JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 30 Cdo 1294/2005

Právní věty

Nejsou k dispozici

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy

JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobců a) V. M., a b) M. M., obou zastoupených advokátem, proti žalované M. z., a.s., zastoupené advokátem, o určení neúčinnosti upsání akcií nepeněžitými vklady, vedené u Okresního soudu Plzeň - jih pod sp.zn.

8 C 83/2003, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. září 2004, č.j. 12 Co 275/2004-137, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 29. září 2004, č.j. 12 Co 275/2004-137, se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Plzni k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobci se domáhali žalobou podanou u Okresního soudu Plzeň - jih dne 18.8.2003 určení právní neúčinnosti úpisu akcií nepeněžitými vklady vůči žalobcům, tak jak vyplývá z notářského zápisu Mgr. L. Č. ze dne 7.11.2000, č.j. NZ 167/2000, N 173/2000, kterým vložilo Zemědělsko-obchodní družstvo M., do základního kapitálu žalované M. zemědělské a.s., nepeněžitý vklad odpovídající nemovitostem:

- zemědělské hospodářské budově (zem. stav. bez čp/če) na pozemku dle KN

- pozemku dle KN p.č. 354/1 - trvalý travní porost

- pozemku dle KN p.č. 354/2 - trvalý travní porost

- pozemku dle KN p.č. 355 - ostatní plocha, neplodná půda

- pozemku dle KN p.č. 356 - orná půda

- pozemku dle KN p.č. 358 - ostatní plocha, jiná plocha

- pozemku dle KN p.č. 361/2 - ostatní plocha, jiná plocha

- pozemku dle KN p.č. 362/1- zahrada

- pozemku dle KN p.č. 362/2 - ostatní plocha, jiná plocha

- pozemku dle KN p.č. 365 - ostatní plocha, jiná plocha

- pozemku dle KN p.č. 366 – zahrada

- pozemku dle KN p.č. 806 - ostatní plocha, ostatní komunikace

- pozemku dle KN p.č. 807 - ostatní plocha, ostatní komunikace

- pozemkům ve zjednodušené evidenci - parcel původ Pozemkový katastr (PK) pč. 361, 369, 372, 373/2 a 387/10 nyní zapsanými na LV č. 599 pro obec M. a k.ú. M.,

- pozemku dle KN p.č. 48/2 - ostatní plocha, manipulační plocha

- pozemku dle KN p.č. 48/3 - ostatní plocha, manipulační plocha

- pozemku dle KN p.č. 48/4 - ostatní plocha, manipulační plocha nyní zapsanými na LV č. 138 pro obec a k.ú. Ch.,

- pozemku dle KN p.č. 274 - ostatní plocha, neplodná půda

- pozemku dle KN p.č. 13 - ostatní plocha, jiná plocha

- pozemku dle KN p.č. 15/2 - ostatní plocha, neplodná půda

- pozemku dle KN p.č. 15/3 - ostatní plocha, manipulační plocha

- pozemku dle KN p.č. 16 - ostatní plocha, manipulační plocha

- pozemku dle KN p.č. 680 - lesní pozemek nyní zapsanými na LV č. 480 pro obec M. a k.ú. B.,

- pozemku dle KN 532/6 - trvalý travní porost (dříve pozemek PK č. 532/6)

- pozemku dle KN 556/4 - orná půda (dříve pozemek PK č. 556/4)

- pozemku dle KN 574/71 - trvalý travní porost (dříve pozemek PK č. 574/41) nyní zapsanými na LV č. 597 pro obec a k.ú. M.,

- pozemku dle KN st. p.č. 104 - zastavěná plocha a nádvoří

- pozemku dle KN p.č. 73 – zahrada

- pozemku dle KN p.č. 363 - ostatní plocha, neplodná půda

- pozemku dle KN p.č. 1239 - ostatní plocha, ostatní komunikace nyní zapsanými na LV č. 138 pro obec K. a k.ú. K. u N.,

