JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 30 Cdo 1771/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně

JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobce JUDr. M. L., správce konkurzní podstaty úpadce S., s. r. o., zastoupeného advokátem, proti žalovanému S. s. r. o., zastoupenému advokátem, o neúčinnost právních úkonů a o nařízení předběžného opatření, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 31 Cm 215/2005, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. ledna 2006, č. j. 13 Cmo 24/2006 - 107, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. 11. 2005, č. j. 31 Cm 215/2005 - 69, ve spojení s opravným usnesením ze dne 2. 12. 2005, č. j. 21 Cm 215/2005 - 89, nařídil k návrhu žalobce předběžné opatření, jímž se „žalovanému zakazuje prodat, pronajmout, vložit jako vklad do obchodní společnosti, zastavit či jiným způsobem zatížit dům č. p. 4 postavený na st. p. č. 255 a parcely č. 1037/6, 1037/7, 1037/8, 1037/9, 1039/2, 1040, 1045/5, 1045/6 a 1330/9, vše zaspáno na LV č. 22 pro k. ú. F. H., obec M., okres K. v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro P. k., Katastrální pracoviště S.“, zamítl návrh žalobce, jímž se domáhal nařízení předběžného opatření, „kterým by bylo žalovanému zakázáno nakládat s finančními prostředky na účtu vedeném u ČSOB, a. s. se sídlem P., zejména, že nesmí provádět úhrady prostřednictvím tohoto účtu, vybírat hotovost, účty rušit“, a dále pokud se domáhal nařízení předběžného opatření, „kterým by bylo zakázáno ČSOB, a. s. se sídlem P., nakládat s bankovním účtem žalovaného, zejména provádět výplaty z účtu, úhrady plateb a účet zrušit“.

K odvolání žalovaného proti vyhovujícímu výroku usnesení Městského soudu v Praze Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27. 1. 2006, č. j. 13 Cmo 24/2006 - 107, usnesení Městského soudu v Praze zrušil a věc postoupil k dalšímu řízení Okresnímu soudu Plzeň - město jako soudu věcně a místně příslušnému. Odvolací soud s poukazem na ust. § 9 odst. 3 písm. t) o. s. ř. a na ust. § 104a odst. 1 o. s. ř. dospěl k závěru, že k řízení o odpůrčí žalobě, byť byla podána správcem konkursní podstaty, a o návrhu

na vydání předběžného opatření v rámci takového řízení není věcně příslušný Městský soud v Praze, nýbrž okresní soud (§ 9 odst. 1 o. s. ř.), neboť se nejedná o spor vyvolaný konkursem. Vzhledem k tomu, že v daném případě o návrhu na vydání předběžného opatření rozhodl Městský soud v Praze, aniž by byl soudem věcně příslušným k projednání věci samé, Vrchní soud v Praze napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. b) o. s. ř. věc postoupil věcně a místně příslušnému soudu, jímž je Okresním soud Plzeň - město.

Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání, neboť má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu řeší otázku příslušnosti soudu v rozporu s platnou právní úpravou, a toto rozhodnutí má tak ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle názoru dovolatele jde v daném případě o spor vyvolaný konkurzem, protože právo žalobce odporovat právním úkonům je právem, které je stanoveno v hmotněprávním ust. § 16 ZKV, a ust. § 42a obč. zák. pouze upravuje podmínky výkonu takového práva; jedná se tedy o vztah obecné a zvláštní právní úpravy, „kdy zvláštní právní úprava má před obecnou přednost.“ Názor odvolacího soudu, že tento spor by mohl proběhnout bez ohledu na existenci konkursu samotného pouze s tím rozdílem, že by v něm místo správce konkursní podstaty vystupoval úpadce, je nesprávný, protože bez informací a důkazů, které „má možnost vynutit si pouze žalobce v souvislosti s probíhajícím řízením o konkursu“, by bylo nepředstavitelné, aby tento spor vyvolal kterýkoliv z věřitelů. S ohledem na zásadu hospodárnosti řízení je třeba rovněž při rozhodování

o věcné příslušnosti soudu vzít v úvahu skutečnost, že sídlo firmy úpadce, místo realizace odporovatelných právních úkonů, zbývající majetek úpadce a většina věřitelů úpadce „se nachází“ na území hl. m. P. a že u Městského soudu v Praze probíhají další spory vyvolané konkursním řízením. Je rovněž otázkou, zda, rozhodnutím Vrchního soudu v Praze nedošlo k porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobod, příp. „k odnětí práva na zákonného soudce podle čl. 38“. Dovolatel navrhl, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení, anebo, určeno, že věcně a místně příslušným soudem je Městský soud v Praze.

Žalovaný se ve svém písemném vyjádření k dovolání ztotožnil s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhl, aby dovolání bylo jako nepřípustné odmítnuto.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou, zastoupenou advokátem ve smyslu ust. § 241 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).

Podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Podle ustanovení § 238 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto

a) o žalobě na obnovu řízení,

b) o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí ( § 235h odst. 1 věta druhá).

Podle ustanovení § 238a odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto

a) ve věci konkursu a vyrovnání,

b) o žalobě pro zmatečnost,

c) o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí,

d) ve věci zastavení výkonu rozhodnutí,

e) ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí,

f) o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí,

g) o povinnostech vydražitele uvedeného v § 336m odst. 2 (§ 336n) a v § 338 za odst. 2.

Podle ustanovení § 239 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo

a) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,

b) v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2).

Podle ustanovení § 239 odst. 2 o. s. ř. je dovolání rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo

a) potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle § 104 odst. 1,

b) potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka

(§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2).

Podle ustanovení § 239 odst. 3 o. s. ř. je dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření (§ 75a).

V posuzovaném případě žalobce dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo zrušeno usnesení soudu prvního stupně a věc byla postoupena k dalšímu řízení Okresnímu soudu Plzeň - město jako soudu věcně a místně příslušnému.

Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. není dána, neboť toto ustanovení upravuje přípustnost dovolání proti rozhodnutí ve věci samé; rozhodnutí, jímž bylo zrušeno usnesení soudu prvního stupně a věc byla postoupena k dalšímu řízení Okresnímu soudu Plzeň - město jako soudu věcně a místně příslušném není rozhodnutím ve věci samé.

Dovolání není přípustné podle ustanovení § 238 a § 238a o. s. ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovaných. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani

z ustanovení § 239 odst. 1, 2 a 3 o. s. ř., neboť nejde o případy v těchto ustanoveních uvedené.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. července 2006

JUDr. Olga Puškinová, v.r.

předsedkyně senátu

Vydáno: 31. July 2006