JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 30 Cdo 1203/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobců a) Z. P.,

a b) J. P., obou zastoupených advokátem, proti žalovanému H. m. P., zastoupenému advokátkou,

o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 7 C 639/2003, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne

8. listopadu 2005, č. j. 25 Co 359/2005 - 101, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 5 poté, co usneseními ze dne 24. 11. 2004, č. j.

7 C 630/2003 - 56, a ze dne 8. 5. 2005, č. j. 7 C 630/2003 - 61, připustil změnu žaloby, rozsudkem ze dne 8. 3. 2005, č. j. 7 C 630/2003 - 65, určil, že první žalobce je výlučným vlastníkem pozemkové parcely č. 1920/2 o výměře 79 m2 v kat. ú. J., oddělené geometrickým plánem pro rozdělení pozemku parc. č. 1920 R. P. ze dne 20. září 2004, číslo plánu 937-696/2004, potvrzeném Katastrálním úřadem

pro hl. m. P., katastrální pracoviště P., ze dne 11. října 2004 pod č. 4693/2004, který je nedílnou součástí výroku rozsudku, od pozemkové parcely č. 1920 v kat. ú. J., že ve společném jmění žalobců je pozemková parcela č. 1920/3 o výměře 69 m2 v kat. ú. J., oddělená geometrickým plánem pro rozdělení pozemku parc. č. 1920 R. P. ze dne 20. září 2004, číslo plánu 937-696/2004, potvrzeném Katastrálním úřadem pro h. m. P., katastrální pracoviště P., ze dne 11. října 2004 pod č. 4693/2004, který je nedílnou součástí výroku rozsudku, od pozemkové parcely č. 1920 v kat. ú. J., zamítl žalobu v části, ve které se žalobci domáhali určení, že pozemková parcela č. 1920/2 o výměře 79 m2 v kat. ú. J., oddělená geometrickým plánem pro rozdělení pozemku parc. č. 1920 R. P. ze dne 20. září 2004, číslo plánu 937-696/2004, potvrzeném Katastrálním úřadem pro h. m. P., katastrální pracoviště P., ze dne 11. října 2004 pod č. 4693/2004, který je nedílnou součástí výroku rozsudku, od pozemkové parcely č. 1920 v kat. ú. J., je v jejich společném jmění, a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Vyšel ze zjištění, že na základě kupní smlouvy ze dne 11. 10. 1961, sepsané formou notářského zápisu pod sp. zn. 5 N 294/61, NZ 215/16, registrované Státním notářstvím pro P. pod č. reg. 5 PR 19/62, se V. B. a J. B. stali mimo jiné vlastníky „z veřejného statku dílce p. p. č. kat. 854/21 v kat. území Ř., označené na polohopisném plánu úř. autor geom. V. M. ze dne

14. 11. 1936, č. j. 667/36, založeného ve sbírce listin kat. území Ř., písm. „s4“ a „v4“ - zrušené polní cesty“, které podle notářského zápisu „lze ze seznamu I. veřejného statku odepsati od p. p. č. kat. 854/21 tamtéž a zapsati je do nově zřízené vložky téže pozemkové knihy a sloučiti uvedené dílce s pozemkovou parcelou č. kat. 805/28 - role tamtéž“. Podle usnesení Okresního soudu Praha - západ ze dne 4. 12. 1962 byly díly poz. p.č. 854 - veřejný statek připsány do nové vložky č. 1147 a sloučeny do pozemkové parcely č. 805/28 (později pozemková parcela č. 1916). Kupní smlouvou ze dne

11. 10. 1961, sepsanou formou notářského zápisu pod sp. zn. 5 Nz 213/61, koupila mimo jiné V. Č. do svého vlastnictví z veřejného statku dílec p.p. č. kat. 854/21 v Ř., označený na polohopisném plánu úř. autor geom. V. M. ze dne 14. 11. 1936, č. j. 667/36, založeného ve sbírce listin kat. území Ř. písm. „y4“ o výměře 70 m2, který podle notářského zápisu „lze ze seznamu I. veřejného statku odepsati od p. p. č. kat. 854/21 tamtéž a zapsati je do nově zřízené vložky téže pozemkové knihy a sloučiti uvedený dílec s poz. parc. č. kat. 805/29 - role tamtéž“. Kupní smlouvou ze dne 3. 4. 1969, sepsanou formou notářského zápisu pod sp. zn.

