JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 30 Cdo 1049/2004

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy

JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobce S. S., a.s., zast. advokátkou, proti žalovaným

1) Z. H., zast. advokátem, 2) J. H. a 3) L. H., o určení neplatnosti kupní smlouvy, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp.zn. 58 C 12/98, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18.12.2003, č.j.

8 Co 446/2003-316, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit prvnímu žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 5.150,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám advokáta.

III. Žalobce a žalovaní 2) a 3), nemají právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce žalobou ze dne 12.1.1998 původně požadoval, aby soud určil, že smlouva ze dne 12.5.1995, kterou dlužník L. H. prodal žalovaným Z. H. a J. H. v žalobě uvedené nemovitosti, je vůči žalobci právně neúčinná (§ 42a obč. zák.). V průběhu řízení po zjištění, že žalovaní označené nemovitosti prodali V. S., žalobce posléze změnil žalobu tak, že navrhl, aby bylo určeno, že smlouva ze dne 12.5.1995, kterou L. H. prodal žalovaným uvedené nemovitosti včetně příslušenství, je neplatná. Uvedl, že označená kupní smlouva je absolutně neplatným právním úkonem, neboť se ve skutečnosti jednalo

o smlouvu o propadné zástavě. Naléhavý právní zájem na požadované určení shledal žalobce v ohrožení svého práva úspěšně se domáhat uspokojení pohledávky

ve vykonávacím řízení, neboť nedozná-li majetková podstata potencionálního dlužníka změn, hrozí žalobci značná majetková újma na jeho právech věřitele. Okresní soud změnu žaloby i přistoupení L. H. jako dalšího účastníka řízení na straně žalovaných připustil. Rozsudkem ze dne 18.2.2003, č.j. 58 C 12/98-284, okresní soud žalobu na určení neplatnosti označené kupní smlouvy zamítl (výrok I.), výroky II., III.., IV. rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a povinnosti žalobce zaplatit České republice náklady řízení. K odůvodnění výroku ve věci samé uvedl, že předpokladem úspěšnosti žaloby o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, vedle skutečnosti, že účastníci jsou v řízení o žalobě věcně legitimováni, je prokázání naléhavého právního zájmu na požadovaném určení spočívajícím v tom, že vyhovění takové žalobě by mohlo mít příznivý dopad na právní postavení žalobce. Soud prvního stupně vyslovil, že přes zjištění, že třetí žalovaný je dlužníkem žalobce a jediný větší majetek pozůstávající z označených nemovitostí prodal žalovaným 1), 2), samotné vyslovení neplatnosti sporné kupní smlouvy nemůže ovlivnit právní postavení žalobce k předmětu kupní smlouvy. Pravomocný rozsudek soudu ve výroku určujícím neplatnost smlouvy o prodeji nemovitosti může řešit toliko vztahy mezi účastníky smlouvy, ale nemůže vést k navrácení předešlých práv, tedy k obnovení vlastnických poměrů před účinností sporné smlouvy. Takové rozhodnutí totiž není listinou způsobilou pro zápis vlastnického práva v katastru nemovitostí a nemůže se dotknout věcných účinků v zápisu vlastnického práva v tomto katastru (§ 133 odst. 2 obč. zák.). Soud prvního stupně žalobu pro nedostatek naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení zamítl, po věcné stránce žalobu již neposuzoval.

Krajský soud v Ostravě, který se věcí zabýval z podnětu odvolání žalobce, shledal právní závěr soudu prvního stupně o nedostatku naléhavého právního zájmu

na požadované určení ve smyslu ust. § 80 písm. c) o.s.ř. správným. Napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, jímž byla žaloba zamítnuta a ve výrocích o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a druhým a třetím žalovaným a o povinnosti žalobce zaplatit České republice náklady řízení rozsudkem ze dne 18.12.2003, č.j. 8 Co 446/2003-316, potvrdil, změnil ve výroku II. o výši částky, kterou je žalobce povinen zaplatit prvnímu žalovanému na náhradě nákladů řízení. Při rozhodování vycházel

ze skutkového stavu zjištěného soudu prvního stupně. Tvrzení žalobce, že kladným rozhodnutím o žalobě by se výrazně zlepšila žalobcova životní situace, když třetí žalovaný by získal majetek, ze kterého by žalobce mohl uspokojit pravomocně přiznanou pohledávku, shledal neopodstatněným. Takové rozhodnutí by totiž nebylo způsobilé k zápisu vlastnického práva záznamem do katastru nemovitostí, právní postavení účastníků by zůstalo beze změny.

