JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 30 Cdo 1453/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Karla Podolky, v právní věci žalobce E., s. r. o., zastoupeného advokátem, proti žalované J. B., zastoupené advokátem, o žalobě podle § 42a občanského zákoníku, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 9 C 795/99, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 8. ledna 2002, č. j. 29 Co 394/2001-83, t a k t o :

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 8. ledna 2002, č. j. 29 Co 394/2001-83, se zrušuje a věc se vrací uvedenému soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozsudkem ze dne 12. dubna 2000, č. j. 9 C 795/99-43, určil, že dohoda o vypořádání společného jmění P. B. a J. B. ze dne 19. května 1999 nemá vůči žalobci právní účinky a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Uvedený rozsudek soudu prvního stupně napadla žalovaná odvoláním. V průběhu odvolacího řízení však žalobce vzal svým podáním ze dne 11. prosince 2001 žalobu zpět. Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci pak usnesením ze dne 8. ledna 2002, č. j. 29 Co 394/2001-83, s odkazem na ustanovení § 96 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") v souvislosti s ustanovením § 211 téhož zákona rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil. Rozhodl též o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Toto rozhodnutí krajského soudu nabylo právní moci dne 23. ledna 2002.

Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dne 22. března 2002 včasné dovolání. V něm zejména konstatuje, že ač byla v řízení zastoupena advokátem, výzva soudu, aby se vyjádřila ke zpětvzetí žaloby žalobcem byla doručena přímo jí, a nikoliv jejímu zástupci. Nadto podle názoru dovolatelky soud nesprávně rozhodoval o otázce náhrady nákladů řízení. Navrhla proto, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobce se k podanému dovolání nevyjádřil.

Dovolací soud uvážil, že dovolání žalované bylo podáno oprávněnou osobou - účastnicí řízení, řádně zastoupenou advokátem podle ustanovení § 241 odst. 1 o. s. ř., stalo se tak ve lhůtě stanovené ustanovením § 240 odst. 1 o. s. ř., je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením § 241a odst. 1 o. s. ř. Dovolání vychází mimo jiné fakticky též z dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Přípustnost dovolání je odůvodněna ustanovením § 239 odst. 1 písm. a) o.s.ř. Dovolací soud pak přezkoumal napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci v souladu s ustanovením § 242 odst. 1 až 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího je poznamenáno vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a nelze je proto považovat za správné (§ 243b odst. 2 o. s. ř.).

Jak již bylo uvedeno, žalobce v průběhu odvolacího řízení vzal svým přípisem podaným u soudu dne 11. prosince 2001 žalobu v označené věci zpět. Jak vyplývá z odůvodnění dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu, odvolací soud vycházel při svém rozhodování mimo jiné z úvahy, že s důvody, které vedly žalobce ke zpětvzetí žaloby, byla žalovaná (soudem) seznámena a zároveň byla vyzvána ke sdělení stanoviska k tomuto procesnímu úkonu žalobce. Přípis obsahující tuto výzvu měl být žalované doručen dne 19. prosince 2001. Obsahoval též poučení o tom, že pokud žalovaná nebude na výzvu soudu písemně reagovat, předpokládá se, že nemá důvody, pro které by nemohla souhlasit s tímto zpětvzetím žaloby, a že důvody zpětvzetí žaloby se zakládají na pravdě. Odvolací soud poté při rozhodování podle ustanovení § 96 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 211 téhož zákona přihlédl k tomu, že žalovaná ve stanovené lhůtě na výzvu soudu nereagovala.

Z obsahu spisu vyplývá, že žalovaná dne 13. září 1999 udělila v tomto řízení procesní plnou moc advokátu. Ze spisu není seznatelné, že by v průběhu řízení tato plná moc byla případně odvolána nebo vypovězena. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že má-li účastník zástupce s procesní plnou mocí, doručuje se písemnost podle ustanovení § 49 odst. 1 věta první o. s. ř. pouze tomuto zástupci. Odvolací soud však přehlédl, že zmíněná výzva ze dne 13. prosince 2001 mající zakotvení v ustanovení § 96 odst. 3 o. s. ř. byla doručována přímo žalované a nikoliv jejímu právnímu zástupci. Nelze proto mít zato, že tato výzva byla náležitě doručena, a že tak současně nastala procesní situace, kterou odvolací soud při svém rozhodování mylně předpokládal. Nebyly tak zatím dány předpoklady, aby odvolací soud rozhodl podle ustanovení § 96 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 211 téhož zákona.

Z popsaných důvodů proto Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci podle ustanovení § 243b odst. 2, 3 a 6 o. s. ř. zrušil a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 226 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. září 2002

JUDr. Pavel Pavlík,v. r.

předseda senátu

Vydáno: 19. September 2002