- pozemku dle KN p.č. 79/3 – zahrada

- pozemkům ve zjednodušené evidenci - parcel původ Pozemkový katastr (PK) p.č. 99 a 1003

- pozemku ve zjednodušené evidenci - parcely původ Podílový plán nebo jiný podklad (GP) p.č. 93/9 - díl 2 nyní zapsanými na LV č. 606 pro obec M. a k.ú. Ž.,

- pozemku dle KN p.č. 498 - trvalý travní porost nyní zapsanému na LV č. 591 pro obec M. a k.ú. Z. u M.,

- pozemkům ve zjednodušené evidenci - parcel původ Pozemkový katastr (PK) p.č. 491/2 a 1184/1 nyní zapsanými na LV č. 1647 pro obec a k.ú. N.,

- pozemku dle KN p.č. 173/1 - ostatní plocha, manipulační plocha

- pozemku dle KN p.č. 173/4 - ostatní plocha, jiná plocha

- pozemkům ve zjednodušené evidenci - parcel původ Pozemkový katastr (PK) p.č. 186 a 2272/2 nyní zapsanými na LV č. 326 pro obec a k.ú. N.,

- pozemku dle KN p.č. 121/1 – zahrada nyní zapsanému na LV č. 332 pro obec a k.ú. N.,

a dále pohledávce v částce 3.000.000,- Kč za M. zemědělskou a.s. jako zbytek neuhrazené faktury za materiál č. 992031, když vklad vlastnického práva žalované akciové společnosti k předmětným nemovitostem byl povolen rozhodnutím Katastrálního úřadu P., č.j. V5 93/2001.

Žalobci zejména uvedli, že mají vůči dlužníku Zemědělsko-obchodnímu družstvu M., vykonatelnou pohledávku

ve výši 220.416,- Kč s příslušenstvím, přiznanou na základě pravomocného rozsudku Okresního soudu Plzeň - jih ze dne 8.3.2000, č.j. 7 C 44/95-176, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 29.5.2002, č.j. 18 Co 109/2002. S právními účinky

ke dni 3.12.1998 byla do obchodního rejstříku, vedeného Krajským soudem v Plzni, zapsána žalovaná akciová společnost, když jejím jediným zakladatelem a akcionářem byl od okamžiku jejího založení a vzniku do 17.1.2001 jmenovaný dlužník. Úpisem akcií nepeněžitými vklady, tak jak vyplývá z uvedeného notářského zápisu, vložil dlužník do základního kapitálu žalované akciové společnosti nepeněžitý vklad odpovídající nemovitostem a nesplacené pohledávce specifikovaným v žalobním petitu, doposud v jeho vlastnictví. Vklad vlastnického práva pro žalovanou a.s. k předmětným nemovitostem byl povolen rozhodnutím Katastrálního úřadu P., č.j.

V5 93/2001. Tímto úpisem nepeněžitými vklady, v důsledku něhož byly převedeny předmětné nemovitosti a nesplacená pohledávka na žalovanou a.s., dlužník znemožnil žalobcům podat úspěšně návrh na výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí a přikázáním pohledávky, čímž došlo ke zkrácení vymahatelné pohledávky žalobců. Že na straně dlužníka, Zemědělsko-obchodního družstva M., se přitom jednalo o zjevný úmysl zkrátit svého věřitele, prokazatelně vyplývá ze skutečnosti, že dlužník byl v době převodu předmětu vkladu jediným akcionářem žalované a.s. Jednalo se tedy o poměr mezi ovládající a ovládanou osobou (mezi mateřskou a dceřinou obchodní společností). Žalované a.s. pak úmysl dlužníka zkrátit žalobce jako své věřitele nejen musel být dobře znám, ale dokonce se na tomto zkrácení žalobců aktivně podílela, když v rozhodné době někteří členové představenstva Zemědělsko-obchodního družstva M. jako dlužníka byli zároveň členy představenstva žalované a.s.