Ve včasném dovolání proti rozsudku odvolacího soudu žalobce uvedl, že výsledky řízení nasvědčovaly závěru o tom, že kupní smlouva 12.5.1995 je zastřenou smlouvou s propadnou zástavou, že žalovaný L. H. neměl v úmyslu kupní smlouvu se žalovanými 1), 2) uzavřít, že zvažoval trestní oznámení na tyto žalované

a že podal žalobu na určení vlastnictví nemovitostí, které jsou předmětem napadené kupní smlouvy. Pro řešení naléhavého právního zájmu na určení neplatnosti kupní smlouvy a jeho prokazování měl být rozhodující výslech žalovaného L. H., který však soud neprovedl. K podpoře výše uvedených tvrzení a údajů žalobce předložil kupní smlouvu na označené nemovitosti, kterou žalobce uzavřel dne 12.8.2002 jako kupující se žalovaným L. H. jako prodávajícím k vyrovnání dluhu. Uvedl, že tento důkaz neměl do 13.12.2003 k dispozici, jeho obsahem však měl být proveden důkaz spolu s důkazem výpovědi L. H. a v jeho dalším řízení soudu prvního stupně. Poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 22 Cdo 1053/2001 ze dne 12.12.2002, podle kterého za určitých okolností má rozhodnutí o určení neplatnosti smlouvy pro právní postavení účastníka význam v takové míře, že je dán naléhavý právní zájem na tomto určení. Navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 18.12.2003, č.j. 8 Co 446/2003-316, a rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 18.2.2003, č.j. 58 C 12/98-284, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

První žalovaný navrhl, aby dovolací soud dovolání zamítl, neboť napadený rozsudek odvolacího soudu je věcně správný. Domáhal-li se žalobce v soudním řízení žalobou určení neplatnosti právního úkonu, tedy zda tu právní vztah je či není, má především povinnost tvrzení a povinnost důkazní jaký konkrétní naléhavý právní zájem může na věci mít. Dovolatel však naléhavý právní zájem na požadovaném určení nemá.

Právní postavení žalobce by se vyslovením neplatnosti nikterak nezměnilo, byl by stále věřitelem třetího žalovaného a nestal by se vlastníkem předmětných nemovitostí. Soud posoudil konkrétní případ v souladu s judikaturou, ani zmíněné rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12.12.2002 sp. zn. 22 Cdo 1053/2001 není se závěrem soudu v rozporu. V tomto případě určovací žaloba na neplatnost je přípustná, neboť tohoto určení se dovolával přímo původní vlastník nemovitosti, tedy účastník smlouvy, o jejíž neplatnost šlo. V posuzované věci však tomu tak není.

Podle ust. § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jen pokud to zákon připouští. Občanský soudní řád upravuje přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu v ust. § 237 odst. 1 písm. a), b), c).

Z obsahu dovolání lze dovodit, že žalobce podal dovolání ve smyslu ust. § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. pro přesvědčení, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Na přípustnost dovolání ve smyslu ust. § 237 odst. 1 písm. a), b) o.s.ř. usoudit nelze. Rozsudek soudu prvního stupně, který odvolací soud napadeným dovoláním ve věci samé potvrdil, následoval

po usnesení odvolacího soudu, jímž byl předchozí rozsudek soudu prvního stupně zrušen s pokyny pro další postup soudu prvního stupně. Žalobce však původní žalobu co do žalobní žádosti i okruhu účastníků účinně změnil, takže soud prvního stupně nebyl právním názorem odvolacího soudu a jeho pokyny k dalšímu postupu obsaženými

ve zrušovacím usnesení vázán (§ 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.).

