JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 30 Cdo 1615/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci péče o nezletilou S. B. a nezletilou N. B., obou zastoupených kolizním opatrovníkem Městskou částí P., dětí matky M. V. a otce I. B., zastoupeného advokátem, o návrhu matky na zvýšení výživného a návrhu otce na snížení výživného, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 5 P 580/95, o dovolání otce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. prosince 2005, č. j. 39 Co 363, 364/2005 - 222, takto :

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 12. 5. 2005, č. j. 5 P 580/95 - 185, opraveným usnesením ze dne 12. 5. 2005, č. j. 5 P 580/95 - 190, zvýšil výživné otce

na nezletilou S. a nezletilou N., naposledy stanovené rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 27. 4. 1994, č. j. 16 C 374/93, s účinností od 1. 4. 2004, a to na nezletilou S. na částku 1.300,- Kč měsíčně a na nezletilou N. na částku 1.100,- Kč měsíčně s tím, že výživné je splatné vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky; dále otci uložil povinnost uhradit dluh na zvýšeném výživném za dobu od 1. 4. 2004

do 30. 4. 2005 ve výši 2.600,- Kč na každou nezletilou ve splátkách po 100,- Kč měsíčně, splatných spolu s běžným výživným pod ztrátou výhody splátek počínaje měsícem červnem 2005 do zaplacení. Současně zamítl návrh otce na snížení výživného a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

K odvolání otce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 12. 2005, č. j. 39 Co 363, 364/2005 - 222, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o zvýšení výživného a snížení výživného potvrdil, ve výroku o nedoplatku na výživném jej změnil tak, že nedoplatek

na výživném vzniklý za dobu od 1. 4. 2004 do 31. 12. 2005 ve výši 4.200,- Kč pro každou z nezletilých je otec povinen zaplatit ve dvou splátkách po 4.200,- Kč splatných k rukám matky do 30. 6. 2006 a do 30. 12. 2006 pod ztrátou výhody splátek; dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal otec dovolání, v němž vyjádřil nesouhlas s rozsudky soudů obou stupňů, neboť má za to, že nepřihlédly k jeho námitkám

o skutečné výši jeho příjmů, které mu neumožňují přispívat nezletilým dcerám na výživné

ve výši stanovené soudem. Namítá, že ani při placení dosavadního výživného (celkem ve výši 2700,- Sk + poštovné) mu jeho zbývající část příjmu (ve výši 1.954,- Sk) neumožňuje uspokojovat jeho základní životní potřeby. Soudy obou stupňů ani nevzaly v potaz rozdíl

v měnovém kurzu české a slovenské koruny, který dovolatele znevýhodňuje. S ohledem

na uvedené skutečnosti je tedy pro něj nepřijatelné, aby platil stanovené částky a nedoplatek na výživném. Otec má dále za to, že v řízení nebyly akceptovány předložené důkazy, že soudy se nezabývaly jeho finanční situací, čímž došlo k porušení občanského soudního řádu, Ústavy Slovenské republiky a Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod. Vzhledem k tomu, že nebyl správně zjištěn skutkový stav věci a skutková zjištění soudů obou stupňů nemají oporu v provedeném dokazování, navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení; současně požádal o odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) se především zabýval otázkou, zda je dána pravomoc soudů České republiky pro řízení, které bylo zahájeno dnem, kdy soudu byl doručen návrh matky na zvýšení výživného pro obě nezletilé děti, tj. dnem

15. 10. 2003 (otec podal návrh na snížení výživného dne 1. 3. 2004).

Podle § 2 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním,

ve znění pozdějších předpisů (dále „ZMPS“), se ustanovení ZMPS použije, jen pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána. Dvoustrannou mezinárodní smlouvou, která Českou republikou váže ve vztahu ke Slovenské republice, je Smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních věcech podepsaná dne 29. října 1992 a vyhlášená pod č. 209/1993 Sb. Podle čl. I. Závěrečného protokolu k této smlouvě k řízení o právních vztazích mezi rodiči a dětmi je dána pravomoc soudu smluvní strany, na jejímž území má dítě bydliště v době zahájení řízení. Při nedostatku výslovné smluvní úpravy dále platí ust. § 48 ZMPS, podle něhož české soudy (je-li dána jejich pravomoc) postupují v řízení podle českých procesních předpisů, přičemž všichni účastníci mají rovné postavení při uplatňování svých práv. Procesním předpisem, který ve smyslu citovaného § 48 ZMPS přichází v úvahu, je občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

Dovolací soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem, ve lhůtě uvedené v ust. § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti takovému rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).

Podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé

po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Podle § 237 odst. 2 o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné a) ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím

20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží, b) ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.

V dané věci otec nezletilých dětí dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, kterým byl částečně potvrzen a částečně změněn rozsudek soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o zvýšení výživného pro nezletilé děti, o nedoplatku na výživném a o návrhu otce na snížení výživného.

Přípustnost dovolání proti napadenému rozsudku odvolacího soudu podle ust. § 237

o. s. ř. v posuzovaném případě není dána, a to již proto, že otec dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci upravené zákonem o rodině (zákon č. 94/1963 Sb., o rodině,

ve znění pozdějších předpisů), přičemž se nejedná o žádnou z výjimek uvedených v ust. § 237 odst. 2 písm. b) o. s. ř.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání otce směřuje proti takovému rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž tento mimořádný opravný prostředek není přípustný. Nejvyšší soud ČR proto dovolání otce - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., neboť otec nezletilých s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů tohoto řízení právo a ostatním účastníkům v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. června 2006

JUDr. Olga Puškinová, v. r.

předsedkyně senátu

Vydáno: 21. June 2006