Okresní soud Plzeň - jih rozsudkem ze dne 26. března 2004, č.j. 8 C 83/2003-114, žalobě ve výše uvedeném znění vyhověl a žalované uložil povinnost zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení ve výši 13.598,- Kč a České republice na účet Okresního soudu Plzeň - jih částku 1.000,- Kč za soudní poplatek. Soud prvního stupně vycházel zejména ze zjištění, že žalobci vedli proti dlužníkovi, Zemědělsko-obchodnímu družstvu M., od roku 1995 spor o zaplacení částky 220.416,- Kč s příslušenstvím, přičemž jejich nároku bylo vyhověno rozsudkem Okresního soudu Plzeň - jih ze dne 8.3.2000, č.j. 7 C 44/95-176, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 29.5.2002, sp. zn. 18 Co 109/2002, který nabyl právní moci dne 5.10.2002 a je vykonatelný od 9.10.2002. Ještě než nabyl shora uvedený rozsudek právní moci, založil dlužník žalobců žalovanou akciovou společnost a vložil do ní nepeněžitý vklad dle notářského zápisu ze dne 8.9.1998, sp. zn. Nz 62/98, N 81/98. Notářským zápisem ze dne 7.11.2000, č.j. NZ 167/2000, N 173/2000, byl mimo jiné schválen úpis akcií výše specifikovanými nepeněžitými vklady pro žalovanou akciovou společnost. Dle příslušných výpisů z katastru nemovitostí soud dospěl k závěru, že předmětné nemovitosti jsou ve vlastnictví žalované na základě prohlášení vkladatele, když předtím byly ve vlastnictví dlužníka, a to k 7.11.2000. Dlužník, Zemědělsko-obchodní družstvo M., byl od okamžiku založení a zápisu do obchodního rejstříku do 17.11.2000 jediným zakladatelem a akcionářem žalované akciové společnosti. Ještě před podáním odpůrčí žaloby dle ustanovení § 42a obč. zák. se žalobci domáhali uspokojení své pohledávky v exekučním řízení. V jeho průběhu vyšlo najevo, že dlužník, Zemědělsko-obchodní družstvo M., nemá žádný movitý ani nemovitý majetek a že jeho veškerou činnost převzala žalovaná akciová společnost. Soud dospěl k závěru, že žalobní petit je formulován správně v souladu s ustanovením

§ 42a obč. zák., když za právní úkon, na jehož základě došlo ke zmenšení majetku dlužníka, považoval obsah notářských zápisů, přičemž následně „po těchto právních úkonech“ byl učiněn vklad do katastru nemovitostí. Soud prvního stupně dovodil úmysl zkrátit věřitele (žalobce) na základě zjištění, že v exekučním řízení nebyl zjištěn žádný postižitelný majetek dlužníka, když před učiněným právním úkonem se dlužník žalobců svého majetku těmito úkony zbavil, aniž by žalobcům, svým věřitelům, plnil. Vzhledem ke splnění všech předpokladů odporovatelnosti ve smyslu ustanovení § 42a obč. zák. soud prvního stupně odpůrčí žalobě vyhověl.

K odvolání žalobců Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 29. září 2004, č.j. 12 Co 275/2004-137, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé tak, že žalobu zamítl (výrok I.), a žalobce zavázal společně a nerozdílně nahradit žalované v zákonné lhůtě náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 6.500,- Kč (výrok II.) a náklady odvolacího řízení ve výši 8.218,- Kč (výrok III.), to vše k rukám zástupce žalované. Odvolací soud se nejdříve zabýval námitkou žalované, že žalobce nesprávně formuloval žalobní petit, a dovodil, že z procesního hlediska je schopný projednání. Vycházel ze závěru, že notářský zápis ze dne 7.11.2000, č.j. NZ 167/2000, N 173/2000, osvědčuje, že tohoto dne se konala valná hromada akcionářů společnosti žalované,

na níž byla provedena změna stanov žalované a poté bylo projednáno zvýšení jejího základního jmění upsáním nových akcií o 1,000.000,- Kč. Zvýšení základního jmění mělo být provedeno upsáním 14 kusů kmenových listinných akcií znějících na jméno

