JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 30 Cdo 1162/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Karla Podolky, v právní věci žalobkyně M. F., zastoupené advokátem, proti žalovanému J. F., o určení vlastnictví a o vyklizení nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 7 C 329/2000, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. října 2001, č. j. 28 Co 378/2001-41, t a k t o :

I. Dovolání žalobkyně proti výroku ve věci samé týkajícímu se ideální poloviny st. p. č. 303 zapsané pro obec a katastrální území S. J. p. S. u Katastrálního úřadu v B. se zamítá.

II. V ostatních výrocích ve věci samé a ve výroku o náhradě nákladů řízení se rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 23. října 2001, č. j. 28 Co 378/2001-41 a Okresního soudu v Berouně ze dne 13. června 2001, č. j. 7 C 329/2000-28 zrušují a věc se vrací v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Berouně rozsudkem ze dne 13. června 2001, č. j. 7 C 329/2000-28, zamítl žalobu na určení, že rodinný dům čp. 90 se st. p. č. 303, zapsaných v katastru nemovitostí pro obec a katastrální území S. J. p. S. na listu vlastnictví č. 344, jsou výlučným vlastnictvím žalobkyně, a na uložení povinnosti žalovanému tuto nemovitost vyklidit a vyklizenou předat žalobkyni. Rozhodl též o náhradě nákladů řízení.

Okresní soud zde rozhodoval o žalobě odůvodněné tím, že postupní smlouvou ze dne 7. srpna 1986 darovala svému synovi - žalovanému - uvedenou nemovitost, a ten ji přijal. Součástí notářského zápisu byla i smlouva o zřízení věcného břemene, kdy žalobkyni bylo zřízeno právo tuto nemovitost doživotně užívat se vším příslušenstvím, součástmi a pozemky. Očekávání žalobkyně, že se žalovaný bude o nemovitost řádně starat a že tak zajistí žalobkyni důstojné bydlení ve stáří, se však nesplnilo, protože se žalovaný od darování o nemovitost nestará a domek chátrá. Žalovaný na výzvy žalobkyně nereaguje, naopak je na ni hrubý a opakovaně ji i fyzicky napadl. Tímto chováním tak porušil dobré mravy. Žalobkyně (proto žalovaného) požádala dopisem ze dne 3. listopadu 2000 o vrácení daru.

Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žaloba podle § 630 občanského zákoníku (dále jen "o. z.") není důvodná, protože žalobkyně dotčené nemovitosti žalovanému nedarovala, ale (ve skutečnosti) prodala. Z uvedené postupní smlouvy soud dovodil, že žalobkyně nemovitosti na žalovaného převedla za vzájemně ujednanou cenu. Pokud tedy byla mezi účastníky sjednána postupní cena, byť byla zčásti prominuta, není možno hovořit o jejich bezúplatném převodu, a tedy o darování. Naopak smlouva odpovídá ustanovení § 588 násl. o. z. o kupní smlouvě. Soud prvního stupně konečně připomněl, že ohledně ideální poloviny st. p. č. 303 (která byla žalovanému darována jeho strýcem panem F. P.), nebyla žalobkyně aktivně legitimována, protože tuto nemovitost na žalovaného nepřeváděla.

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. října 2001, č. j. 28 Co 378/2001-41, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud vycházel zejména z úvahy, zda žalobkyně mohla účinně postupovat podle ustanovení § 630 o. z. a žádat tak o vrácení daru. Dospěl k závěru, že soud prvního stupně správně řešil základní otázku, zda postupní smlouva ze dne 7. srpna 1986 byla (skutečně) smlouvou darovací. Správný byl i jeho závěr, že o darovací smlouvu nešlo. I odvolací soud přijal názor, že došlo-li ve smlouvě, sepsané jako smlouva postupní, k ujednání o kupní ceně a jestliže tato cena byla zčásti uhrazena zřízením věcného břemene a zbytek následným ujednáním výslovně prominut, nejde o darovací smlouvu ve smyslu ustanovení § 628 o. z. Ostatně žalobkyni byl v této souvislosti vyměřen bývalým Státním notářstvím v B. notářský poplatek z převodu nemovitostí.

