JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 30 Cdo 1405/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci péče o nezletilé děti T. - nyní již zletilou P. T. a též již zletilého J. T., dětí matky M. T. a otce J. T., o úpravu práv a povinností rodičů k dětem, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 10 P 312/98, o dovolání otce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. února 2002, č. j. 13 Co 645/2001-103, t a k t o :

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. února 2002, č. j. 13 Co 645/2001-103, se zrušuje a věc se vrací uvedenému soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Novém Jičíně rozsudkem ze dne 30. listopadu 2000, č. j. 10 P 312/98-91, zastavil řízení o výchově J. T. a rozhodl o výchově a výživě ve vztahu k tehdy dosud nezletilé P. T. a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Uvedený rozsudek soudu prvního stupně napadl otec dne 24. dubna 2001 odvoláním, o němž Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 22. února 2002, č. j. 13 Co 645/2001-103, řízení zastavil s odkazem na ustanovení § 43 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") ve spojení s § 211 téhož zákona. Rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Soud druhého stupně ve svém rozhodnutí vyšel především ze závěru, že otec sice rozsudek soudu prvního stupně napadl včasným odvoláním, avšak přes výzvu soudu otec toto odvolání neodůvodnil a neodstranil jeho vady ve smyslu ustanovení § 205 odst. 1 o. s. ř. a § 42 odst. 4 téhož zákona.

Toto rozhodnutí krajského soudu nabylo právní moci dne 28. března 2002.

Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Ostravě podal otec dne 25. dubna 2002 včasné dovolání. Přípustnost tohoto dovolání dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. f) a § 238a odst. 1 písm. f) o. s. ř. ve znění účinném do 31. prosince 2000 s odkazem na ustanovení § 241 odst. 3 písm. a) a b) téhož zákona. Konstatuje, že v době doručování usnesení soudu prvního stupně, kterým měl být vyzván k opravě vad a k doplnění odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně se v místě doručení nezdržoval, když již delší dobu bydlí na P., resp. nyní přímo v P., přičemž k tomuto tvrzení nabídl důkazy. Navrhl proto, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Ostatní účastníci se k podanému dovolání nevyjádřili.

S přihlédnutím k části dvanácté, hlavě první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým byl novelizován mimo jiné též občanský soudní řád, Nejvyšší soud České republiky, jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) věc projednal a rozhodl podle znění tohoto procesního předpisu účinného do 31. prosince 2000, neboť odvolací soud v tomto případě rozhodoval o odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně vydanému přede dnem účinnosti novely provedené zákonem č. 30/2000 Sb.

Dovolací soud uvážil, že dovolání v této věci bylo podáno oprávněnou osobou - účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem podle ustanovení § 241 odst. 1 o. s. ř., stalo se tak ve lhůtě stanovené ustanovením § 240 odst. 1 o. s. ř., je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením § 241 odst. 2 o. s. ř., opírá se především o možný případ přípustnosti dovolání podle § 238a odst. 1 písm. f) o. s. ř. a vychází z dovolacích důvodů podle ustanovení § 241 odst. 3 písm. a) a b) o. s. ř. Dovolací soud pak přezkoumal napadené usnesení odvolacího soudu v souladu s ustanovením § 242 odst. 1 až 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že podané dovolání je ve své podstatě důvodné, takže z tohoto pohledu není možno dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu považovat za správné (§ 243b odst. 1 o. s. ř.).

Předseda senátu vyzve účastníky, aby nesprávné nebo neúplné podání bylo opraveno nebo doplněno. Poučuje účastníky také, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. Není-li přes výzvu předsedy senátu podání opraveno nebo doplněno a v řízení není možno pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení zastaví. O těchto následcích musí být účastník poučen (§ 43 odst. 1 a 2 o. s. ř.).

Odvolací soud správně vycházel ze skutečnosti, že podání otce datované dne 21. dubna 2001 a označené jako odvolání nesplňuje zákonné předpoklady obsažené v ustanovení § 205 odst. 1 a § 42 odst. 4 o. s. ř. Z rozhodnutí tohoto soudu ze dne 22. února 2002 však již není seznatelné, zda se odvolací soud také náležitě zabýval tím, zda výzva k odstranění těchto nedostatků skutečně také byla otci náležitě doručena postupem podle § 46 o. s. ř., když vůbec neuvádí zda, resp. kdy podle jeho názoru měla být tato výzva otci doručena. To přesto, že v průběhu řízení se projevily závažnější problémy s doručováním otci, což vedlo i k ustanovení opatrovníka otci podle ustanovení § 29 odst. 2 o. s. ř. Přesto obě zásilky obsahující tuto výzvu a připojené k č. l. 99 p. v. se soudu vrátily nevyzvednuté. Pokud však odvolací soud jakkoliv nezodpověděl otázku, zda výzva k odstranění vad odvolání byla či nebyla odvolateli doručena, nebyly tak dány předpoklady k postupu podle ustanovení § 43 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 211 téhož zákona.

Z popsaných důvodů proto Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě podle ustanovení § 243b odst. 1, 2 a 5 o. s. ř. zrušil a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. září 2002

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.

předseda senátu

Vydáno: 19. September 2002