JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 30 Cdo 1770/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy

JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci V. V., zastoupené advokátkou, a nezletilého Z. V., zastoupeného Městskou částí P., dětí V. V., zastoupené advokátkou, a Z. V., zastoupeného advokátem, o snížení výživného, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp.zn. 5 P 339/2002, o dovolání otce proti rozsudku Městského soudu v Praze

ze dne 10. ledna 2006, č.j. 25 Co 421/2005-415, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Dovolatel je povinen zaplatit V. V. na náhradě nákladů dovolacího řzení 325,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky.

III. Dovolatel, V. V. a nezletilý Z. V. nemají právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 25. března 2005, č.j. 5 P 339/2002-393, řízení o návrhu otce na snížení výživného pro obě děti pro dobu od 1.12.2000

do 31.5.2002 zastavil (výrok I.), otcův návrh na snížení výživného pro obě děti v době od 1.6.2002 do 1.2.2003 zamítl (výrok II.) a od 2.2.2003 snížil výživné otce pro V. V. na 1.000,- Kč měsíčně a pro nezletilého Z. V. na 800,- Kč měsíčně (výrok III.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).

Městský soud v Praze k odvolání všech účastníků rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že výživné otce se od 1.12.2000 do 1.2.2003 snižuje pro V.

na 1.700,- Kč měsíčně a pro nezl. Z. na 1.300,- Kč měsíčně; pro dobu od 2.2.2003 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

Otec (dále dovolatel) v podaném dovolání ohledně jeho přípustnosti vyjadřuje názor, že ačkoli je podle § 237 odst. 2 písm. b) o.s.ř. nelze podat, s přihlédnutím

na důvody jím uvedené v dovolání je podat lze. Namítá, že výše výživného je nepřiměřená k jeho příjmu. Navrhuje, aby Nejvyšší soud ČR rozsudek odvolacího sodu zrušil a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.

Matka ve vyjádření k dovolání upozorňuje, že dovolání ve věci podle § 237 odst. 2 písm. b) o.s.ř. není přípustné. Poukazuje na to, že otec v minulosti již jednou podal dovolání, jež bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 2.2.2004, sp.zn. 30 Cdo 573/2003 odmítnuto. Navrhuje, aby otcovo dovolání bylo odmítnuto.

Nejvyšší soud České republiky, který jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) věc projednal bez jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Přípustnost dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu upravuje o. s. ř. v ustanoveních § 237, § 238, § 238a a § 239 o.s.ř.

Podle § 237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl

ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b)

a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; podle odst. 2 písm. b) dovolání podle odst. 1 není přípustné

ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.

Podle § 238 o.s.ř. dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto a) o žalobě na obnovu řízení, b) o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí (§ 235h odst. 1 věta druhá); ustanovení § 237 platí obdobně.

Podle § 238a o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto a) ve věci konkursu a vyrovnání, b) o žalobě pro zmatečnost, c) o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, d) ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, e) ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, f) o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí,

g) o povinnostech vydražitele uvedeného v § 336m odst. 2 (§ 226n) a v § 338za odst. 2; ustanovení § 237 odst. 1 a 3 platí obdobně.

Podle § 239 o.s.ř. dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo a) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží, b) v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle

§ 107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2), rovněž proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo a) potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle § 104 odst. 1, b) potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto v týchž případech, jež jsou uvedeny v odst. 1 písm. b), a též proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh

na předběžné opatření (§ 75a).

Dovolání v této věci směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o výživném pro děti dovolatele zčásti změněn a zčásti potvrzen. Z hlediska přípustnosti dovolání podle citovaných ustanovení o.s.ř. tak přichází v úvahu pouze § 237 odst. 1 písm. a), c) o.s.ř. To se však nevztahuje na rozsudky ve věcech upravených v zákoně o rodině, s výjimkou rozsudků o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení (§ 237 odst. 2 písm. b/ o.s.ř.).

Se zřetelem k této zákonné úpravě přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu měnícímu resp. potvrzujícímu rozsudek soudu prvního stupně

ve věcech upravených zákonem o rodině, mezi něž patří i rozsudky upravující výživné mezi rodiči a dětmi (§ 85 a násl. zák. o rodině), aniž by posuzovaná věc byla výjimkou ve smyslu § 237 odst. 2 písm. b) o.s.ř., nelze učinit jiný závěr, než že pro povahu věci, v níž odvolací soud rozhodoval, není dovolání ve smyslu § 237 o.s.ř. přípustné.

Protože dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž z vyložených důvodů dovolání není přípustné, dovolacímu soudu nezbylo, než je odmítnout, aniž by se mohl zabývat jeho důvodností (§ 243b odst. 5, 6 část věty

za středníkem, § 218 písm. c/ o.s.ř.). K týmž závěrům, jež dovolatel zjevně nerespektuje, dospěl Nejvyšší soud ČR již ve svém usnesení ze dne 2.2.2004, č.j. 30 Cdo 573/2003-300, týkajícím se výživného mezi týmiž účastníky, jak na to správně poukazuje matka ve svém vyjádření.

Protože dovolatelovo dovolání bylo odmítnuto, je povinen ve smyslu § 243b odst. 4 věta první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1,2 a § 146 odst. 3 o.s.ř. nahradit ostatním účastníkům náklady, které v dovolacím řízení vynaložili.

MUDr. V. V. vynaložila v dovolacím řízení náklady na zastoupení advokátem. Rozhodování o odměně za zastupování advokátem se řídí vyhláškou

č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif),

ve znění pozdějších předpisů, ve znění vyhlášky č. 49/2001 Sb. Z této vyhlášky

(srov. její ustanovení § 7 písm. b/, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15, § 18 odst. 1) vyplývá, že advokátu zastupujícímu V. V. náleží odměna ve výši 250,- Kč

a paušální částka náhrad za jeden úkon právní služby ve výši 75,- Kč (§ 13 odst. 3, § 11 odst. 1 písm. d/ cit. vyhlášek). Celkovou částku 325,- Kč u V. V. je dovolatel povinen zaplatit v zákonné lhůtě (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám advokáta, který jmenovanou v dovolacím řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení mezi dovolatelem a oběma dětmi bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věta první, § 224 odst. 5 věta první, § 224 odst. 1,

§ 151 odst. 1 a § 146 odst. 2 věta první o.s.ř., když úspěšným dětem v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. června 2006

JUDr. Karel Podolka, v.r.

předseda senátu

Vydáno: 28. June 2006