JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 30 Cdo 1445/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy

JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobce J. K., zastoupeného advokátem, proti žalované L. K., o výživné rozvedeného manžela, vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 5 C 171/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. ledna 2006, č. j. 12 Co 200/2005-35, takto:

I. Dovolání žalobce proti rozsudku krajského soudu v záhlaví označenému se odmítá.

II. Řízení o dovolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Jeseníku ze dne 14. prosince 2004, č.j. 5 C 171/2004-20, se zastavuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě rozsudkem v záhlaví označeným k odvolání žalobce potvrdil rozsudek Okresního soudu v Jeseníku ze dne 14. prosince 2004, č.j.

5 C 171/2004-22, jímž byla zamítnuta žaloba, kterou „se žalobce domáhal po žalované příspěvku na výživu částkou 1.000,- Kč měsíčně“ a vysloveno, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a zároveň rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu a výslovně též proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a v němž s poukazem na ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. odvolacímu soudu vytýká, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Je přesvědčen, že soudy nesprávně posoudily skutečnosti, které uvedl v žalobě, a nevzaly vůbec v úvahu jeho zdravotní postižení a tím i zvýšené životní náklady a nevypořádaly se se všemi jím uváděnými skutečnostmi. Navrhl, aby „Nejvyšší soud ČR podle § 243b o.s.ř. rozsudky těchto soudů zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.“

Žalovaná ve svém vyjádření k dovolání popisuje některé okolnosti z jednání žalobce zejména vůči ní a dětem.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou (účastníkem řízení), věc projednal

bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.). Občanský soudní řád tak činí v ustanoveních

§ 237, § 238, § 238a a § 239 o.s.ř.

Dovolání v této věci směřuje předně proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu o výživném rozvedeného manžela, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně

ve věci samé potvrzen. Z hlediska přípustnosti dovolání přichází v úvahu ustanovení

§ 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Podle tohoto ustanovení dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písm. b), tj. jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,

a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Nic z uvedeného se však nevztahuje na rozsudky ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení (§ 237 odst. 2 o.s.ř.).

Se zřetelem k této zákonné úpravě přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu potvrzujícího rozsudek soudu prvního stupně, který byl prvním rozsudkem ve věci, upravené zákonem o rodině, kam patří i rozsudky upravující výživné rozvedeného manžela (srov. § 92 a násl. zákona č. 94/1963 Sb., o rodině), aniž by posuzovaná věc byla výjimkou ve smyslu § 237 odst. 2 písm. b) o.s.ř., nelze učinit jiný závěr, než že pro povahu věci, v níž soud prvního stupně i soud odvolací rozhodoval, není dovolání ve smyslu § 237 odst. 2 písm. b) o.s.ř. přípustné.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání (viz § 201 o. s. ř.); občanský soudní řád proto také ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Tím, že žalobce směřuje „dovolání” přímo proti rozhodnutí soudu prvého stupně, uvedenou podmínku dovolacího řízení opomíjí. Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení; Nejvyšší soud proto řízení o „dovolání“ proti rozsudku okresního soudu, které touto vadou trpí, zastavil (§ 104 odst. 1 o. s. ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5,

§ 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce, který neměl v řízení úspěch,

na náhradu nákladů řízení nemá právo a žalované žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 6. září 2006

JUDr. Karel Podolka, v. r.

předseda senátu

Vydáno: 06. September 2006