5 Nz 69/69, registrovanou Státním notářstvím pro P. pod č. reg. 5 RI 104/69, žalobci koupili od V. Č. do bezpodílového spoluvlastnictví pozemkové parcely č. 1917 a 1919 v kat. území J. Kupní smlouvou ze dne 3. 4. 1969, sepsanou formou notářského zápisu pod sp. zn. 5 Nz 67/69, registrovanou Státním notářstvím pro P. pod č. reg. 5 RI 106/69, koupila matka prvního žalobce

od prodávajících manželů V. a J. B. do svého výlučného vlastnictví pozemkové parcely č. 1911, č. 1912, č. 1913 a č. 1916 v kat. území J. Na základě pravomocného rozhodnutí Státního notářství pro P. ze dne 12. 11. 1987, sp. zn.

5 D 1124/87, o projednání dědictví po zemřelé matce prvního žalobce M. P., se žalobce stal mimo jiné vlastníkem rekreační chaty v J. dosud nevyznačené

na parc. č. 1911, a pozemkových parc. č. 1912, č. 1913 a č. 1916. Podle výpisu

z katastru nemovitostí z LV č. 816 pro kat. úz. J. je žalovaný evidován na základě souhlasného prohlášení ze dne 16. 10. 2001 o nabytí do vlastnictví podle zákona č. 172/1991 Sb. jako výlučný vlastník pozemkové parc. č. 1920 - ostatní komunikace

o výměře 206 m2. Podle pozemkové knihy Katastrálního úřadu Ř.

a pozemkového katastru téhož kat. území byly v předmětném území evidovány parc. č. 854/21, č. 805/28 a č. 805/29. Dále bylo ze znaleckého posudku soudem ustanoveného znalce z oboru geodézie a kartografie znalce Ing. S. K., zjištěno, že

v roce 1961 při novém mapování kat. území Ř, (později J.) došlo

k přečíslování uvedených parcel tak, že parcela č. 854/21 dostala nové parc. č. 1920

s výměrou 56 m2, parc. č. 805/28 parc.č. 1916 s výměrou 206 m2 a parcela č. 805/29 parc. č. 1917 s výměrou 220 m2; díly parcely č. 854/21 označené jako „v4“ a „s4“

v celkové výměře 80 m2 byly sloučeny do parcely č. 1916, díl parcely č. 854/21 označený jako „y4“ byl sloučen do parcely č. 1917. Vzhledem k tomu, že v mapě katastru nemovitostí nejsou zobrazeny vlastnické hranice parcel a není správně uveden vztah vlastníků k těmto parcelám, soud prvního stupně dále vyžádal geometrický plán zpracovaný Ing. R. P. dne 20. 9. 2004 pod č. 937-696/2004, kterým byly vytyčeny nové vlastnické hranice v terénu a určena jejich poloha, a tím napraveny chyby dosavadní evidence. Při právním posouzení věci vycházel obvodní soud z ust. § 46

a § 399 obč. zák. platného k 3. 4. 1969 a z ust. § 460 obč. zák. platného ke dni

7. 7. 1987 a po zhodnocení provedených důkazů dospěl k závěru, že pozemkovou parcelu č. 1920/2 o výměře 79 m2 v kat. úz. J., která byla oddělena uvedeným geometrickým plánem pro rozdělení pozemku parc. č. 1920, nabyl do vlastnictví první žalobce jako dědictví po své matce, která ji koupila od V. a J. B.,

a pozemkovou parcelu č. 1920/3 o výměře 69 m2 v kat. území J., oddělenou stejným geometrickým plánem od pozemkové parcely č. 1920, nabyli do svého společného jmění (dříve bezpodílového spoluvlastnictví) žalobci kupní smlouvu uzavřenou s V. Č. Naléhavý právní zájem žalobců na požadovaném určení ve smyslu ust. § 80 pásm. c) o. s. ř. shledal obvodní soud v tom, že bez rozhodnutí soudu nemohou žalobci dosáhnout změny zápisu v katastru nemovitostí, v němž jako vlastník pozemků je veden žalovaný.

