JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 30 Cdo 1518/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně

JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobce M. H., zastoupeného advokátem, proti žalovanému S. H., zastoupenému advokátem,

o zvýšení výživného pro zletilého syna, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod

sp. zn. 6 C 1279/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně

ze dne 30. ledna 2006, č. j. 17 Co 380/2004 - 75, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud ve Znojmě rozsudkem ze dne 8. 11. 2004, č. j. 6 C 1279/2003 - 47, rozhodl, že „výživné, stanovené žalobci pro žalovaného rozsudkem Okresního soudu

ve Znojmě ze dne 17. 8. 1993, č. j. P 28/90 - 23, částkou 480,- Kč měsíčně, se počínaje dnem 10. 9. 2003 zvyšuje na částku 1.000,- Kč měsíčně a toto se pak dále dnem 1. 1. 2004 zvyšuje na částku 1.500,- Kč měsíčně, což je žalovaný povinen platit nadále k rukám žalobce vždy do 5. dne v měsíci předem“. Dále bylo rozhodnuto, že „dlužné již splatné zvýšené výživné za období od 10. 9. 2003 do 30. 11. 2004 v částce 13.144,- Kč, je žalovaný oprávněn doplatit ve splátkách po 500,- Kč měsíčně, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, spolu s běžným výživným, pod ztrátou výhody splátek“; současně soud prvního stupně rozhodl o náhradě nákladů řízení

ve vztahu mezi účastníky.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 30. 1. 2006, č. j. 17 Co 380/2004 - 75, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o zvýšení výživného potvrdil, ve výroku o dlužném zvýšeném jej změnil tak, že „dlužné zvýšené výživné

za dobu od 10. 9. 2003 do 31. 1. 2006 ve výši 22.224,- Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci ve dvou splátkách tak, že částku 12.224,- Kč zaplatí do tří měsíců a částku 10.000,- Kč do šesti měsíců v obou případech od právní moci tohoto rozsudku

pod ztrátou výhody splátek“, dále jej změnil ve výroku o nákladech řízení před soudem prvního stupně tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo, a současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení rovněž tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Proti výrokům rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení před soudy obou stupňů podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. Namítá, že napadené výroky o nákladech řízení nemají oporu v provedeném dokazování a neodpovídají rozhodnutí ve věci samé, tedy procesnímu úspěchu žalobce. Vzhledem k absenci řádného odůvodnění použití ust. § 150 o. s. ř. jsou kromě toho nesrozumitelné a nepřezkoumatelné. Navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl v napadených výrocích o nákladech řízení před soudy obou stupňů zrušen a aby mu věc byla v tomto rozsahu vrácena k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, dospěl po přezkoumání věci k závěru, že dovolání není přípustné.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).

Podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje

k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm.c)].

Podle ustanovení § 238 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto a) o žalobě na obnovu řízení, b) o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí (§ 235h odst. 1 věta druhá).

Podle ustanovení § 238a odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto

a) ve věci konkursu a vyrovnání,

b) o žalobě pro zmatečnost,

c) o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí,

d) ve věci zastavení výkonu rozhodnutí,

e) ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí,

f) o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí,

g) o povinnostech vydražitele uvedeného v § 336m odst. 2 (§ 336n) a v § 338za odst. 2.

Podle ustanovení § 239 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo

a) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,

b) v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a

o záměně účastníka (§ 92 odst. 2).

Podle ustanovení § 239 odst. 2 o. s. ř. je dovolání rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo

a) potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle § 104 odst. 1,

b) potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto

o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2).

Podle ustanovení § 239 odst. 3 o. s. ř. je dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření (§ 75a).

V dané věci žalobce dovoláním napadá výroky rozsudku odvolacího soudu, jimiž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky před soudy obou stupňů.

Přípustnost dovolání proti těmto výrokům, jenž mají povahu usnesení (§ 167 odst. 1 o. s. ř.), není podle § 237 odst. 1 o. s. ř. dána, a to již z toho důvodu, že se nejedná o rozhodnutí ve věci samé. Dovolání proti těmto výrokům není přípustné ani podle ustanovení § 238, § 238a o. s. ř., protože jimi nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou taxativně vyjmenovány v těchto ustanoveních, a nejde rovněž o žádný z případů procesních rozhodnutí uvedených v ustanovení § 239 o. s. ř.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti takovým výrokům rozsudku odvolacího soudu, proti nimž tento mimořádný opravný prostředek není přípustný. Nejvyšší soud ČR proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., když žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů tohoto řízení právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. června 2006

JUDr. Olga Puškinová, v.r.

předsedkyně senátu

Vydáno: 14. June 2006