o jmenovité hodnotě 50.000,- Kč, 14 kusů kmenových listinných akcií znějících

na jméno o jmenovité hodnotě 20.000,- Kč, 20 kusů kmenových listinných akcií znějících na jméno o jmenovité hodnotě 1.000,- Kč. Podle uvedeného notářského zápisu bylo rozhodnuto, že úpis akcií bude nabídnut předem určenému zájemci, a to Zemědělsko-obchodnímu družstvu M. Dále bylo schváleno upisování akcií nepeněžitými vklady, přičemž předmětem vkladu a výše jeho ocenění znaleckými posudky jsou nemovitosti, tak jak je žalobci označili v žalobě. Dle odvolacího soudu, pokud by žalobci zformulovali petit tak, že předmětem sporu by bylo prohlášení vkladatele V 5 93/2001, byli by v tomto řízení úspěšní. Úpis akcií však není odporovatelným právním úkonem. V jeho důsledku nemohlo dojít ke zkrácení uspokojení pohledávky žalobců, k tomu došlo teprve prohlášením Zemědělsko-obchodního družstva M. o vkladu nemovitostí do základního kapitálu žalovaného. Podle výpisu z katastru nemovitostí Katastrálního úřadu P. šlo

o prohlášení vkladatele V 5 93/2001, jež bylo nabývacím titulem. Povolením vkladu

na základě tohoto prohlášení došlo teprve ke změně vlastnictví ke vkládaným nemovitostem. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu zamítl.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Jeho přípustnost dovozují z ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a podávají je z důvodů, že rozhodnutí jednak spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), jednak je řízení postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.). Dovolatelé namítají, že pokud jde

o právní úkon, na základě kterého došlo ke zmenšení majetku Zemědělsko-obchodního družstva M. o pohledávku za žalovanou a.s. ve výši 3,000.000,- Kč, a tím

ke zkrácení žalobců, tímto úkonem rozhodně není odvolacím soudem zmiňované prohlášení vkladatele č.j. V 5 93/2000, které se týká pouze nemovitostí uvedených v žalobním petitu. Otázkou vymezení právního úkonu, na základě kterého došlo k převodu předmětné pohledávky na žalovanou, se odvolací soud vůbec nezabýval. Dle názoru žalobců je třeba vycházet z § 59 odst. 8 obch. zák., ve znění účinném

od 1.1.2001, podle kterého nepeněžitým vkladem nemůže být pohledávka vůči společnosti. Tato pohledávka může být započtena proti pohledávce společnosti

