 písm. a/ o.s.ř., odvolání matky proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 7.10.1999, č.j. P 158/95-37. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že zmíněný rozsudek soudu prvního stupně byl matce doručen uložením na poště, když po prvém neúspěšném pokusu o doručení dne 12.11.1999 byl dne 15.11.1999 učiněn pokus druhý a poté, co i tento byl neúspěšný (matka nebyla zastižena), byla zásilka uložena týž den na poště, o čemž byla matka vyrozuměna. Zásilku považoval za doručenou třetím dnem od uložení, t.j. ve čtvrtek 18. listopadu 1999, takže 15ti denní lhůta k dovolání počala matce plynout dnem následujícím a skončila v pátek 3.12.1999. Skutečnost, že si matka vyzvedla rozsudek dne 23.11.1999 považoval odvolací soud za nerozhodnou. Pokud matka podala odvolání na poště dne 7.12.1999, učinila tak opožděně.

Usnesení odvolacího soudu, které nabylo právní moci dne 28.3.2000, napadla matka (dále jen dovolatelka ) dovoláním, jehož přípustnost odůvodnila odkazem na ustanovení § 238a odst. 1, písm. e/ o.s.ř. a podala je z důvodu uvedeného v ustanovení § 241 odst. 3 písm. c/, d/ o.s.ř. , t.j. že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování a spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Navrhla zrušení napadeného usnesení a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odvolacímu soudu vytýká, že se nezabýval zjišťováním, zda byly v jejím případě splněny podmínky ustanovení § 47 odst. 2 o.s.ř pro náhradní doručení rozsudku soudu prvního stupně. V době doručování rozsudku byla na dovolené, takže se v místě svého bydliště nezdržovala. Rozsudek jí byl doručován na nesprávnou adresu. Bydlí totiž v ulici „T.č. 1864", ovšem rozsudek jí byl zaslán na ul. „T. 64". Dovolatelka dále nesouhlasí s výkladem ustanovení § 47 odst. 2 o.s.ř., tak jak jej učinil odvolací soud. Podle jejího názoru fikce doručení uplynutím 3 dnů od uložení na poště platí pouze v případě, kdy si adresát zásilku nevyzvedl (při zachování všech podmínek ustanovení § 47 odst. 2 o.s.ř.). Pokud si adresát zásilku osobně vyzvedne, je doručena dnem, kdy ji adresát takto převzal a tento den by měl být pro soud rozhodný.

Ostatní účastníci se k dovolání nevyjádřili.

Po zjištění, že dovolání je v přezkoumávané věci podané oprávněnou osobou, t.j. účastnicí řízení, řádně zastoupenou advokátem, jak to vyžaduje ustanovení § 241 odst. l o.s.ř., je podané ve lhůtě určené ustanovením § 240 odst. l o.s.ř., splňuje formální i obsahové náležitosti dle ustanovení § 241 odst. 2 o.s.ř., a obsahuje způsobilé dovolací důvody dle ustanovení § 241 odst. 3 písm c/, d/ o.s.ř., se dovolací soud nejprve zabýval přípustností dovolání, protože dle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání je přípustné podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. e/ o.s.ř., protože směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odvolání odmítnuto.

Dovolání je důvodné.

Rozsah přezkumné činnosti dovolacího soudu je dán ustanovením § 242 o.s.ř. Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden. Podle odstavce třetího tohoto ustanovení lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. K vadám uvedeným v § 237, a pokud je dovolání přípustné, i k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 24l odst. 3 písm. b/ o.s.ř.), však dovolací soud přihlédne, i když nebyly v dovolání uplatněny.

Dovolatelčin nesouhlas se závěry odvolacího soudu je v konkrétním případě uplatnitelný v rámci dovolacích důvodů podle § 241 odst. 3 písm. b/ a c/ o.s.ř. Podle ustanovení § 241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř. lze dovolání odůvodnit tím, že řízení je postiženo jinou (než v § 237 uvedenou) vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K takové vadě přihlíží dovolací soud z úřední povinnosti podle § 242 odst. 3 o.s.ř , za předpokladu, že je dovolání přípustné, což v přezkoumávaném případě dáno je. Podle § 241 odst. 3 písm. c/ o.s.ř. lze dále dovolání podat proto, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování.