K odvolání žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 11. 2005, č. j. 25 Co 359/2005 - 101, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujících výrocích o věci samé potvrdil, ve výrocích o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu jej změnil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vycházel

ze skutkových zjištění obvodního soudu a ztotožnil se i s jeho právním posouzením. Poukázal na to, že mezi účastníky nebylo sporné, že by žalobci a jejich právní předchůdci předmětné pozemky, tak jak byly nově přečíslovány v roce 1961, neužívali, resp. je užívali v menším rozsahu než v současné době, a to od 3. 4. 1969, kdy došlo

k uzavření kupní smlouvy mezi matkou prvního žalobce a manželi B. a kupní smlouvy mezi oběma žalobci a V. Č. Za nedůvodnou považoval odvolací soud námitku žalovaného o částečné neplatnosti těchto smluv z důvodu, že původní parcela č. 854/21 byla veřejným statkem, neboť podle obsahu kupní smlouvy

z 11. 10. 1961 byly ze seznamu I. veřejného statku odepsány z parcely č. 854/21 v kat. úz. Ř. dílce „s4“ a „v4“ jako zrušené polní cesty a byly zapsány do nové vložky. Stejně tak je nesprávná námitka žalovaného, že žalobci neunesli důkazní břemeno vzhledem k neexistenci plánu z roku 1936, neboť skutečnosti v tomto plánu vymezené soud zjistil z vyžádaného geometrického plánu. Okolnost, že existuje rozdílnost stanovených výměr v rozsahu 1 m2, je přípustnou odchylkou způsobenou dokonalejším zaměřováním pozemků v současné době. Odvolací soud se proto ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že první žalobce je výlučným vlastníkem parcely č. 1920/2 a oba žalobci společnými vlastníky parcely č. 1920/3, obou v kat. území J. (dříve Ř.), a to jednak na základě kupní smlouvy, podle níž nabyli část pozemku

do svého tehdy bezpodílového spoluvlastnictví, a část pozemku nabyl první žalobce děděním po své matce. Tento způsob nabytí vlastnictví nepochybně předchází nabytí vlastnictví vydržením, i když by k němu jinak došlo.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je z důvodu uvedeného v ust. § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Namítá, že soudy obou stupňů věc nesprávně právně posoudily, neboť žalobci ani jejich právní předchůdci se vlastníky předmětných pozemků na základě jimi předložených dokladů nikdy nestali. Nemohlo dojít ani k případnému vydržení nemovitostí ze strany žalobců, když nebyly splněny podmínky pro vydržení, zejména desetiletá lhůta a dobrá víra. Pouhá skutečnost, že žalobci a jejich právní předchůdci nemovitosti užívali, nemůže obstát. Dále má dovolatel za to, že „velmi důležitý je geometrický plán úř. autora - geom. Ing. V. M. č. 667/36 ze dne 14. 11. 1936, v němž měly být označeny díly parcely č. 854/21, a že ani vypracovaný znalecký posudek jej nemůže nahradit“. Neztotožňuje se

s názorem znalce, že nedostupnost tohoto dokumentu na věci nic nemění, když výměry dílů a jejich sloučení do sousedních parcel jednoznačně určují jejich umístění

na původní parcele č. 854/21. Odvolacímu soudu rovněž vytýká, že se nevypořádal

s rozporností výměr pozemku dnes označeného jako parc. č. 1920/3, který má mít podle smlouvy o převodu nemovitostí výměru 880 m2, podle dalších dokladů 80 m2 a podle geometrického plánu a rozsudku 79 m2. Setrvává rovněž na své námitce „týkající se veřejného statku“ a má za to, že „se nemohlo jednat o převod věci jako takové a kupní smlouvy musí být v této části neplatné“. Navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu podle § 242 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).

Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ust.

§ 237 o. s. ř.

Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje

k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Dovolací soud je při přezkoumávání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3 o. s. ř.); z toho mimo jiné vyplývá, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ust. § 237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé

po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ust. § 237 odst. 3 o. s. ř., dospěje

k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.

Žalovaný napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, a nejde o případ přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť rozhodnutí soudu prvního stupně nepředchází rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Zbývá proto posoudit přípustnost dovolání podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají)

a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu. Právním posouzením je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy dovozuje ze skutkového zjištění, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti.

Závisí-li přípustnost dovolání na úvaze dovolacího soudu o tom, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, nemůže být způsobilým dovolacím důvodem námitka, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází

ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu

v provedeném dokazování (srov. § 241a odst. 3 o. s. ř.).

