JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 30 Cdo 1700/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobců a) L. B., a b) J. M., obou zastoupených advokátem, proti žalovaným 1) R. B., zastoupeného advokátem, a 2) R. D., zastoupenému advokátem, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 24 C 25/96, o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. října 2007, č. j. 1 Co 262/2006-456, t a k t o :

Dovolání žalobců se odmítá.

Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění

(§ 243c odst. 2 o. s. ř.):

Krajský soud v Brně výrokem I. rozsudku ze dne 26. září 2003, č. j. 24 C 25/96-334, zamítl žalobu, aby žalovaní zaplatili žalobcům společně a nerozdílně každému z nich částku 100.000,- Kč z titulu náhrady nemajetkové újmy v penězích podle § 13 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Výrokem II. a IV. zamítl žalobu, aby první žalovaný doručil každému z žalobců na adresu jejich bydliště omluvný dopis s textem uvedeným ve výrocích. Výrokem III. a V. zamítl žalobu, aby druhý žalovaný doručil každému z žalobců na adresu jejich bydliště omluvný dopis s textem uvedeným ve výrocích. Výrokem VI. rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalobců Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 24. října 2007, č. j. 1 Co 262/2006-456, výrokem I. rozsudek krajského soudu v napadených výrocích I., II. a IV., pokud jimi bylo rozhodnuto ve vztahu k prvnímu žalovanému zrušil, a řízení v této části zastavil. Výrokem II. ve zbývajících napadených výrocích I., III., V. a VI., ve vztahu k druhému žalovanému rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) potvrdil. Výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi oběma žalobci na straně jedné a prvním žalovaným na straně druhé. Výrokem IV. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Dospěl k závěru, že v řízení nebyl prokázán neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobců chráněných ustanovením § 11 násl. o. z. ze strany druhého žalovaného, který byl zadavatelem inzerátu, otištěného v reklamní periodické tiskovině N. ze 44. týdne roku 1995. Bylo prokázáno, že tvrzení obsažená v inzerátu, že firma B. dlužila druhému žalovanému (včetně jeho manželce) peníze, je pravdivé. Uvedení obou žalobců jménem, příjmením a bydlištěm pak považoval odvolací soud jako oprávněnou kritiku obou žalobců jako společníků této firmy, tedy osob odpovědných za tento dluh. Nebylo proto možno dovodit odpovědnost druhého žalovaného podle ustanovení § 13 o. z.

Proti výrokům II. a IV. rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Dovolací důvod spatřují v naplnění předpokladů ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Zejména poukazují na to, že sám odvolací soud řešil otázku, zda došlo či nedošlo zveřejněním inzerátu (v podobě v jaké byl zveřejněn) k zásahu do práva na ochranu osobnosti rozdílně, a tím bylo řízení postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolatelé jsou nadále přesvědčeni, že užití jejich jména, příjmení a adresy v inzerátu za účelem vyhledání dalších věřitelů bylo nadbytečné. Navíc podle jejich názoru nemohlo jít ani o oprávněnou kritiku, když smyslem inzerátu nebyla kritika činnosti žalobců, ale dohledání dalších věřitelů. Došlo tak k zásahu

do jejich práva na ochranu jména a soud tak v této souvislosti nesprávně aplikoval § 11 o. z. Navrhují, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení.

Dovolací soud po té, co přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, mimo jiné uvážil, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (když soud prvního stupně v předchozích a později zrušených rozsudcích rozhodl identicky a žalobu v posuzované části zamítl)

a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam

ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. Otázku výkladu ustanovení § 11 násl. o. z. odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu vztahující se k předpokladům odpovědnosti za zásah do práva na ochranu osobnosti fyzické osoby (obdobně srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. června 2009, sp. zn.

30 Cdo 2033/2009). Pokud je v dovolání uplatněn i dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu

a jestliže z obsahu dovolání vyplývá též dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř., nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle § 243b odst. 5 o. s. ř. ve spojení

s § 218 písm. c) téhož zákona.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 věta prvá o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1, § 151 o. s. ř., neboť žalobci s ohledem na výsledek řízení nemají na náhradu svých nákladů právo a druhému žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 2. července 2009

JUDr. Pavel P a v l í k , v. r.

předseda senátu

Vydáno: 02. July 2009

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. na klíč