JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 3 Tdo 989/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 20. září 2006 dovolání obviněného M. Š., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 1. 2006, sp. zn. 5 To 870/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 5 T 232/2005, a rozhodl t a k t o :

Dovolání M. Š. se podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 10. 11. 2005, sp. zn. 5 T 232/2005, byl obviněný M. Š. uznán vinným trestným činem pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1, odst. 2 tr. zákona jako zvlášť nebezpečný recidivista ve smyslu § 41 odst. 1 tr. zákona, za který byl podle § 242 odst. 2 tr. zákona za použití § 42 odst. 1 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 9 let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zákona zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.

Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný v přesně neustanovené dny nejméně od měsíce února roku 2003 do 10. 7. 2005 v K., okres K., v místě trvalého bydliště v kuchyni, koupelně a ve sklepních prostorách, jakož i jinde na území okresu K., s výjimkou období od 13. 5. do 13. 8. 2003, kdy byl ve výkonu trestu odnětí svobody, soustavně, nejméně 2 krát týdně vykonával pohlavní styk se svou nevlastní nezl. dcerou D. Ch., která s ním žila ve společné domácnosti a jejíž věk znal, přitom ji v mnoha případech osahával na prsou a líbal ji na ústa, přičemž k tomuto jednání zneužil její podřízenosti, když o ni i její tři mladší sourozence společně s její matkou v uvedeném období pečoval a zastával funkci jejího otce, přičemž se tohoto jednání dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 24. 4. 1997, č. j. 1 T 130/96-168, který nabyl právní moci dnem 1. 7. 1997, ve spojení s usnesením téhož soudu ze dne 26. 5. 1998, č. j. 1 T 130/96-196, které nabylo právní moci dnem 26. 5. 1998, potrestán mimo jiné pro trestný čin pohlavního zneužívání dle § 242 odst. 1 tr. zákona úhrnným nepodmíněným trestem v trvání 40-ti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou a tento trest vykonal dne 28. 8. 1999.

Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný i okresní státní zástupce odvolání, kterými se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 5. 1. 2006 Krajský soud v Ostravě. Ten svým usnesením sp. zn. 5 To 870/2005 obě odvolání podle § 256 zamítl.

Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle § 265e tr. řádu proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Karviné dovolání, kterým napadá výrok o zamítnutí svého řádného opravného prostředku s odkazem na dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu s tím, že v řízení předcházejícím tomuto usnesení byl dán důvod dovolání dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení pachatele jako zvlášť nebezpečného recidivisty.

V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný vyslovuje názor, že skutková zjištění soudu neodpovídají zcela provedenému dokazování a jsou v rozporu se správným hodnocením důkazů, když okresní soud nehodnotil všechny provedené důkazy i v jejich souhrnu a jednotlivě hodnotil zejména důkazy svědčící v neprospěch obviněného. Hodnocení důkazů provedené okresním soudem vykazuje dle názoru dovolatele ve vztahu k provedeným důkazům řadu nelogických a neodpovídajících závěrů a je v rozporu se zásadami hodnocení důkazů. Tento názor dále dovolatel blíže specifikuje ve vztahu k jednotlivým skutkovým zjištěním.

Dovolatel má za to, že soud učinil jednak nesprávná skutková zjištění ohledně doby trestné činnosti a také konstatuje, že při hodnocení obžalovaného jako zvlášť nebezpečného recidivisty soud pochybil i v tom směru, že nepřihlížel k okolnostem spáchání předchozího trestného činu, kdy obžalovaný nevykonal soulož s osobou mladší 15 let, ale jeho jednání spočívalo v osahávání nezletilé dívky. Nejasnosti vytýkané dovolatelem a neúplnost skutkových zjištění má pak dle názoru obviněného za následek porušení zásady „in dubio pro reo“ a nesprávné právní posouzení pachatele jako zvlášť nebezpečného recidivisty. S přihlédnutím k době spáchání trestného činu, jakož i k okolnosti, že obžalovaný plně vykonal dřívější trest, by dle jeho názoru postačila plně ke splnění účelu trestního zákona výměra trestu v rámci nezvýšené trestní sazby.