Rozsudek Krajského soudu v Praze nabyl právní moci dne 4. prosince 2001.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dne 1. února 2002 včasné dovolání, jehož přípustnost se odvozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Odvolacímu soudu vytýká jeho závěr, že v daném případě nešlo o bezúplatný převod. Dovolatelka však poukazuje na skutečnost, že přibližně 92 - 93 % ceny nemovitosti byly žalovanému převedeny bezúplatně, když tato část postupní ceny byla žalovanému prominuta. Pouze zbytek ve výši 6 - 7 % ceny nemovitosti představující hodnotu doživotního bydlení a užívání domu čp. 90 tak neměl charakter bezúplatného převodu. Soudy však ani neprovedly důkaz výslechem bývalé státní notářky Dr. M. H., který žalobkyně navrhovala.

Žalovaný se k podanému dovolání nevyjádřil.

Dovolací soud uvážil, že dovolání žalobkyně bylo podáno oprávněnou osobou - účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem podle ustanovení § 241 odst. 1 o. s. ř., stalo se tak ve lhůtě stanovené ustanovením § 240 odst. 1 o. s. ř., je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením § 241a odst. 1 o. s. ř. Dovolání vychází mimo jiné fakticky též z dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Toto dovolání se pak opírá o možný případ přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přičemž dovolací soud dospívá k závěru, že (s výjimkou výroku ve věci samé týkajícího se ideální poloviny st. p. č. 303 v katastrálním území S. J. p. S.) napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, když problematiku klasifikace postupní smlouvy uzavřené účastníky řeší v rozporu s hmotným právem. Dovolací soud takto přezkoumal napadený rozsudek Krajského soudu v Praze v souladu s ustanovením § 242 odst. 1 až 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu nelze (s výjimkou již zmíněného výroku o ideální polovině st. p. č. 303) považovat za správné (§ 243b odst. 2 o. s. ř.).

Darovací smlouvou dárce něco bezplatně přenechává nebo slibuje obdarovanému, a ten dar nebo slib přijímá (§ 628 odst. 1 o. z.).

Dárce se může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy (§ 630 o. z.).

Z žaloby v označené věci vyplývá, že žalobkyně při odůvodnění uplatněného nároku v této věci vycházela z ustanovení § 630 o. z., přičemž v průběhu řízení tento její požadavek nedoznal změny. Vlastní dovolání žalobkyně pak napadá rozsudek odvolacího soudu jako celek, aniž by případně jakkoliv rozlišovalo mezi jeho jednotlivými výroky. Tak je tímto dovoláním dotčen i výrok vztahující se k ideální polovině st. p. č. 303 v katastrálním území S. J. p. S., o níž bylo v řízení nesporně zjištěno, že žalovanému byla darována jeho strýcem panem F. P. Jestliže v tomto případě z tohoto důvodu žalobkyně nebyla dárkyní této části zmíněného pozemku žalovanému, nemohla se ani v tomto smyslu úspěšně domáhat jejího vrácení vůči žalovanému ve smyslu ustanovení § 630 o. z. Pokud tedy v této části odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) posoudil žalobu jako nedůvodnou, je třeba toto rozhodnutí pokládat v tomto rozsahu jako věcně správné. Dovolací soud proto v této části dovolání žalobkyně zamítl (§ 243b odst. 2 o. s. ř.).

Pokud se týče ostatních výroků ve věci samé, je nezbytné především zdůraznit, že smlouva účastníků sepsaná formou notářského zápisu ze dne 7. srpna 1986 byla formulována jako tzv. smlouva postupní, kdy - jak již bylo uvedeno - žalobkyně tvrdila, že v rámci této smlouvy darovala svému synovi - žalovanému sporem dotčenou nemovitost, a ten ji přijal. Soudy obou stupňů však dospěly k závěru, že se v tomto případě ve skutečnosti jednalo o smlouvu úplatnou, když zejména soud prvního stupně výslovně uvedl, že dotčená smlouva účastníků plně odpovídá ustanovení § 588 násl. o. z. o kupní smlouvě.

Z ustanovení § 588 o. z. je ovšem třeba dovodit, že kupní smlouva je právní skutečností, kterou vzniká právní vztah prodeje a koupě. Obsahem tohoto práva jsou práva a povinnosti na jedné straně prodávajícího a na druhé straně kupujícího. Pojmovými znaky kupní smlouvy jsou předmět koupě a kupní cena. Kupní cena je pak úplatou za předmět koupě sjednaná v penězích. Je-li za předmět koupě poskytnut jiný ekvivalent, jde o smlouvu směnnou (§ 611 o. z.).