Posuzování včasnosti a správnosti doručování soudního rozhodnutí je otázkou skutkovou. Podle § 158 odst. 2 o.s.ř. se stejnopis písemného vyhotovení rozsudku doručuje účastníkům do vlastních rukou. Doručování fyzickým osobám v případech, kdy zásilku je třeba doručit do vlastních rukou adresáta, upravuje ustanovení § 47 o.s.ř. Ovšem jen řádné a uvedenému ustanovení vyhovující doručení rozsudku má ten důsledek, že odvolací lhůta počne běžet osobě, které je doručováno. Místo, den a způsob doručení prokazuje při doručování poštou zásadně doručenka, kterou pošta vrací zpět odesílajícímu soudu. Konkrétní postupy pošty a povinné údaje, vyznačované na doručence, jež osvědčuje doručení zásilky určené do vlastních rukou, stanoví v souladu s ustanovením § 47 odst. 2 o.s.ř. vyhláška č. 78/1989 Sb. ve znění vyhlášky č. 58/1991 Sb. (poštovní řád).

Z údajů na doručence (za čl. 41 spisu) je patrno, že rozsudek byl dovolatelce doručován na adresu P., T. 864. Na doručence je před číslovkou „864" vyznačena propisovací tužkou jednička. Není však zřejmé, kým byla tato jednička doplněna. Pravděpodobně tak učinila pracovnice pošty, která problémy se záměnou jména ulice ve svém doručovacím obvodu mohla znát. Je tedy dána pochybnost, jednak zda byla označená zásilka doručována do bydliště dovolatelky v P., T. 1864, když údaje na doručence tomu neodpovídají, jednak zda se dovolatelka v místě svého bydliště v době doručování zmíněné zásilky zdržovala, když tvrdí, že byla na dovolené.

V důsledku uvedených skutečností je zřejmé, že nebyly naplněny podmínky ustanovení § 47 odst. 2 o.s.ř. pro náhradní doručení. Ve světle těchto skutečností skutkové závěry o doručení, které učinil odvolací soud, nemohou být posouzeny jako závěry vycházející z úplného a náležitě provedeného šetření. Jestliže tedy rozhodnutí, jímž odvolací soud odmítl odvolání podle § 218 odst. 1 písm. a/ o.s.ř., spočívá na závěrech, zatížených vadou řízení ve smyslu § 241 odst. 3 písm.b/, c/ o.s.ř., nemůže být posouzeno jako správné.

Dovolatelka dále uplatnila dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci odvolacím soudem (§ 241 odst.3 písm. d/ o.s.ř.), pokud jde o výklad ustanovení § 47 odst. 2 o.s.ř. Nesprávným právním posouzením věci lze rozumět situaci, kdy soud ve svém rozhodnutí použil jiný právní předpis, než měl správně použít, nebo sice použil správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil.

V přezkoumávané věci se jedná o výklad ustanovení § 47 odst. 2 o.s.ř. V prvních dvou větách tohoto ustanovení je určen postup doručování zásilky určené do vlastních rukou adresáta při náhradním doručování. Věta třetí stanoví tzv. fikci doručení. Podle této věty: "Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl". Z textu tohoto ustanovení, s přihlédnutím k předchozím větám, vyplývá, že ode dne uložení zásilky na poště běží třídenní lhůta. Vyzvedne-li si adresát zásilku v některém z uvedených tří dnů, je tento den dnem doručení, nevyzvedne-li si zásilku v žádném z těchto dnů, platí fikce, že zásilka byla doručena třetím dnem.

Odvolací soud zmíněné ustanovení správně vyložil, takže dovolací důvod dle ustanovení § 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. není v přezkoumávané věci dán.

Na základě shora uvedených skutečností Nejvyšší soud, jako soud dovolací, dovoláním napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 1, 2 o.s.ř.) V něm bude odvolací soud postupovat v souladu s ustanovením § 243d o.s.ř.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. srpna 2000

JUDr. František D u c h o ň , v. r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Marie Plhalová

Vydáno: 10. August 2000