na splacení vkladu emisního kursu, jen pokud to stanoví zákon. Vzhledem

ke skutečnosti, že k úpisu akcií mohlo dojít teprve po zápisu usnesení valné hromady žalované a.s. o zvýšení základního kapitálu, když žalobci nepředpokládají, že k úpisu došlo před 1.1.2001, a to zápočtem proti pohledávce žalované a.s. na splacení vkladu, je právě onen úpis akcií (zápisem do listiny upisovatelů v upisovacím místě) a s ním spojený či jím provedený zápočet pohledávky žalované a.s. na splacení vkladu oním odporovatelným právním úkonem, na základě kterého došlo ke zmenšení majetku dlužníka. Pokud pak odvolací soud dospěl k závěru, že právním úkonem, kterým došlo ke změně v osobě vlastníka nemovitostí specifikovaných v žalobním petitu, je prohlášení vkladatele č.j. V 5 93/2000, ze dne 28.2.2001, souhlasí s tímto právním názorem žalobci pouze částečně, neboť toto prohlášení je jen jedním (v pořadí posledním) z právních úkonů, v důsledku kterých došlo ke změně v osobě vlastníka. V prvé řadě musela valná hromada žalované a.s. přijmout rozhodnutí o zvýšení základního jmění úpisem akcií nepeněžitými vklady s uvedením jejich hodnoty, tak jak vyplývá z notářského zápisu ze dne 7.11.2000, č.j. NZ 167/2000, N 173/2000, dále muselo dojít k úpisu akcií, bez něhož by vklad vlastnického práva k předmětným nemovitostem byl bezdůvodným obohacením žalované, a konečně muselo dojít ke vkladu vlastnického práva na základě výše citovaného prohlášení vkladatele, když bez všech předchozích kroků by k provedení vkladu do katastru nemovitostí nemohlo dojít. Že pak žalobci za odporovatelný právní úkon považovali i prohlášení vkladatele č.j. V 5 93/2000, vyplývá ze žalobního petitu, kde je výslovně zmíněno č.j. rozhodnutí katastrálního úřadu, které se k uvedenému prohlášení vztahuje. V tomto ohledu dovolatelé považují žalobní petit za nezpůsobilý k projednání a neztotožňují se tak s opačným právním názorem odvolacího soudu, neboť bylo-li v žalobním petitu zmíněno číslo jednací katastrálního úřadu, pod kterým byl vklad vlastnického práva žalované a.s. na základě konkrétního odporovatelného právního úkonu povolen, aniž byl tento právní úkon správně označen, lze dovodit, že žalobci hodlali napadnout právě ten právní úkon, na základě kterého ke vkladu vlastnického práva pod konkrétním č.j. došlo, a pouze jej neurčitě označili. Případně měly být v žalobním petitu označeny všechny právní úkony, tak jak byly shora uvedeny, v důsledku nichž došlo ke zkrácení žalobců, a nikoli pouze jeden z nich. Při obou těchto úvahách nelze než uzavřít, že tak, jak žalobní petit, pokud jde o nemovitosti, byl formulován, byl formulován neurčitě a nesrozumitelně. Pak měli být žalobci již soudem prvního stupně, eventuelně soudem odvolacím, v souladu s § 43 odst. 1 o.s.ř., k odstranění této vady vyzváni a v souladu

s § 43 odst. 2 o.s.ř. poučeni o následcích nesplnění této výzvy, k čemuž ovšem nedošlo, což žalobci považují za vadu, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí

ve věci. Konečně se žalobci domnívají, že měli být za situace, kdy soud prvního stupně se s jejich právním názorem, pokud jde o formulaci právního úkonu, na základě kterého došlo k jejich zkrácení, ztotožnil, odvolacím soudem poučeni ve smyslu § 118a odst. 2 o.s.ř. o jiném možném posouzení věci než podle účastníkova právního názoru, a vyzváni k doplnění rozhodných skutečností v potřebném rozsahu, tak aby bylo rozhodnutí odvolacího soudu předvídatelné. Dovolatelé navrhli, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně, případně odvolacímu soudu, k dalšímu řízení.

Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části první Čl. II, bodu 3 zákona č. 59/2005 Sb., jímž byl změněn občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb.), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. března 2005.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.) a že jde o rozsudek, proti kterému je podle ustanovení § 237 odst. l písm. a) dovolání přípustné, přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a dospěl

k závěru, že dovolání je opodstatněné.

Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu jen z důvodů uplatněných v dovolání. Jestliže je dovolání přípustné, jako je tomu v posuzované věci, přihlédne k případným vadám uvedeným v ust. § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a), b) a § 229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§ 242 odst. 3 o.s.ř.). Při posuzování dovolacího důvodu přitom vychází z toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil (§ 41 odst. 2 o.s.ř.).

Obsah dovolání opravňuje závěr, že dovolatelé uplatnili jako způsobilé dovolací důvody, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), a nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. ).

Odpůrčí žaloba je podle ustanovení § 42a obč. zák. právním prostředkem sloužícím k uspokojení vymahatelné pohledávky věřitele v řízení o výkon rozhodnutí,

a to postižením věcí nebo jiných majetkových hodnot, které odporovaným právním úkonem ušly z dlužníkova majetku. Smyslem této žaloby je dosáhnout rozhodnutí soudu, kterým by bylo určeno, že je vůči žalujícímu věřiteli právně neúčinný dlužníkem učiněný právní úkon. Bylo-li žalobě vyhověno, je rozhodnutí soudu podkladem k tomu, že se věřitel může na základě titulu způsobilého k výkonu rozhodnutí domáhat nařízení výkonu rozhodnutí postižením toho, co odporovaným právním úkonem ušlo

z dlužníkova majetku (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999 sp. zn. 2 Cdon 1703/96, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 26, ročník 2000). Odporovatelným je právní úkon dlužníka, který učinil v posledních třech letech za podmínek uvedených v ustanovení § 42 odst. 2 obč. zák.

