JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 30 Cdo 156/2004

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobce J. B., proti žalované České republice, Ministerstvu vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, o vydání průkazu totožnosti pro cizince, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn.

8 C 70/2002, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne

21. července 2003, č.j. 17 Co 354/2003-54, takto:

I. Řízení se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze usnesením v záhlaví označeným k odvolání žalobce potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 15. října 2002, č.j. 8 C 70/2002-36, jímž bylo řízení zastaveno s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Okresnímu ředitelství policie ČR – oddělení cizinecké policie K. a rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) věc přezkoumal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném

od 1. 1. 2001 (dále též jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním je napadeno rozhodnutí odvolacího soudu vydané po 1. 1. 2001 a po řízení provedeném podle Občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2001 (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád,

ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a dospěl k závěru, že

v posuzovaném případě brání meritornímu rozhodnutí o dovolání nedostatek podmínky dovolacího řízení.

Podle ustanovení § 240 odst. 1 věty první o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení § 241 odst. 1 věty první o. s. ř. dovolatel musí být zastoupen advokátem nebo notářem; to neplatí, má-li dovolatel právnické vzdělání, popřípadě jedná-li za něj osoba uvedená v § 21 nebo v § 21a anebo v § 21b, která má právnické vzdělání. Notář může dovolatele zastupovat jen v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními předpisy (§ 241 odst. 1 věty druhé o. s. ř.). Podle ustanovení § 241 odst. 2 o. s. ř. nemá-li dovolatel právnické vzdělání, musí být dovolání sepsáno advokátem, notářem nebo osobou uvedenou v § 21 nebo v § 21a anebo v § 21b, která má právnické vzdělání.

Dovolání je mimořádný opravný prostředek, kterým lze napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Mimořádnost tohoto opravného prostředku odůvodňuje požadavek, aby účastník řízení (osoba uvedená v § 21 nebo v § 21a anebo v § 21b, která za něj jedná), který se rozhodl dovolání uplatnit, měl právnické vzdělání nebo, aby byl zastoupen osobou, která je podle zákona povolána poskytovat právní pomoc [advokátem nebo - jde-li o věci uvedené v § 3 odst. 1 písm. b) a § 3 odst. 2 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů - notářem], jestliže sám nebo osoba uvedená v § 21 nebo v § 21a anebo v § 21b, která za něj jedná, takového vzdělání nedosáhla.

Z ustanovení § 241 odst. 1 věty první a z ustanovení § 241 odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že dovolatel - pokud nemá právnické vzdělání buď sám nebo osoba uvedená v § 21 nebo v § 21a anebo v § 21b, která za něj jedná - musí být při podání dovolání zastoupen advokátem (notářem) a současně, že tento procesní úkon může učinit jen prostřednictvím takového zmocněnce. Citované ustanovení představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze vydat rozhodnutí, kterým se řízení končí (rozhodnutí ve věci samé).

V posuzovaném případě podal žalobce dovolání proti usnesení odvolacího soudu, aniž by při tomto úkonu byl zastoupen advokátem (notářem), a nebylo ani prokázáno, že by měl právnické vzdělání. Obvodní soud pro Prahu 7 proto žalobce usnesením ze dne 1. prosince 2003, č. j. 8 C 70/2002-69, vyzval, aby si ve lhůtě patnácti dnů zvolil v dovolacím řízení zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání; zároveň jej poučil o tom, že dovolací řízení bude zastaveno, jestliže výzvě ve stanovené lhůtě nevyhoví. Přestože toto usnesení bylo žalobci doručeno dne 19. 12. 2003, žalobce výzvě dosud nevyhověl.

Z uvedeného vyplývá, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku dovolacího řízení a přes výzvu a poučení o důsledcích své nečinnosti do dnešního dne nedostatek podmínky dovolacího řízení podle ustanovení § 241 odst. 1, věty první

a § 241 odst. 2 o. s. ř. neodstranil. Nejvyšší soud České republiky proto řízení

o dovolání žalobce - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - podle ustanovení

§ 243c odst. 1 a § 104 odst. 2, věty třetí o. s. ř. zastavil.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1, § 146 odst. 2 věta první o. s. ř., neboť dovolatel z procesního hlediska zavinil, že řízení bylo zastaveno a žalované podle obsahu spisu náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 1. listopadu 2004

JUDr. Karel Podolka, v. r.

předseda senátu

Vydáno: 01. November 2004