V posuzované věci sice žalovaný v dovolání uvedl, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má podle jeho přesvědčení po právní stránce zásadní význam,

z obsahu jeho dovolání (z vylíčení důvodů dovolání) je však zřejmé, že nesouhlasí

se skutkovými zjištěními, z nichž vyplývá skutkový závěr, na jehož podkladě odvolací soud rozhodl. Podstatou jeho námitek je nesouhlas s tím, jak byl na základě provedených důkazů zjištěn skutkový stav věci. Protože dovolatel zpochybňuje skutkový závěr, že v řízení bylo prokázáno, že pozemek, který žalobci nabyli do svého společného jmění manželů na základě kupní smlouvy ze dne 3. 4. 1969 uzavřené

s V. Č., nyní označeného vyžádaným geometrickým plánem jako pozemek parc. č. 1920/3 v kat. území J., a žalovaný se stal na základě rozhodnutí Státního notářství pro P. ze dne 12. 11. 1987, sp. zn. 5 D 1124/87, o projednání dědictví

po zemřelé matce prvního žalobce M. P., vlastníkem poz. parcely, nyní označené geometrickým plánem jako 1920/2, jsou totožné s původními částmi pozemku parc. č. 854/21, později označenému jako poz. parc. č. 1916, č. 1917 a č. 1920, jež vlastnicky nabyli jejich právní předchůdci, který byl podkladem pro právní posouzení věci, nejedná se o námitku nesprávného řešení otázky právní, ale o námitku nesprávnosti skutkových zjištění, tedy o dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., neboť právě ten slouží k nápravě případného pochybení, spočívajícího v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Rovněž výtka, týkající se provádění dalších důkazů (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), jmenovitě obsahem geometrického plánu úř. autora - geom. Ing. V. M. č. j. 667/36 ze dne 14. 11. 1936, v němž byly označeny díly parcely č. 854/21, se týká postupu soudu při zjišťování skutkového stavu, což opět není dovolacím důvodem podle ust. § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.

Vzhledem k tomu, že rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na závěru, že žalobci nabyli vlastnictví k pozemku nyní označenému jako č. kat. 1920/3 v kat. území J. na základě kupní smlouvy ze dne 3. 4. 1969 uzavřené s V. Č.

a žalobce nabyl do svého výlučného vlastnictví pozemek nyní označený parc. č. 1920/2 děděním po své matce, je námitka žalovaného, že žalobci uvedené pozemky nevydrželi, zcela bezpředmětná, neboť na závěru, že žalobci pozemky nabyli vydržením, rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá.

Důvodná není ani námitka dovolatele, že uzavřené kupní smlouvy ze dne

11. 10. 1961 jsou částečně neplatné z důvodu, že ohledně částí pozemků oddělených

z pozemku parc. č. 854/21, označených písm. „s4“, „v4“ a „y4“, se „nemohlo jednat

o převod věci jako takové“, neboť v uvedených kupních smlouvách, sepsaných formou notářského zápisu, se výslovně uvádí, že „zrušené polní cesty lze ze seznamu I. veřejného statku odepsati od p. p. č. kat. 854/21 tamtéž a zapsati je do nově zřízené vložky téže pozemkové knihy a sloučiti uvedené dílce s pozemkovou parcelou č. kat. 805/28 - role tamtéž a s poz. parc. č. kat. 805/29 - role tamtéž“. Jestliže uvedené části pozemku parc. č. 854/21 byly označeny (specifikovány) na polohopisném plánu úř. autor geom. Ing. V. M. ze dne 14. 11. 1936, č. j. 667/36, založeného

ve sbírce listin kat. území Ř., jednalo se o samostatné věci v právním slova smyslu, které mohly být kupními smlouvami převedeny.

Namítaná okolnost, že odvolací soud se nevypořádal s odchylně stanovenou výměrou pozemku parc. č. 1920/3 v kat. území J., nemá na posouzení dané věci

z hlediska hmotného práva význam.

Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ust. § 237 odst. 3 o. s. ř., a dovolání proti němu podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není tudíž přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4,

§ 224 ost. 1, § 151 odst. 1, neboť žalovaný neměl v dovolacím řízení úspěch a žalobcům v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. srpna 2006

JUDr. Olga Puškinová, v. r.

předsedkyně senátu

Vydáno: 29. August 2006