Žaloba jako dispozitivní úkon účastníka vede k zahájení řízení (§ 79 odst. 1 o.s.ř.). Kromě obecných náležitostí podání ve smyslu ustanovení § 42 odst. 4 o.s.ř. musí obsahovat další náležitosti uvedené v ustanovení § 79 odst. 1 o.s.ř., mimo jiné vylíčení rozhodujících skutečností a musí být z něj patrno, čeho se žalobce domáhá. Požadavek na úpravu práv a povinností, o nichž má soud v řízení rozhodnout, žalobce vyjadřuje žalobní žádostí (petitem); jí se individualizuje žaloba a práva a povinnosti, o nichž má soud rozhodnout, se vymezují. Musí být proto jasná a určitá.

Z povahy odpůrčí žaloby ve smyslu ustanovení § 42a obč. zák. vyplývá jako základní požadavek jasné a určité označení odporovaného právního úkonu v petitu žaloby. Případný jeho nedostatek lze odstranit postupem podle ustanovení § 43 odst. 1 o.s.ř. (§ 5 o.s.ř.). Obsah vylíčení rozhodujících skutečností v žalobě nepostačuje; nejedná se o právní posouzení skutků na jehož podkladě by soud přiznal žalobci požadované plnění, ale o určení právní neúčinnosti dlužníkova konkrétního právního úkonu rozhodnutím soudu, s důsledky pro postavení věřitele v řízení o výkon rozhodnutí, a to postižením věcí nebo jiných majetkových hodnot, které odporovaným právním úkonem z majetku dlužníka ušly.

Žalobní žádost obsažená v žalobě došlé na soud prvního stupně dne 18.8.2003 je nejasná a neurčitá, s absencí konkrétního označení odporovaného právního úkonu, jehož předmětem jsou v žalobě blíže specifikované nemovitosti. K odstranění tohoto nedostatku nebyli žalobci soudem prvního stupně a rovněž odvolacím soudem vyzváni, ani postupem podle ustanovení § 43 odst. 1 o.s.ř. vedeni. Odvolací soud bez procesní součinnosti s žalobci ohledně upřesnění žalobní žádosti rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku změnil tak, že odpůrčí žalobu zamítl. Dovolací soud tak shledal, že soud prvního stupně ve věci jednal a rozhodl na podkladě žaloby s nedostatečně určitou žalobní žádostí a že odvolací soud, aniž by tento nedostatek odstranil, postupoval způsobem, který nemá oporu v ustanovení občanského soudního řádu, je vadný a mohl mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.).

Pokud žalobci uplatnili dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci

ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., když namítali, že odvolací soud se vůbec nezabýval právním odůvodněním zamítnutí žaloby i ohledně odporovaného právního úkonu, na základě kterého došlo k převodu předmětné pohledávky

na žalovanou akciovou společnost, dovolací soud dospěl k závěru, že napadený rozsudek odvolacího soudu je z hlediska tohoto dovolacího důvodu nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů (§ 221 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.), a je tudíž v tomto směru postižen rovněž vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.).

Nejvyšší soud České republiky proto napadený rozsudek odvolacího soudu podle ustanovení § 243b odst. 2, části věty za středníkem o.s.ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 o.s.ř.).

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů, vzniklých v novém řízení a v dovolacím řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1, část první věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.) a přihlédne ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132, část věty za středníkem o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. listopadu 2006

JUDr. Karel Podolka, v. r.

předseda senátu

Vydáno: 15. November 2006