V petitu svého dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby sám ve věci rozhodl tak, že za spáchaný trestný čin mu uloží nepodmíněný trest odnětí svobody dle trestních sazeb v souladu s § 242 odst. 2 tr. zákona.

K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Konstatuje, že z dovolací argumentace je zřejmé, že v jejím rámci stěžejně uplatněná námitka jiného nesprávného právního posouzení, spočívající ve vadném vyhodnocení materiální stránky dovolatelova jednání v kvalifikovaném postavení zvlášť nebezpečného recidivisty, byla postavena toliko na zpochybnění skutkového stavu věci, a proto nemůže být způsobilou k věcnému projednání. Podobně je dle názoru státní zástupkyně třeba nahlížet i na nepřímo vyjádřenou námitku absence znaku „zneužívaje její závislosti“ ve smyslu kvalifikované podstaty trestného činu pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1, 2 tr. zákona, pokud se v textu dovolání poukazuje na výlučnou dobrovolnost přístupu poškozené vůči dovolateli. Současně státní zástupkyně upozorňuje, že v daném případě nepřichází do úvahy ani výjimečný zásah do skutkového stavu věci, neboť není dán extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a přijatými právními závěry, na který dovolatel ostatně ani neupozorňuje.

S ohledem na tyto závěry státní zástupkyně navrhuje, aby podané dovolání bylo odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, a soudem druhého stupně byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu.

Z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že zmíněný dovolací důvod byl uplatněn s poukazem na to, že v řízení předcházejícím rozhodnutí soudu druhého stupně byl dán dovolací důvod dle § 265b odast. 1 písm. g) tr. řádu. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je pak dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzením skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V daném případě je z obsahu dovolání zřejmé, že s takto formulovaným zákonným dovolacím důvodem podané dovolání v souladu není. Dovolatel totiž vznáší námitky částečně proti rozsahu dokazování, zejména však proti hodnocení provedených důkazů v rámci zjišťování skutkového stavu v souvislosti s otázkou zvlášť nebezpečné recidivy. Dovolatel tak nenapadá primárně nesprávnost právních závěrů soudů obou stupňů, nýbrž nedostatek skutkových zjištění pro přijetí těchto právních závěrů. Revize skutkových zjištění soudu se však s odkazem na uvedený (ani žádný jiný) zákonný dovolací důvod nelze domáhat, neboť dovolání jako specifický druh mimořádného opravného prostředku není určeno k odstraňování vad ve skutkových zjištěních soudů prvního a druhého stupně. V daném případě je zjevné, že dovolatel M. Š. sice formálně s odkazem na dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (a v závislosti na tom i dle § 265b odst. 1 písm. l/ tr. řádu) napadá nesprávnost právních závěrů obou soudů, tyto výtky však nestaví na námitce nesprávného hmotně právního posouzení, nýbrž na výhradách vůči údajnému nedostatečnému skutkovému zjištění, resp. nedostatečnému hodnocení důkazů.

Ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu má na mysli skutečně případy, kdy je rozhodnutí primárně založeno na nesprávném právním posouzení, přičemž nelze připustit výkladovou extenzi tohoto ustanovení v tom smyslu, že by bylo možno v dovolání přezkoumávat případy, kdy dovolatel vznáší primárně námitky proti skutkovým zjištěním s tím, že nesprávné právní posouzení je důsledkem vad při zjišťování skutkového stavu.

Za takového stavu věci nezbylo Nejvyššímu soudu než konstatovat, že dovolání bylo podáno z jiného než z některého ze zákonných dovolacích důvodů.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že obsah dovolání není v souladu s uplatněnými dovolacími důvody, jakož ani s jiným ze zákonných důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání M. Š. odmítá. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 20. září 2006

Předseda senátu:

Mgr. Josef H e n d r y c h

Vydáno: 20. September 2006