JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 30 Cdo 1154/2005

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy

JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobce J. F., zastoupeného advokátem, proti žalované České republice – České správě sociálního zabezpečení, o zaplacení 34.378,- Kč s příslušenstvím, vedené

u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 25 C 185/2003, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. října 2004, č.j. 53 Co 451/2004-54, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením k odvolání žalobce potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 15. července 2004, č.j. 25 C 185/2003-48, jímž bylo řízení zastaveno a současně bylo rozhodnuto o nákladech řízení.

Odvolací soud vycházel ze zjištění, že žalobce se domáhá po žalované u soudu prvního stupně žalobou došlou 14.3.2002 zaplacení částky 34.378,- Kč s příslušenstvím z důvodu zadržovaného důchodu za dobu od 8.1.1997 do 7.10.2000. V řízení zahájeném dne 19.1.2001 původně u Okresního soudu v Hradci Králové, nyní z důvodu postoupení věci vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 20 C 47/2001, se žalobce domáhá po České republice – Ministerstvu práce a sociálních věcí a České správě sociálního zabezpečení zaplacení částky 57.415,- Kč za nezákonně zadržované výplaty důchodu s tím, že po upřesnění žaloby se po druhé žalované domáhá vyplacení žalované částky 34.378,- Kč s příslušenstvím, a to za dobu od roku 1997 do září 2000. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že v řízení před Obvodním soudem pro Prahu 2 vedeném pod sp. zn. 20 C 47/2001, zahájeném dne 19.1.1997 původně u Okresního soudu v Hradci Králové, je projednávána věc s totožnými účastníky na straně žalující i žalované a také s totožností skutku, z něhož se odvíjí žalobou v této věci uplatněný nárok. Za této situace odvolací soud dovodil, že soud prvního stupně postupoval správně, pokud rozhodl o zastavení později zahájeného řízení ve smyslu ustanovení § 104 odst. 1 o.s.ř.

Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z ustanovení § 239 o.s.ř. a jako dovolací důvod namítá nezákonnost rozhodnutí soudů obou stupňů. Tu spatřuje zejména v tom, že „Okresní soud v Hradci Králové uznal žalobu za oprávněnou, ale pro námitku žalované postoupil ji Obvodnímu soudu pro Prahu 5. … Z důvodu liknavosti a nesprávného postupu státního orgánu podal žalobu

na ČR – MPSV u obvodního soudu pro Prahu 2. Po delší době zahájil soud pro Prahu 5 proti jeho zájmu řízení o žalobě. Soud nezjistil skutečný stav a žalobu zamítl. Odvolací soud nezkoumal, zda soud I. stupně s ohledem na obsah jeho podání splnil zákonnou povinnost. Soud porušil opakovaně zákon, když nezahájil řízení, a proto nevyslechl žalovanou. Tímto procesním pochybením mu zavinil újmu na právech a finanční škodu“. Žalobce navrhl zrušení napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části první Čl. II, bodu 3 zákona č. 59/2005 Sb., jímž byl změněn občanský soudní řád (zákon

č. 99/1963 Sb.), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. března 2005.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání žalobce, které je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 2 písm. a) o.s.ř., není důvodné.

Podle ustanovení § 82 odst. 1 o.s.ř. řízení je zahájeno dnem, kdy došel soudu návrh na jeho zahájení. Podle ustanovení § 83 odst. 1 o.s.ř. zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení. Podle ustanovení § 103 o.s.ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Podle ustanovení § 104 odst. 1 o.s.ř., jde-li o takový nedostatek podmínky řízení , který nelze odstranit, soud řízení zastaví.

Ustanovení § 83 o.s.ř. zakazuje, aby probíhala o stejné věci současně dvě nebo více řízení; nastane-li taková situace, překážka zahájeného řízení (litispendence) brání tomu, aby se pokračovalo v řízení které bylo zahájeno později. O stejnou věc se jedná tehdy, jde-li v pozdějším řízení o tentýž nárok, o němž bylo zahájeno již jiné řízení, a týká-li se stejného předmětu řízení a týchž osob. Tentýž předmět řízení je dán tehdy, jestliže tentýž nárok vymezený žalobním návrhem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení (ze stejného skutku), jimiž byl uplatněn. Zjistí-li soud, že o téže věci již probíhá jiné řízení, je povinen později zahájené řízení zastavit.

Z obsahu spisu se podává, že odvolací soud učinil shodně se soudem prvního stupně správné skutkové závěry, na jejichž základě dovodil, že u Obvodního soudu

pro Prahu 2 v době vyhlášení usnesení probíhalo dříve zahájené řízení vedené pod

sp. zn. 20 C 47/2001 ve stejné věci jako v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 25 C 185/2003. Za tohoto stavu potom správně posoudil postup soudu prvního stupně, který po zjištění překážky bránící pokračování v řízení, které bylo zahájeno později, řízení v projednávané věci v souladu s ustanovením § 104 odst. 1 o.s.ř. zastavil.

Z uvedeného je zřejmé, že usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správné. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243b odst. 2 o.s.ř. části věty před středníkem zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů řízení právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. července 2006

JUDr. Karel Podolka,v. r.

předseda senátu

Vydáno: 31. July 2006