Dovolání podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je přípustné za předpokladu, že směřuje proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu, že dovolání není přípustné podle ust. § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takové rozhodnutí odvolacího soudu se jedná zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).

Odvolací soud při nezměněném skutkovém stavu potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, jímž byla zamítnuta žaloba na určení neplatnosti smlouvy ve smyslu ust. § 80 písm. c) o.s.ř. Rozhodl tak po úvaze o naléhavém právním zájmu ve smyslu uvedeného ustanovení a po závěru, že žalobce naléhavý právní zájem na požadovaném určení neprokázal.

Účelem určovací žaloby, která má povahu preventivní, je poskytnout ochranu právního postavení žalobce dříve, než dojde k porušení právního vztahu nebo práva

a vytvořit pevný základ pro právní základ účastníků. Pokud požadované určení stav ohrožení práva žalobce neodstraní, nebo nezjedná jistotu v dotčeném právním vztahu, podmínka naléhavého právního zájmu nebude splněna.

Posouzení naléhavého právního zájmu je otázkou právní kvalifikace rozhodných skutečností. Bylo proto na žalobci, aby naléhavý právní zájem na požadovaném určení tvrdil uvedením konkrétních skutečností rozhodných pro závěr o naléhavém právním zájmu a k jejich prokázání označil důkazy (§ 120 odst. 1 o.s.ř.).

K naléhavému právnímu zájmu ve smyslu ust. § 80 písm. c) o.s.ř. žalobce posléze uvedl, že vyslovením neplatnosti označené kupní smlouvy se výrazně zlepší jeho majetková situace, neboť třetí žalovaný by získal majetek, ze kterého by žalobce mohl uspokojit peněžitou pohledávku za ním. Další postup v majetkové záležitosti účastníků konkrétně neuvedl, naznačil však možnost koupě nemovitosti žalobcem od žalovaného L. H.

Rozhodnutím o neplatnosti označené kupní smlouvy, jejímiž účastníky jsou žalovaní 1), 2), 3), nikoli žalobce, by v právním postavení žalobce nenastaly změny, jež žalobce ostatně uvedl jen obecnou úvahou. Kladným rozhodnutím o žalobě na určení neplatnosti kupní smlouvy by změna nenastala ani v poměrech žalovaného 3) jako dlužníka žalobce, která by umožnila žalobci uspokojit pohledávku za tímto žalovaným. Nelze dovodit, že by požadované určení mělo preventivní charakter a že by odstranilo stav ohrožení práva žalobce, na něž žalobce poukazuje.

Lze sice připustit, že bude kladně rozhodnuto o určovací žalobě ve vztahu k nemovitosti, bez dopadu na vztahy v katastru nemovitostí, ale s významem pro právní postavení žalobce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12.12.2002 sp.zn. 22 Cdo 1053/01); o takový případ posuzované věci se však nejedná.

Dovolací soud shledal, že napadený rozsudek odvolacího soudu posuzoval předpoklady žaloby o určení podle ust. § 80 písm. c) o.s.ř. v souladu s ustálenou rozhodovací praxí soudů; důvody pro závěr o přípustnosti dovolání ve smyslu ust. § 237 odst. 3 o.s.ř. dovolací soud neshledal.

Dovolání žalobce proto dovolací soud s odkazem na ust. § 236 odst. 1, § 237 odst. 1 písm. c), § 243b odst. 5, § 218 písm. c) o.s.ř. jako nepřípustné odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. (§ 151 odst. 1, § 224 ost. 1 o.s.ř.) a žalobci uloženo, aby v dovolacím řízení úspěšnému prvnímu žalovanému zaplatil na náhradě nákladů řízení 5.150,- Kč (§ 15,

§ 14 odst. 1, § 10 odst. 3, § 5 písm. b/ vyhl. č. 484/2000 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb.), tedy odměnu a dva režijní paušály po 75,- Kč; žalovaným 2), 3) v dovolacím řízení náklady nevznikly. Žalobce jako neúspěšný účastník v dovolacím řízení právo na náhradu nákladů, které mu v tomto řízení vznikly, nemá.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. září 2004

JUDr. Karel Podolka, v. r.

předseda senátu

Vydáno: 30. September 2004