JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 30 Cdo 160/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně

JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobkyně D. Z., proti žalované E. F., o obnovu řízení, k žádosti žalobkyně o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 17 C 48/2005, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 31. května 2007, č. j. 12 Co 549/2007 - 35, a proti usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 2. listopadu 2006, č. j. 17 C 48/2005 - 26, takto:

I. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci

ze dne 31. května 2007, č. j. 12 Co 549/2007 - 35, se odmítá.

II. Řízení o dovolání proti usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne

2. listopadu 2006, č. j. 17 C 48/2005 - 26, se zastavuje.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Olomouci usnesením ze dne 2. 11. 2006, č. j. 17 C 48/2005 - 26, nepřiznal žalobkyni osvobození od soudních poplatků a současně zamítl její žádost

o ustanovení zástupce z řad advokátů.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci usnesením ze dne 31. 5. 2007, č. j. 12 Co 549/2007 - 35, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu a výslovně též proti usnesení soudu prvního stupně podala žalobkyně dovolání, v němž vyjádřila nesouhlas s rozhodnutími soudů obou stupňů.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou (účastnicí řízení), dospěl po přezkoumání věci k závěru, že dovolání v daném případě směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolání sice v projednávané věci není sepsáno advokátem

a dovolatelka ani netvrdí, že by měla právnické vzdělání, avšak vzhledem k tomu,

že dovolání není přípustné, není nedostatek podmínky povinného zastoupení důvodem pro postup podle § 104 odst. 2 o. s. ř. a pro zastavení dovolacího řízení (§ 241b odst. 2 o. s. ř.).

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud

to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).

Podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Podle ustanovení § 238 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto

a) o žalobě na obnovu řízení,

b) o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí ( § 235h odst. 1 věta druhá).

Podle ustanovení § 238a odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto

a) ve věci konkursu a vyrovnání,

b) o žalobě pro zmatečnost,

c) o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí,

d) ve věci zastavení výkonu rozhodnutí,

e) ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí,

f) o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí,

g) o povinnostech vydražitele uvedeného v § 336m odst. 2 (§ 336n) a v § 338

za odst. 2.

Podle ustanovení § 239 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo

a) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,

b) v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2).

Podle ustanovení § 239 odst. 2 o. s. ř. je dovolání rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo

a) potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle § 104

odst. 1,

b) potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka

(§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2).

Podle ustanovení § 239 odst. 3 o. s. ř. je dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření (§ 75a).

V posuzovaném případě žalobkyně dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto,

že žalobkyni se nepřiznává osvobození od soudních poplatků, a byla zamítnuta její žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů.

Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. není dána, neboť toto ustanovení upravuje přípustnost dovolání proti rozhodnutí ve věci samé; usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí žádosti o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení advokáta pro řízení, není rozhodnutím ve věci samé.

Dovolání není přípustné podle ustanovení § 238 a § 238a o. s. ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovaných. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani

z ustanovení § 239 odst. 1, 2 a 3 o. s. ř., neboť nejde o případy v těchto ustanoveních uvedené.

Je tedy zřejmé, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud ČR proto dovolání podle ust. § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně

je odvolání (viz § 201 o. s. ř.); občanský soudní řád proto také ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Tím,

že žalobkyně směřuje „dovolání“ přímo proti rozhodnutí soudu prvního stupně, uvedenou podmínku dovolacího řízení opomíjí. Nedostatek funkční příslušnosti

je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení; Nejvyšší soud proto řízení

o „dovolání“ proti rozsudku okresního soudu, které touto vadou trpí, zastavil (§ 104 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 4. března 2008

JUDr. Olga Puškinová, v.r.

předsedkyně senátu

Vydáno: 04. March 2008