Naproti tomu není-li cena sjednána, jde většinou o smlouvu darovací ve smyslu ustanovení § 628 o. z. Právní vztah darování tedy proto vzniká na základě smlouvy, kterou dárce něco bezplatně přenechává nebo slibuje něco bezplatně přenechat obdarovanému a obdarovaný tento dar nebo slib daru přijímá. Pojmovými znaky darovací smlouvy jsou bezúplatnost a dobrovolnost. O bezúplatnosti je pak možno hovořit tehdy, jestliže obdarovaný nemá právní povinnost poskytnout za dar protihodnotu. Jestliže darování není jednostranným právním úkonem, o darování by se nejednalo v případech, kdy by byl majetkový prospěch poskytován bez vůle uzavřít darovací smlouvu.

Protože zmíněná postupní smlouva obsahovala údaj o postupní ceně, pak jestliže v souzeném případě žalobkyně tvrdila, že sporem dotčené nemovitosti žalovanému ve skutečnosti darovala (zde ovšem míněno nad rámec darování ze strany strýce žalovaného pana F. P.), bylo na ní, aby prokázala, že zde v době uzavření smlouvy účastníků byla jejich vůle zaměřena k bezplatnému jednání. Tuto skutečnost však soudy v podstatě nikterak nedocenily, pokud pouze vycházely téměř výlučně ze znění této smlouvy, v rámci níž sice byla ujednána postupní cena částkou 241.653,- Kč, avšak současně za situace, kdy z této smlouvy zřetelně nevyplývá povinnost žalovaného tuto postupní cenu žalobkyni zaplatit. Proto otázka prokázání toho, k jakému právnímu úkonu směřovala vůle účastníků dané smlouvy, byla v tomto případě zásadní (§ 35 odst. 2 o. z.). Skutečností totiž je, že základním předpokladem pro to, zda přistoupit k posouzení toho, zda jsou ve smyslu žaloby dány předpoklady postupu podle ustanovení § 630 o. z., bylo zjištění, zda smlouva účastníků uzavřená notářským zápisem dne 7. srpna 1986 byla skutečně smlouvou úplatnou, nebo zda se jednalo - jak tvrdí žalobkyně - o darování. Podstatným je zde nejen seznání slovně vyjádřeného obsahu této smlouvy, ale současně právě též zjištění vůle smluvních stran. Soudy však v podstatě v tomto smyslu nepokládaly za důležité provést dokazování k otázce žalobkyní tvrzenému darování dotčených nemovitostí.

Jak již bylo uvedeno, darovací smlouva je smlouvou bezplatnou, při které se za poskytnutí majetkové výhody obdarovanému dárci nedostává žádného majetkového ekvivalentu. Je proto z majetkového hlediska pro dárce smlouvou jednostranně nevýhodnou, protože majetková výhoda poskytnutá obdarovanému s sebou nese ztrátu v majetkových poměrech dárce.

Bedlivé zvážení charakteru dotčené smlouvy se tak jevilo významným z již naznačeného důvodu, kdy ze smlouvy vyplývá, že tato smlouva zcela zřejmě nepočítala s tím, že by žalovaný žalobkyni ve smlouvě zmíněnou postupní cenu nemovitostí uhradil.

Jestliže se tedy soudy obou stupňů náležitě nevypořádaly s otázkou klasifikace právního charakteru smlouvy účastníků ze dne 7. srpna 1986, když bez dalšího dospěly k závěru, že se jednalo o smlouvu úplatnou, zatížily tak svá rozhodnutí vadou ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Dovoláním napadené rozhodnutí ve věci samé Krajského soudu v Praze nelze proto v uvedených výrocích pokládat za správné (§ 243b odst. 2 o. s. ř.), když toto konstatování je třeba vztáhnout i na jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně. Nejvyšší soud České republiky proto obě tato rozhodnutí v již uvedených výrocích zrušil a vrátil věc v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 o. s. ř.). K projednání věci nebylo nařízeno jednání (243a odst. 1 o. s. ř.).

Odvolací soud (stejně tak jako soud prvního stupně) je vázán právním názorem dovolacího soudu (§ 243d odst. 1 věta první o. s. ř. ve spojení s § 226 odst. 1 téhož zákona). O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.)

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. září 2002

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.

předseda senátu

Vydáno: 26. September 2002